Dům bytové kultury
| Dům bytové kultury | |
|---|---|
 Pohled od severozápadu, přes metro | |
| Základní informace | |
| Sloh | brutalismus |
| Architekt | Věra Machoninová |
| Výstavba | 1981 |
| Poloha | |
| Adresa | Budějovická 1667/64, Krč,  Česko |
| Ulice | Budějovická |
| Souřadnice | 50°2′37,59″ s. š., 14°26′56,74″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dům bytové kultury (DBK, Domov, žertovně nazývaný ollok, podle písmen „dbk“ v logu[1]) je obchodní dům v Praze 4, nad stanicí metra Budějovická, na Budějovickém náměstí.
Popis a interiér[editovat | editovat zdroj]
Jde o relativně rozlehlou stavbu se čtvercovým půdorysem. Má osm pater, zvenku však vypadá mnohem nižší. Uvnitř totiž jednotlivá patra nejsou nad sebou – v jedné polovině jsou nad sebou umístěna patra lichá, ve druhé pak patra sudá a vůči sobě navzájem nejsou ve stejné úrovni. Fakticky tedy budova má jen čtyři plnohodnotná nadzemní patra. Uprostřed budovy se nachází velký otevřený prostor a po jeho stranách jsou umístěny eskalátory. Tento prostor se však velmi náročně klimatizuje.
Výstavba budovy trvala deset let (1971–1981); po otevření byla označena za dům 21. století.
Veřejným prostorám v interiéru již od projektu dominuje tmavočerveně mořené dřevo na obkladech stěn, na zábradlí a jako dekorativní prvek zpestřující různá zákoutí. V protikladu je zde použito tmavozeleně mořené dřevo, zejména jako nízké přepážky mezi prodejními odděleními; ve velké míře je užito v technickém a administrativním zázemí budovy (podhledy stropů na schodišti, dřevěné zábradlí).
Vnitřní úpravy[editovat | editovat zdroj]
Budova dosti utrpěla postupnými rekonstrukcemi. Drastická rekonstrukce spojená s likvidací většiny originálního vnitřního vybavení proběhla v polovině 90. let. V letech 1991-1995 zde byla pobočka firmy IKEA. V roce 2006 byla provedena rozsáhlá přestavba, zaměřená zejména na přístupnost (bezbariérovost).
Současný vlastník lpí na původním zachování funkce budovy v co nejvyšší, „ekonomicky“ únosné míře. „V 1. patře je vlastně jenom jedna pasáž, která vede kolem dokola.“[2]
Historie a architektura[editovat | editovat zdroj]
Dům bytové kultury je jedno z nejvýznamnějších a také nejznámějších děl Věry Machoninové, která spolupracovala velice často se svým manželem Vladimírem Machoninem. Budova Domu bytové kultury je ovšem samostatný projekt pouze Věry Machoninové. Manželům Machoninovým byla zakázána činnost krátce před otevřením jejich společného díla – obchodního domu Kotva na pražském náměstí Republiky. Projekt Domu bytové kultury byl však již v té době schválen k realizaci. Autorka kvůli politicky motivovanému zákazu veřejně tvořit mnoho svého času trávila při odborném autorském dohledu při stavebních pracích. Díky tomu vznikl unikátní celek – podle slov architektky „reprezentativní výstavní plocha nábytku“.
„DBK bylo sice postaveno za socialismu, ale navrženo bylo už v roce 1968 a reprezentuje jedno z vrcholných děl poválečné brutalistní architektury u nás. Patří mezi výjimečné stavby srovnatelné s nejzajímavějšími brutalistními realizacemi v Evropě.“ — marketing DBK[2]
Stavba byla schopná konkurovat jiným významným projektům v tehdejším architektonickém světě. Připomíná tvorbu anglického architekta Jamese Stirlinga. Stavby podobného charakteru nejsou u nás vůbec zastoupeny, vyjma tvorby právě manželů Machoninových. Nezapře ani inspiraci ve skandinávské architektuře. Přes použití moderních materiálů, jako je hliník nebo obrovské masy betonu použité na nosné sloupy, stavba působí nezvykle „přírodně“.
Plášť budovy[editovat | editovat zdroj]
Na vnější opláštění stavby byl použit atmofix (obdoba patinující cortenové oceli z USA), československý patent, původně vyvinutý pro ochranu telegrafních sloupů na Sibiři. Jedná se o plechové pláty z oceli vhodného složení, na jejichž povrchu se časem vytváří odolná rez, která je konzervuje proti další korozi. Byly použity také na fasádu OD Kotva a na fasádu Libereckého OD Ještěd.
Idea okolí[editovat | editovat zdroj]
Navíc byla velice pečlivě vybírána úprava navazujícího okolí (včetně travnatých ploch), proto nelze prohlásit, že by šlo o necitlivě postavenou „krabici“: Součástí celkového projektu byly i projekty okolní zeleně, obchodní pasáže a tří dalších budov na Budějovickém náměstí. V současné době je dodržen původní projekt (bez konceptu zeleně) rozmístění dalších budov – ale pouze v hmotovém měřítku: Výtvarně, tvarově a barevně stavby, které vznikly nejbližším okolí DBK, bohužel stavbu obchodního domu zatlačují a znehodnocují v celkovém dojmu. Původně se počítalo se „solitérním“ působením všech plánovaných staveb. Stejně jako DBK měly stavby vynikat až sochařským dojmem, s vysoce kladeným důrazem na tvarovaní jednotlivých částí staveb a okolního prostředí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Můj panelákový byt, můj hrad. Na návštěvě v reálném socialismu. Ladislav Verecký, 24. listopadu 2009. Navštíveno 2020-03-11.
- ↑ a b odpověď na recenzi, Google mapy; marketing DBK, 3. ledna 2020.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dům bytové kultury na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Dům bytové kultury
- Dům bytové kultury, archiweb.cz; Lukáš Beran, 26. 8. 2006. Navštíveno 2020-03-11.
- Výstava Věra a Vladimír Machoninovi , maxidesign.cz; 25. 1. 2011. Navštíveno 2020-03-11.
