Dánská vlajka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Užití vlajkyZlevadoprava Dánská národní vlajka Dannebrog
Poměr stran: 28:34 až 28:37
Užití vlajky Zlevadoprava Dánská státní a válečná vlajka Splitflag
Poměr stran: 56:107 nebo 10:19
Užití vlajky Zlevadoprava Dánská námořní válečná vlajka Orlogsflag
Poměr stran: 56:107, 10:19, 7:17

Vlajka Dánska, známa jako Dannebrog, je tvořena červeným podkladem a bílým skandinávským křížem sahajícím až ke krajům. Při věšení ve vertikální poloze je kratší rameno skandinávského kříže posunuto blíže k žerďovému lemu vlajky.

Skandinávský kříž se objevuje i na vlajkách všech dalších severských zemí − Švédska, Finska, Norska a Islandu. Během období Dánska-Norska byla tato vlajka používána i jako vlajka Norska, které přijalo svou dnešní vlajku až v roce 1821. Dánská vlajka patří k nejstarším na světě − používala se již v roce 1219 a je nejstarší státní vlajkou, stále používanou nezávislým státem.[1]

Historie dánské vlajky[editovat | editovat zdroj]

Legenda o prvním objevení se dánské vlajky je mezi Dány velice populární. Podle ní dánská vlajka spadla z nebe 15. června 1219 při bitvě u Lyndanisse v dnešním Estonsku ve chvíli, kdy dánská vojska krále Waldemara II. prohrávala, se biskup Andrei obrátil o pomoc k Bohu, který mu seslal právě tento rudý prapor s bílým křížem. Armáda posilněná podporou z míst nejvyšších bitvu dokázala vyhrát, a proto si tento prapor nechala jako svůj symbol.[2] Žádné historické dokumenty tuto legendu nepotvrzují. Nejstarší nezpochybnitelné doklady o používání této vlajky pochází ze 14. století.

Další vlajky[editovat | editovat zdroj]

Splitflag a Orlogsflag mají stejnou specifikaci, ale právně to jsou dvě odlišné vlajky. Splitflag je tvořena obdélníkovým listem zakončeným dvěma prameny, barva červeného pozadí má stejný odstín jako červená barva na Dannebrog. Tato vlajka je užívána na pevnině. Orlogsflag má stejný tvar jako Splitflag, ale barva pozadí je tmavší než na Dannebrog. Tato vlajka je užívána pouze na moři.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Glenday, Craig(2009). Guinness World Records 2010: The Book of the Decade. Jim Pattison Group, 119. 
  2. ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha : Radioservis, 2002. ISBN 80-96212-26-2. Kapitola Město čtyř jmen, s. 79.