Dějiny práva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Není možné určit přesný moment, kdy vzniklo právo, ale můžeme se pokusit popsat způsob, jakým se vyvíjelo až do současné podoby, a dokonce i odhadnout, jak by mohlo vypadat v blízké budoucnosti. Již v prvních lidských společenstvích se objevovala určitá pravidla chování, kterými se lidé řídili. Původně to byla pravidla nepsaná (tzv. právo zvykové) předávaná ústní tradicí. S vývojem písma se pak začala tato pravidla zapisovat do podob prvních zákoníků a vzniklo tak právo normativní.

Formy normativního práva[editovat | editovat zdroj]

  • Soudcovské právo
Pramenem soudcovského práva je soudní precedens, čili předchozí soudní rozhodnutí v podobném případě. Tento typ práva se nejvíce používal v anglosaské oblasti.
  • Kodexové právo
Kodexové, neboli kontinentální právo je založené na římském právu a používá se zejména v kontinentální Evropě. Právní normy jsou zde sepsány v zákonících - kodexech.

Historický vývoj práva[editovat | editovat zdroj]

Orient[editovat | editovat zdroj]

Mezopotámie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zákony sepsali pravděpodobně Sumeřané v Mezopotámii kolem 24. - 22. st. př.n.l.. První dochovaný zákoník ale vytvořil babylonský král Chammurapi v 18. st. př.n.l.. Tento kodex byl vytesaný do kamenné desky a vystavený na veřejném místě. V 282 článcích shrnul tehdejší občanské, trestní i obchodní právo a byl postaven na principu msty (oko za oko, zub za zub).

Athény[editovat | editovat zdroj]

Athény byly první demokracií v historii. Nejstarší dochované zákony sepsal na základě obyčejového práva archón Drakón v 7. st. př.n.l.. Tyto zákony byly velmi kruté (většina zločinů se trestala smrtí). O století později vydal archón Solón první řeckou ústavu, kde umožnil všem občanům podílet se na soudní moci a obyvatelstvo bylo rozděleno podle velikosti majetku do čtyř tříd. Největšího rozkvětu se však athénská demokracie dočkala za Perikla.

Řím[editovat | editovat zdroj]

Vzniku klasického římského práva předcházelo několik událostí. Snad nejdůležitější z nich byl ale přechod k občanské společnosti za Servia Tullia, jenž rozdělil obyvatele Říma do šesti tříd podle majetku (nikoliv podle rodu).

Římské právo[editovat | editovat zdroj]

Téměř celé římské právo vychází ze Zákona dvanácti desek (Lex duodecim tabularum) z roku 451 př.n.l..

Principy římského práva[editovat | editovat zdroj]

  • Co není zakázáno, je povoleno
  • Tvrdý zákon, ale zákon (Dura lex, sed lex)
  • Presumpce neviny
  • Nepřípustnost retroaktivity práva
  • Při pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného
  • Princip určování rodičovství (Matka jistá, otec nejistý - Mater semper certa est, pater incertus)

Středověk[editovat | editovat zdroj]

Corpus iuris civilis[editovat | editovat zdroj]

Čtyřdílný občanský zákoník, který nechal v 6. st. sestavit byzantský císař Justinián I. podle římského práva. Tento zákoník zaručil neomezenou světskou i duchovní moc císaře a platil ještě několik staletí.

Zákon sudnyj ljudem[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší slovanský zákoník, který pro Velkou Moravu vytvořili Konstantin a Metoděj v 9. st. jako překlad východo-římského zákoníku.

Statuta Konrádova[editovat | editovat zdroj]

První psaný zákoník v českých zemích, který napsal ve 12. st. kníže Konrád II. Ota.

Hnězdenská dekreta Břetislava I.[editovat | editovat zdroj]

Jedna z prvních českých právních památek, kterou v roce 1039 vyhlásil český kníže Břetislav I..

Magna charta libertatum[editovat | editovat zdroj]

Magna charta libertatum, neboli Velká listina práv a svobod, je anglický právní dokument z roku 1215. Omezovala pravomoci panovníka a vyjmenovávala některá práva poddaných.

Novověk[editovat | editovat zdroj]

Osvícenství[editovat | editovat zdroj]

V 18. a 19. st. se začaly objevovat právní normy svou podobou velmi blízké těm současným. Za zmínku stojí např. Tereziánský a josefínský trestní kodex, tereziánský kodex soukromého práva a Všeobecný zákoník občanský z roku 1811.

Code civil[editovat | editovat zdroj]

Občanský zákoník vypracovaný v roce 1804 za císaře Napoleona I., jenž se stal vzorem pro další evropské země.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv autorů - Odmaturuj ze společenských věd, Didaktis 2008

Literatura k právní historii[editovat | editovat zdroj]

  • Vojáček, Ladislav - Tauchen, Jaromír - Schelle, Karel: Nástin právních dějin. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2011. 322 s. ISBN 978-80-210-5462-2.
  • Vojáček, Ladislav - Vlček, Eduard - Schelle, Karel - Tauchen, Jaromír: Evropské právní dějiny. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 253 s. Právo. ISBN 978-80-210-5087-7.