Džagír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Džagír (hindsky जागीर; persky جاگیر; z perského džá – „místo“, a gír – kmen slova „držeti“[1]) byla forma držení půdy uplatňovaná v dějinách Indie založená na principu propůjčení panovníkovy půdy poddanému, jemuž z ní plynuly výnosy. Držitel džagíru se nazýval džágirdár.[2] Zpravidla se jednalo o formu odměny za služby poddaného v armádě; princip džagírů byl praktikován zejména za mughalské říše.

Na rozdíl od evropského léna byl džágir zásadně nedědičný.[1][3] Výše džagíru (tzn. velikost svěřené půdy) se odvíjela od vojenské hodnosti jeho držitele.[1]

Držitelům džagírů byl jejich džagír pravidelně obměňován tak, aby se zabránilo usazování džágirdárů. Tímto preventivním opatřením panovníci zabraňovali možnému hromadění moci džágirdárů.[1][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ZBAVITEL, Dušan, a kol. Moudrost a umění starých Indů. Praha : Odeon, 1971. Dále jen Zbavitel a kol.. S. 271.  
  2. KRÁSA, Miloslav; MARKOVÁ, Dagmar; ZBAVITEL, Dušan. Indie i Indové: Od dávnověku k dnešku. Praha : Vyšehrad, 1997. Dále jen Krása a kol.. ISBN 80-7021-216-0. S. 112.  
  3. a b STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha : Lidové Noviny, 2003. (Dějiny států) Dále jen Strnad a kol.. ISBN 80-7106-493-9. S. 462.