Dějiny prehistorické Británie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dějiny Anglie
Vlajka Anglie
prehistorická Británie (do roku 43)
Římané (43410)
Anglosasové (4101066)
Normané (10661154)
Plantagenetové (11541485)
Lancasterové (13991471)
Yorkové (14611485)
Válka růží (14551485)
Tudorovci (14851603)
Stuartovci (16031642)
Protektorát
Republika (16421660)
Slavná revoluce (1688)
Sjednocení se Skotskem (1707)
Stonehenge

Dějiny prehistorické Británie zahrnují časové období zhruba od poslední části pravěku do ovládnutí Británie Římany v roce 43. Období pravěku je rozděleno do několika částí, i když časové hranice mezi nimi jsou pozvolné. Ty se obecně liší od těch, které se používají pro kontinentální Evropu.

Paleolit[editovat | editovat zdroj]

Prvním obdobím, o kterém je známo, že Británii obýval člověk je paleolit. Toto časově rozsáhlé období přineslo několik období zalednění, která významně poznamenala osídlení této oblasti člověkem. Británii v té době obývaly tlupy lovců a sběračů, kteří cestovali po celé severní Evropě za stády zvěře nebo se pokoušeli rybařit.

Některé výzkumy DNA naznačují, že 21% mateřské linie v současné Británii pochází z období před dobou ledovou a 51% z pozdního paleolitu. Nicméně některé studie Y-chromozomu ukazují, že 50 až 100% mužské populace migrovalo do Anglie v posledních asi 2 500 letech, a většina zřejmě v době invaze anglosasů. Některé jiné studie zase ukazují na genetické spojení mezi obyvateli Británie a Basky.

Starý paleolit[editovat | editovat zdroj]

Z nálezů kostí a kamenných nástrojů na pobřeží u Happisburghu v Norfolku u Pakefieldu v Suffolku je zřejmé, že člověk obýval Británii zhruba před 700 000 lety. V té době byla jižní a západní Británie spojena s kontinentem širokým pruhem země, který umožňoval volný pohyb. V místě současného Lamanšského průlivu tekla široká řeka do které vtékaly přítoky, z nichž později vznikly Temže a Seina. Archeologické vykopávky z Boxgrove v Sussexu ukazují na příchod Homo heidelbergensis v období asi před 500 000 lety. Tito lidé vyráběli Acheuléenské kamenné nástroje a lovili velkou zvěř. Byli schopni hnát slony, nosorožce a hrochy k útesům nebo vyhloubeným jámám kde je snadněji zabili.

Následné extrémně chladné období vyhnalo člověka z Británie a k dalšímu osídlování došlo až v dalším období s počátkem před asi 300 000 lety a skončilo asi před 200 000 lety. Z tohoto období pocházejí nástroje nalezené u Barnfield Pit v Kentu. Z té doby také pochází pazourkové nástroje vyrobené Levalloiskou technikou zřejmě pocházející od lidí, kteří přišli z Afriky. Dokonalejší technologie výroby zbraní umožňovala efektivnější lov a tím se Británie stala hodnotnějším místem pro osidlování až do dalšího chladného období asi před 352 000 až 130 000 lety.

Nicméně existují jen mizivé známky obydlení Británie v období před 130 000 až 110 000 lety. Voda z tajících ledovců vzniklých v předchozím mrazivém období oddělila Británii od kontinentu. Dále se zdá, že malé známky osídlení Británie jsou způsobeny i tím, že v té době došlo k poklesu populace i na kontinentu.

Střední paleolit[editovat | editovat zdroj]

Z období před 180 000 až 60 000 lety neexistují žádné nálezy potvrzující přítomnost člověka v Británii. V období před 60 000 až 40 000 lety byla Británie lučinatá země kde se vyskytovali obrovští jeleni, mamuti, nosorožci a masožravé šelmy. Homo neanderthalensis dorazil do Británie asi před 40 000 lety.

Pozdní paleolit[editovat | editovat zdroj]

Známky osídlení neandrtálci jsou v této době již řídké a okolo roku 30 000 př. n. l. se objevují první pozůstatky moderního člověka – Homo sapiens. Nejznámějším nalezištěm z tohoto období je pohřebiště Červené paní z Paviland na pobřeží současného jižního Walesu. Poslední doba ledová pokryla Británii ledem před 70 000 až 10 000 lety. Toto studené období vytlačilo člověka z Británie zřejmě do jižní Francie. Naleziště u Gough Cave v Somersetu datovaná do období před 12 000 lety ale ukazují, že se vrátil a podle vývoje teploty se opakovaně stáhl na kontinent. V Británii té doby převládla tundra.

První pozoruhodnou kulturou pozdního paleolitu je Creswellianská industrie s listovými tvary používanými zřejmě jako hroty šípů. V té době byly vyráběny kvalitnější pazourkové zbraně, ale používaly se i kosti, parohy, skořápky, jantar, zvířecí zuby a mamutí kly. Ty byly tvarovány pro nástroje ale i šperky a kyje. Pazourek byl dopravován do míst, kde byl jeho výskyt vzácný. Například nástroj z jeskyně v Devonu je vyroben z kamene pocházejícího z místa asi 160 km vzdáleného - Salisbury Plain. To je vysvětlováno jako velká pohyblivost tehdejších obyvatel, kteří sebou nosili polotovary pro zbraně a jiné náčiní místo neopracovaného kamene.

Převažujícími zvířaty, která tehdejší lidé lovili, byli divocí koně a jeleni i když jejich kořistí se v menší míře stávala i ostatní zvířata od zajíců po mamuty. Z mála informací v archeologických nálezech se zdá, že pohřbívání předcházelo stahování z kůže, rozdělení mrtvoly a uložení jejich kostí do jeskyně. Umělecké vyjádření bylo omezeno na vyřezávaní kosti s výjimkou malby v jeskyních u Creswellu a Mendipu, které tvoří výjimku.

Období před 12 700 až 11 500 lety bylo chladnější a suší než předchozí období. To způsobilo úbytek lovné zvěře, i když se plocha lesů zvětšovala. Výroba nástrojů v této době se orientovala na malé nástroje a nástroje z kostí a parohů byly méně obvyklé. Z té doby se ale dochovala mnohá naleziště a častější je i výskyt stanovišť pod otevřeným nebem.

Mezolit[editovat | editovat zdroj]

Na počátku Holocénu asi před 10 000 lety skončila poslední doba ledová. Teplota stoupala a dosahovala přibližně úrovně současného období. V době před zhruba 9 500 lety voda z tajících ledovců oddělila Británii a Irsko a asi před 6 500 lety došlo k poslednímu oddělení od kontinentu. Teplejší klima změnilo původně arktickou krajinu na les, v němž převládala borovice, bříza a olše. Tato změna prostředí snížila počty sobů a divokých koní, kteří byli nahrazeni losy, jeleny, divokými prasaty a praturem, což si vyžádalo změnu techniky lovu.

Nástroje byly doplněny o háčky tak, aby se zbraň zachytila v těle lovené zvěře a snížila se tak možnost jejího úniku. V archeologických vykopávkách z té doby se objevují dřevěné nástroje jako teslice i když se stále ještě používaly nástroje s pazourkovou čepelí. Pro výhody při lovu zvěře došlo k ochočení psa. Osídlení člověkem se v té době rozšířilo až na sever Skotska. Naleziště známek života v mezolitu zahrnují Mendip, Starr Carr v Yorkshire a Oronsay na Vnitřních Hebridách. Poblíž Howicku v Northumberlandu byly objeveny zbytky kruhové stavby, která byla zřejmě používána jako obydlí. Způsob života se změnil na sezónní nebo i trvalé obydlení určitého území s mnohem kratšími přesuny než tomu bylo v předchozím období, kdy člověk cestoval za stády zvěře.

Mezolit – Neolit[editovat | editovat zdroj]

Nárůst populace se schopností využít přírodní zdroje v období mezolitu vedl v některých případech k místnímu vyčerpání těchto zdrojů. Pozůstatky mezolitického jelena u Poulton-le-Fylde v Lancashire ukazují na to, že byl třikrát zraněn a vždy unikl, což dokládá neúspěch při jeho lovu. Několik neolitických památek bylo nalezeno v místech původního mezolitického osídlení, ale spojitý vývoj je doložen jen zřídka. Zemědělství a chov domácích zvířat se začalo uplatňovat v Británii asi kolem roku 4 500 př. n. l. z důvodu zajištění obnovitelného zdroje potravy. Původní styl života zaměřený na lov a sběr se postupně, vlivem lepšího využití přírodních zdrojů, změnil na stabilnější osídlení daného území jednotlivými tlupami. Od období pozdního mezolitu docházelo k postupnému oteplení.

Neolit[editovat | editovat zdroj]

Neolit byl obdobím, kdy docházelo ke zdokonalení využití rostlin a chovů dobytka, i když není zcela zřejmé, zda k tomu docházelo tím, že tento rozvoj vytvářeli domácí obyvatelé nebo ho přinesli nájezdníci z kontinentu, kteří je nahradili. Pylová analýza ukazuje, že lesy byly postupně vytlačovány loukami. Zimy byly asi o 3 °C studenější, ale léta asi o 2,5 °C teplejší než v současnosti.

Zemědělství a usedlejší styl života umožňuje komplexnější sledování změn stylu života než období mezolitu. Neolitická revoluce vedla k usedlejšímu stylu života a postupně docházelo k rozdělení společnosti na rozdílné skupiny zemědělců, umělců a vůdců. Lidé mýtili lesy, aby tak získali plochu pro pěstování pšenice nebo ječmene a chov skotu a prasat a později i ovcí a koz. V té době bylo běžné, že lidé bydleli v jeskyních.

První stavby opevnění v Británii pocházejí z počátku neolitu. Vyvinuly se zřejmě z dlouhých domů, i když nebyly nalezeny vesnice postavené v tomto stylu ale pouze jednotlivé domy. Vzrůstající schopnost využití životního prostředí je zřejmé z nálezu dřevěné cesty u Sweet Track pocházející z roku 3807 př. n. l. vybudované přes mokřiny v oblasti Somersetu. Typickými nálezy z té doby jsou šupinové hroty šipky, kruhová keramika a leštěné sekery. Dokladem využití kravského mléka jsou pozůstatky obsahu v keramických nádobách u Sweet Track. Použití dřevěných nástrojů bylo v té době zcela běžné. Začaly se také objevovat kamenné kruhy a pohřebiště jednotlivců.

Doba bronzová[editovat | editovat zdroj]

Pohárková keramika spolu s plochými sekyrami a pohřbíváním do země se v Anglii objevila v letech 2475 až 2315 př. n. l. V té době byl vztyčen pískovcový kruh a triliton ve Stonehenge. Výroba pohárků importovaná z kontinentu přispěla k rozvoji zpracování kovů. Zpočátku byla používána měď ale asi od roku 2150 př. n. l. kováři objevili zpracování bronzu (který je mnohem tvrdší než měď) smícháním mědi s malým množstvím cínu. V následujících letech bronz nahradil kámen ve výrobě nástrojů a zbraní.

Británie měla velké a lehce dostupné zásoby cínu v oblasti Cornwallu a Devonu na jihozápadě Anglie, jejichž těžba byla v té době zahájena. Okolo roku 1600 př. n. l. nastal v této oblasti vzestup obchodu, protože Britové začali cín vyvážet do celé Evropy. Pozůstatky přístavů z té doby byly nalezeny u Banthamu v Devonu a u Mount Batten. Měď byla těžena u Great Orme v severním Walesu. Lidé té doby byli schopni vytvářet i ozdobné ornamenty ze zlata (nálezy z centra jižní Anglie).

Lidé v rané době bronzové pohřbívali své zemřelé pod hliněné mohyly a často do hrobu pokládali pohárky. Později se začala používat kremace a popel byl ukládán do uren s přiloženými kovovými předměty (například dýky). Lidé té doby byli autory mnoha známých staveb jako je pozdní fáze Stonehenge nebo Seahenge. Bydleli v kruhových obydlích. Jejich potrava zahrnovala skot, vepře, jeleny, ryby a ptáky. Vyráběli sůl a Pýtheás uvádí, že Britové byli zdatní pěstitelé pšenice.

Starší doba železná[editovat | editovat zdroj]

Okolo roku 750 př. n. l. dorazila do Británie z jižní Evropy technologie výroby železa. Železo je mnohem pevnější a dostupnější než bronz. Výroba železa způsobila revoluci v mnoha aspektech života společnosti, především v zemědělství. Železné pluhy byly schopny zorat půdu mnohem rychleji a do větší hloubky a železné sekery umožnily rychleji vymýcení lesa pro pozdější zemědělské využití. Existovaly mnohé uzavřené obydlené oblasti a vlastnictví půdy začalo být důležitým znakem bohatství.

Okolo roku 500 př. n. l. byla větší část Britských ostrovů osídlena Kelty. Byli schopnými obchodníky a vyráběli spletitě zdobené zlaté šperky a bronzové a železné zbraně. Lidé v té době žili v organizovaných kmenových skupinách vedených náčelníkem.

Vlivem nárůstu obyvatel docházelo mezi jednotlivými kmeny k válkám. Tyto války byly zřejmě důvodem stavby tvrzí. Některé z těchto staveb ale mohly být určeny pro ochranu dobytka. Okolo roku 350 př. n. l. byla větší část těchto staveb opuštěna ale zbytek byl dostaven a posílen. Velké zemědělské usedlosti produkovaly velké množství potravin a římské prameny uvádí, že Británie exportovala honicí psy, zvířecí kožešiny a otroky.

Mladší doba železná[editovat | editovat zdroj]

Poslední století před invazí Římanů bylo poznamenáno přílivem utečenců z Galie, kteří byli vytlačení Římskou expanzí okolo roku 50. př. n. l. Usidlovali se hlavně v oblasti okolo Winchesteru. Kmen Parisiů, který měl kulturní styky s kontinentem, se usadil v severovýchodní Anglii.

Okolo roku 175 př. n. l. dosáhlo vzestupu hrnčířství v oblasti Kentu, Hertfordshire a Essexu. Kmeny na jihovýchodě Anglie byly částečně pořímštěny a vytvořily první větší sídla (oppida) dost velká na to aby mohla být nazývána městy.

Poslední období před vpádem Římanů přineslo významné změny v životě společnosti. Okolo roku 100 př. n. l. se začaly železné mince užívat jako platidlo a obchod v rámci země i s Evropou vzkvétal i díky velkému nerostnému bohatství Británie. Rozvíjela se i ražba mincí založená na vzorech kontinentu ale s vyraženými obrazy místních náčelníků.

Starověký Řím se rozpínal a začal se zajímat o Británii, zřejmě především pro rozsáhlé zásoby nerostných surovin.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prehistoric Britain na anglické Wikipedii.