Důl Dukla (Dolní Suchá)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Důl Dukla)
Důl Dukla (Dolní Suchá)
Důl Dolní Suchá cca 1924
Důl Dolní Suchá cca 1924
Souřadnice
Map
Kód památky12921/8-4010 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Dukla je již uzavřený černouhelný důl, který byl založen v roce 1907. Nacházel se v katastru Dolní Suché, místní části statutárního města Havířova v okrese Karviná.

Historie dolu[editovat | editovat zdroj]

Kolonie úřednických domků dolu Dolní Suchá, asi 1920

Důl byl založen bratry Guttmanny a původní název nesl po Františku Josefu I.Kaiser Franz Joseph Schacht. Na podzim 1907 začalo hloubení větérky, ale horníci měli problémy s písky, plyny a přítoky vod. Úrovně 4. patra těžní jámy 1 dosáhli v roce 1913. V témže roce se podařilo obě díla propojit. Výstavba povrchu dolu byla v roce 1915 ukončena. Pokračovalo budování kolonií U jámy Suchá, U nádraží a Nová sušská osada pro ubytování 4000 lidí. Se vznikem Československa v roce 1918 přejmenovali šachtu na Důl Suchá. Dolu se později dařilo. Uhelný boom netrval dlouho. Nástup světové hospodářské krize tvrdě dopadl na celé uhelné hornictví v Československu. Důl poté patřil Živnobance. V roce 1943 a 1944 překročila vždy těžba milion tun. Po osvobození se důl Suchá stal součástí OKD. V říjnu 1949 šachtu přejmenovali na Důl Dukla. V druhé polovině 50. let prošla šachta mnoha modernizacemi. Velký význam měla šachta pro obyvatele nově vzniklého města – Havířova. Velká tragédie se stala na dole 7. července 1961, kdy zahynulo 108 horníků. V roce 1971 dosáhli havíři nejvyšší těžby v historii šachty – 2041 tisíc tun. V roce 1983 byla nad jámou 3 postavena skipová věž.

1. července 1995 byl důl Dukla připojen spolu s dolem František k dolu Lazy. Ačkoliv ještě v roce 2001 vytěžil důl přes 1 milión tun uhlí, postupně těžba klesala. V roce 2006 byla Dukla připojena k Dolu Paskov, následně bylo rozhodnuto, že Dukla bude utlumena. Poslední vozík uhlí vyvezli havíři na povrch 10. ledna 2007. 19. června 2008 byla odstřelena skipová těžní věž, což bylo poprvé v historii České republiky, kdy byla podobná těžní věž odstřelena. Útlumem dolu Dukla zároveň ukončil činnost jediný důl na území města Havířov.

Tragédie na Dole Dukla[editovat | editovat zdroj]

Josef Hudeček, jedna z obětí požáru v roce 1961
Pomník obětem důlního neštěstí na Centrálním hřbitově v Havířově

7. července 1961 se na Dole Dukla v Dolní Suché nedaleko Havířova odehrála důlní tragédie, při které zemřelo 108 horníků. Nejmladšímu z nich ještě nebylo sedmnáct let, nejstaršímu bylo padesát šest let. Horník, který procházel v jedné z chodeb kolem pásového dopravníku, náhodou zachytil ramenem o spouštěcí páčku zařízení a uvedl do pohybu gumový pás. Stalo se to v úrovni 3. patra v 11. sloji v místech, kde se onoho dne netěžilo. Sám si ničeho nevšiml. Zařízení tak začalo bez jakékoli kontroly pracovat naprázdno. Gumový pás se třením vznítil a oheň se začal šířit. Ranní směna mezitím vyfárala a do dolu nastoupili horníci z odpolední směny. Běžícího dopravníku si nikdo nevšiml. V té chvíli bylo pod zemí 338 horníků. Až kolem sedmnácté hodiny se vzniklá situace začala řešit. Dispečink předtím nereagoval na první hlášení o zápachu. V podzemí vypukl požár nebývalých rozměrů. Jedinou možností bylo zabránit přístupu kyslíku zazděním chodeb (okolo půlnoci z pátku na sobotu). Šance, že by někdo v chodbách přežil, byla už v tomto okamžiku nulová. Požár v 8. sloji uzavřel 108 havířů. Ti se udusili oxidem uhelnatým a dalšími zplodinami. Podle vyšetřování si však blízkost své smrti neuvědomovali, někteří dokonce dali své nářadí do beden. V průběhu 24 hodin zasahovalo na místě přes 750 záchranářů a kromě nich ještě milice, hasiči a civilní obrana. Celkem se na záchranných pracích podílelo asi 1000 lidí. Lidé, kteří byli za tragédii zodpovědní, byli odsouzeni. Důsledkem tragédie bylo mj. zavádění nehořlavých pásů do dolů.

Reakce v médiích[editovat | editovat zdroj]

Deník Rudé právo otiskl dne 9. července 1961 společné prohlášení Ústředního výboru KSČ, Vlády ČSSR a ÚRO prohlášení k československému lidu, zprávu o důlním neštěstí a soustrastný telegram N. S. Chruščova prvnímu tajemníkovi ÚV KSČ Antonínu Novotnému a předsedovi Vlády ČSSR Viliamu Širokému. Titulní stránce ovšem vévodil článek „Den stavbařů nástupem k novým úspěchům“. V dalších dnech se Rudé právo pouze okrajově věnovalo zveřejňování soustrastných telegramů.

Připomínky tragédie[editovat | editovat zdroj]

V areálu Dolu Dukla v Havířově byla instalována pamětní deska důlního neštěstí a obětem nacismu, pracovníkům Dolu Dukla. U příležitosti 50. výročí byly uspořádány vzpomínkové akce. Klub důchodců Dolu Dukla společně s Klubem přátel Hornického muzea Ostrava uspořádal pietní akt v havířovském kulturním domě Radost. U příležitosti výročí byla o tragédii v omezeném nákladu vydána kniha. Padesátá epizoda z cyklu Osudové okamžiky měla v roce 2002 premiéru v České televizi. V roce 2018 byl uveden dvoudílný televizní hraný film o důlním neštěstí Dukla 61.

Statistické údaje[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé dolu[editovat | editovat zdroj]

Jméno ve funkci
Ing. Vilém Bednář ?–1950
Karel Kudrna 1950–1955
Ladislav Klimša 1955–1968
Ing. Alfons Petráš 1968–1969
Ing. Jan Šářec, CSc. 1969–1972
Ing. Arnošt Roček 1972–1977
Ing. Jaroslav Gongol, CSc. 1977–1990
Ing. Karel Lukeš 1991–1995
Ing. Jiří Šářec* 1995–1997
Ing. Lubomír Schellong* 1997–2003
Ing. Miroslav Mynář* 2003–2007

Ředitelé od roku 1995 (označení *) jsou v pozici ředitelů dolu Lazy, s kterým se důl Dukla spojil.

Údaje byly převzaty z knihy Karvinsko a jeho šachty.[1]

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Statistiky uvádí:

  • do roku 1945 hrubou těžbu
  • 1946–1955 odbytová těžba
  • 1956–1981 čistá těžba
  • od roku 1981 revírní odbytová těžba
Rok Těžba v tunách Rok Těžba v tunách Rok Těžba v tunách
1911 20 000 1943 1 114 100 1971 2 041 000
1920 268 800 1950 859 700 1980 1 868 765
1930 368 900 1960 1 321 429 1990 1 769 250
1940 664 900 1970 1 942 000 2000 1 144 600

Údaje byly převzaty z knihy Karvinsko a jeho šachty.[2]

Počet pracovníků[editovat | editovat zdroj]

Rok Důlní pracovníci Povrchoví pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci Celkem
1910 186 145 12 343
1920 1064 310 59 1433
1937 921 271 74 1266
1945 1058 653 90 1801
1950 1616 453 113 2182
1970 2003 760 398 3161
1990 2356 976 452 3784
2000 1493 422 160 2075

Údaje byly převzaty z knihy Karvinsko a jeho šachty.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů. Karvinsko a jeho šachty: Historie i současnost, vzpomínky i fakta, vesele i vážně. Ostrava: Klub přátel hornického muzea 344 s. Kapitola 3. Důl Lazy, s. 200. 
  2. Kolektiv autorů. Karvinsko a jeho šachty: Historie i současnost, vzpomínky i fakta, vesele i vážně. Ostrava: Klub přátel hornického muzea 344 s. Kapitola 3. Důl Lazy, s. 198. 
  3. Kolektiv autorů. Karvinsko a jeho šachty: Historie i současnost, vzpomínky i fakta, vesele i vážně. Ostrava: Klub přátel hornického muzea 344 s. Kapitola 3. Důl Lazy, s. 199. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČIHAŘ, Jaroslav, et al. 50 let od tragédie na Dole Dukla. 1. vyd. Svazek 18. Ostrava: KPHMO, 2011. 131 s. (Hornictví včera, dnes a zítra). ISBN 978-80-87468-02-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]