Dějiny sociologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

[editovat] Počátky sociologie

• • Henri de Saint-Simon- není považován za sociologa ale za socialistu, autorem mnoha myšlenek, které převzal a uspořádal jeho spolupracovník a žák Auguste Comte. První náznaky pozitivního myšlení, prosazuje myšlenku vytvoření nové vědy o člověku a společnosti, poukazuje na to, že společnost není pouhým souhrnem jednotlivců, ale organizovaným uskupením, jednotlivé prvky společnosti jsou na sobě vzájemně závislé; k přechodu od jednoto typu společnosti k druhému dochází násilně a je to přirozené.

• • Auguste Comte - tajemník myslitele a socialisty Saint-Simona, od kterého převzal řadu myšlenek a uspořádal je, dal základ nové moderní vědě, reagující na prudké změny ve společnosti.

Dílo - Kurs positivní filosofie - poprvé pojmenoval vědu o společnosti (ve IV. svazku), sociologii považuje za nástroj praktických změn. Představitel a zakladatel pozitivismu. Společnost by měla být zkoumána pomocí metodologie přírodních věd, jediné a správné poznání pramení z vědy založené na poznávání a zkušenosti (empirie).

• • Herbert Spencer - anglický filosof přicházející s novou pozitivicstickou teorií nazvanou organistický směr- vysvětlování soc. problémů na základě přírodních pravidel, především evoluce. Lidská společnost je jako organismus - vyvíjí se od "primitivnosti" až k vyspělosti a značné diferenciaci funkcí, která je znakem moderní společnosti. Vzorem pro jeho teorii byl Smith a Lamarck na základě jejichž poznatků vypracoval evolucionistickou doktrínu. Jeho myšlenky přetrvávající do dnešní doby narážení na tu skutečnost, že jedinec a vztahy mezi nimi nabývají čím dál většího významu a vytlačují tradiční společenské instituce jako je například rodina, církev či stát.

[editovat] 2. pol. 19. století, počátek 20. st.

• • Émile Durkheim - přiblížení přírodním vědám, autor metodologické koncepce sociologie. Zaměřil se na tři pojmy - dělba práce, náboženství a sebevražednost. Definice sociologie jako vědy o sociálních faktech, tj. faktech, které člověka ovlivňují, aniž by měl možnost se jim ubránit, jsou vnější a působí nátlakem, formují vědomí člověka (například reklama). Člověk má možnost se jim přizpůsobit (konformismus) nebo se těmto pravidlům vzepřít, za což může následovat postih (sankce), kterou může být například vyloučení ze sociální skupiny, opovržení apod.

Dílo - Dělba práce, Pravidla sociologické metody, Sebevražda

• • Max Weber - představitel socialistického nominalismu - hledání podstaty sociálního jednání. Toto jednání má být smysluplné, vést k určitému cíli a být orientováno na druhé lidi.

• • Karel Marx a Friedrich Engels - poukazovali na rozpory ve společnosti způsobené rozmístěním výrobních prostředků a jejich vlastnictví ve společnosti. Vzniká konflikt mezi třídami (buržoasie - vlastníci výrobních prostředků a proletariát - pracující dělnictvo). Proletariát je vykořisťován, protože cena dělníkovy práce a cena zboží není totožná - rozdíl tvoří zisk kapitalisty, tzv. nadhodnota, díky které je dělník vykořisťován. Je nutné nastolit sociální spravedlnost a solidaritu, omezit nebo zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků, funkci rodiny a státu převezme občanská společnost, bude nahrazeno náboženství, které je pouze opiem lidstva. Všichni budou pracovat podle svých schopností, bude zamezeno odcizení (kdy dělník pracuje jako stroj, prodává svou práci, nedělá to, co ho opravdu baví), každému systém přidělí podle jeho potřeb.

Dílo - Kapitál, Kritika politické ekonomie, Teze o Feuerbachovi, Manifest komunistické strany atd.

• • Jürgen Habermas - Věnuje se řadě oblastí z pomezí filozofie a sociologie. Jeho dílo lze označit pojmem praktická filozofie, tj. jedná se většinou o normativní úvahy o tom, co je a co má být.

[editovat] Proudy 20. století

• • Funkcionalistický - vysvětluje přetrvávání soc. institucí- budou trvat dokud budou mít úlohu ve společnosti, představitelé Talcott Parson, Robert K. Merton
  • Konfliktuální- přetrvávání soc. institucí z hlediska zájmů určitých skupin - význam podle vývoje konfliktu skupin, představitelé Lewis Coser, Ralph Dahrendorf, Randal Collins
  • Interpretativní - přetrvávání z hlediska jednání lidí, představitelé: George H. Mead, Erving Goffman

Zatímco funkcionalistický a konfliktuální přístup se snažily o obecný výklad společnosti, interpretativní přístup na obecný výklad rezignuje, protože předpokládá, že každá společnost je natolik specifická, že o ni nelze obecně hovořit. Zabývá se tedy každodenním jednáním lidí, kteří společnost vytvářejí.