Dřínovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox dřínovité

Dřín obecný (Cornus mas)
Dřín obecný (Cornus mas)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: dřínotvaré (Cornales)
Čeleď: dřínovité (Cornaceae)
Dřín japonský (Cornus kousa)
Alangium salviifolium, Indie

Dřínovité (Cornaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu dřínotvaré (Cornales). Až na drobné výjimky jsou to keře a stromy s jednoduchými vstřícně nebo střídavě postavenými listy. Několika druhy jsou zastoupeny i v naší květeně. Dříve rozlišovaný rod svída (Swida) byl spojen s rodem dřín (Cornus), z čehož pochází poněkud nejednotné české názvosloví.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Dřínovité jsou nejčastěji opadavé, řidčeji i stálezelené keře a stromy. Výjimku tvoří severoevropský dřín švédský (Cornus suecica) a severoamerický dřín kanadský (Cornus canadensis), což jsou byliny s podzemním plazivým a poněkud dřevnatějícím oddenkem. Listy jsou jednoduché, řapíkaté, vstřícné nebo střídavé. Vstřícné listy má převážná většina dřínů a některé druhy rodu Mastixia, střídavé listy mají zástupci rodu tupela (Nyssa), davidie (Davidia), Alangium i některé dříny, např. severoamerický druh svída střídavolistá (Cornus alternifolia) a asijská svída pochybná (Cornus controversa). Listy jsou bez palistů, se zpeřenou nebo až paralelní žilnatinou. Postranní žilky jsou často řídké a charakteristicky obloukovitě sbíhavé k vrcholu čepele. Dalším charakteristickým znakem čeledi jsou přitisklé nebo odstávající dvouramenné chlupy na listech.

Květy jsou ponejvíce oboupohlavné, uspořádané v květenstvích různých typů. Květenství jsou nezřídka podepřena listeny, které jsou u některých druhů dřínů a u davidie nápadně zvětšené a simulují okvětní lístky. Samotné květy jsou drobné, nejčastěji čtyřčetné, řidčeji pětičetné, pravidelné, složené z kalicha a koruny. Kalich je trubkovitý, s drobnými až nezřetelnými neopadavými cípy, přirostlý ke spodnímu semeníku. Korunní lístky jsou volné, nesrostlé, opadavé a vyrůstají při bázi žlaznatého disku. Tyčinky jsou nejčastěji 4. U rodu Alangium je korunních lístků více, 4 až 10, stejný je i počet kališních zubů, a tyčinek je 4 až mnoho. U rodu Davidia je okvětí redukované. Semeník je spodní, srostlý nejčastěji ze dvou plodolistů (u rodu Davidia ze 6 až 10, u rodů Mastixia a Diplopanax monomerní), v každém pouzdru je jediné vajíčko. Plodem jsou kulovité nebo protáhlé peckovice, vyvíjející se samostatně nebo srůstající v plodenství. Semena jsou nejčastěji protáhlá, s přímým zárodkem a bohatým endospermem. [1] [2] [3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje podle současného pojetí 7 rodů a asi 110 druhů.[4] Je rozšířena především v mírném pásu severní polokoule, místy však přesahuje i do tropů (několik druhů dřínu a jeden druh tupely v horách Střední Ameriky, jeden druh dřínu v Africe, rod Alangium v tropech Starého světa, Mastixia a Diplopanax v tropické Asii).[1][5]

V evropské květeně je čeleď zastoupena celkem 3 původními druhy: svída krvavá (Cornus sanguinea), dřín obecný (Cornus mas) a dřín švédský (Cornus suecica), z nichž první dva jsou zastoupeny i v České republice.[6] Další pěstované druhy občas zplaňují, zvláště severoamerická svída výběžkatá (Cornus sericea).[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Dřínovité byly i v minulosti řazeny do řádu dřínotvaré (Cornales), který byl však různými taxonomy pojat různě široce. Na základě moderních molekulárních výzkumů byla do dřínovitých vřazena čeleď tupelovité (Nyssaceae) s rody tupela (Nyssa), davidie (Davidia), Mastixia, Camptotheca a Diplopanax a čeleď Alangiaceae, zahrnující pouze rod Alangium. Rod davidie (Davidia) byl v minulosti někdy řazen do monotypické čeledi davidiovité (Davidiaceae) a rody Mastixia a Diplopanax do samostatné čeledi Mastixiaceae.[4][7]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Alangium, Camptotheca, Cornus, Davidia, Diplopanax, Mastixia, Nyssa,

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Flora of China: Cornaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. Flora of China: Alangiaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  4. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  6. TUTIN, Thomas G. et al.. Flora Europaea 3. [s.l.] : Cambridge University Press, 1972. ISBN 978-0521084895.  
  7. JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]