Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
| Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzita Palackého v Olomouci | |
|---|---|
| Facultas Theologica Cyrillo-Methodiana Sts Cyril and Methodius Faculty of Theology | |
 Pohled z oken Uměleckého centra (vlevo) na budovu Cyrilometodějské teologické fakulty z roku 1675, přestavěná do současné podoby v roce 1718. Původně se jednalo o budovu Semináře sv. Františka Xaverského pro nemajetné studenty | |
| Vedení fakulty | |
| Děkan (seznam) | prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D. |
| Proděkan | Mgr. Vít Hušek, Th.D. |
| Proděkan | doc. Petr Chalupa, Th.D. |
| Proděkan | Mgr. Lucie Marta Cincialová, Th.D. |
| Proděkan | Mgr. Tomáš Parma, Ph.D. |
| Předseda AS | Mgr. Jaroslav Franc, Th.D. |
| Tajemník | Mgr. Ivan Drábek |
| Statistické údaje | |
| Studenti | 1 220 |
| Studijní program | |
| Bakalářský | 859 |
| Magisterský | 340 |
| Doktorský | 21 |
| Základní informace | |
| Původní název | Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta (1919) |
| Datum založení | 1573 |
| Datum zrušení | 1950 |
| Datum obnovení | 1990 |
| Status | veřejná[1] |
| Kontaktní údaje | |
| Adresa | CMTF UP Univerzitní 22 771 11 Olomouc |
| Telefon | 585 637 111 |
| dekanat.cmtf@upol.cz | |
| Souřadnice | 49°35′39,89″ s. š., 17°15′16,97″ v. d. |
| www.cmtf.upol.cz | |
Cyrilometodějská teologická fakulta (CMTF) Univerzity Palackého v Olomouci (UP) je nejstarší fakultou této vysoké školy. Tato teologická fakulta je ve svém bádání kromě zákonů a nařízení České republiky podřízena katolické věrouce a kanonickému právu římskokatolické církve, na což dohlíží arcibiskup olomoucký, který je z titulu svého úřadu velkým kancléřem fakulty, a Kongregace pro katolickou výchovu.
Historie
U vzniku olomoucké univerzity a její teologické fakulty stáli jezuité, pozvaní do Olomouce v roce 1566 biskupem Vilémem Prusinovským z Víckova s cílem obrátit místní obyvatelstvo, které bylo z 90 % protestantského vyznání,[2] na katolickou víru. Mezi cíli protestantských církví bylo zajištění univerzální vzdělanosti bez ohledu na společenské postavení a pohlaví.[3] V polovině šestnáctého století již nebylo jediného města bez protestantské školy, mnoho jich mělo více než jednu. V každé většinou působili dva až šest učitelů. Například v Jihlavě bylo škol šest: dvě české, dvě německé, jedna pro dívky, a jedna na úrovni gymnázia, poskytující výuku latiny, řečtiny, hebrejštiny, dialektiky, základů filosofie a svobodných umění, stejně jako augsburské věrouky.[4] Vzhledem k tomu, že i pražská univerzita byla v rukou protestantů, nemohla katolická církev soutěžit na poli vzdělávání. Proto byli s podporou habsburských vládců pozváni jezuité, aby založili řadu vzdělávacích institucí, především Akademii v Praze a tu v Olomouci.
Roku 1566 byl založen olomoucký jezuitský řádový dům a kolem něj vzniklo několik škol, zejména tedy akademie, která měla oprávnění promovat k vysokoškolským hodnostem. Nástupce Prusinovského na biskupském stolci, Jan Grodecký, pak prosadil u císaře Maxmiliána II. povýšení jezuitské akademie na řádné vysoké učení v roce 1573. Již při založení probíhala výuka bohosloví, která byla později rozšířena také o výuku filosofie (1576), práva (1667 církevní, 1679 světské) a medicíny (1753).
Význam olomoucké univerzity a zejména jejího teologického studia byl podtržen v roce 1578, kdy došlo z vůle papeže ke zřízení zvláštního papežského semináře Collegium Nordicum pro oblast na sever od Alp. Sféra působnosti univerzity tak zahrnovala kromě Moravy také Slezsko, Polsko, Maďarsko, Rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Cílem semináře bylo vytvořit oddané a vysoce vzdělané katolické laiky i kněze z těchto zemí, kteří by se pak vrátili zpět domů, kde měli prosazovat a chránit zájmy katolické církve.[5] Právě existence tohoto kolegia později učinila z Olomouce jeden z hlavních cílů švédských vojsk.[6]
Již v roce 1582 se podařilo biskupovi spolu s jezuity vynutit uzavření protestantské školy v Olomouci.[4] Po porážce českého stavovského povstání pak jezuité získali od roku 1622 výhradní monomopol na vzdělávání v Českých zemích.
První doktoři teologie byli promováni v roce 1596; o rok později byl mezi imatrikulovanými studenty Jan Sarkander, první z dlouhé řady významných duchovních absolventů olomoucké univerzity. Již v seznamu vytvořeném v roce 1723 lze nalézt 8 mučedníků, 14 arcibiskupů a 52 kapitulárních kanovníků.[7]
Země původu studentů Collegia Nordica v letech 1578-1624[6]
- Země Koruny české: 231 (40 %)
- Skandinávie: 94 (16 %)
- německé země: 88 (15 %)
- Uhersko a Transylvánie: 73 (13 %)
- Polsko-Litevsko: 34 (6 %)
- Prusko: 20 (4 %)
- ostatní: 31 (6 %)
Nadvláda jezuitů a teologů nad univerzitou byla prolomena nejdříve částečně v roce 1679, kdy došlo k zřízení právnické profesury, a pak definitivně v roce 1766, kdy byl jmenován první světský rektor, profesor práva Johann Heinrich Bösenselle. Mezitím v roce 1762 bylo zakázáno používat v názvu univerzity přívlastku „Tovaryšstva Ježíšova“. V roce 1778 byla univerzita přestěhována do Brna. O čtyři roky později se vrátila do Olomouce, ovšem pouze jako akademické lyceum; pouze bohoslovecká fakulta si udržela univerzitní status.[zdroj?] V roce 1827 se univerzitou opět stala celá škola, po účasti studentů a profesorů na revoluci roku 1848 byla však postupně likvidována, až došlo v roce 1860 k jejímu uzavření. Zůstala pouze samostatná bohoslovecká fakulta a univerzitní knihovna, do roku 1873 také samostatné lékařsko-chirurgické studium.
V roce 1919 došlo k jejímu přejmenování na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu[8] a v letech 1939–1945 byla uzavřena nacisty. V roce 1946 se stala součástí obnovené Univerzity Palackého,[9] ne však na dlouho, už 3. června 1950 byla ze svazku univerzity vyjmuta[10] a 26. července téhož roku došlo k jejímu úplnému zrušení.[11] Nakrátko byla obnovena v letech 1968–1974, avšak formálně se jednalo pouze o pobočku Římskokatolické cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze se sídlem v Litoměřicích.
Obnovení fakulty v roce 1990
Zákonem č. 163/1990 Sb. ze 3. května 1990 byla obnovena teologická fakulta v Olomouci a začleněna do svazku Univerzity Palackého.[12] Fakticky byla její činnost obnovena dne 8. října 1990 na slavnostní bohoslužbě v olomoucké katedrále sloužené olomouckým arcbiskupem Františkem Vaňákem. O den později začaly přednášky a 22. října 1990 ve velkém sálu arcibiskupského paláce v Olomouci rektor Univerzity Palackého prof. Josef Jařab slavnostním aktem potvrdil začlenění Cyrilometodějské teologické fakulty do svazku Univerzity Palackého v Olomouci: „Pronuntio Facultatem theologicam sanctis Cyrillo et Methodio dedicatam partem Universitatis Palackianae.“
Děkanové fakulty po obnovení v roce 1990
- Vojtěch Tkadlčík (1990–1991)
- Ladislav Tichý (1991–1997, dvě období)
- Pavel Ambros (1997–2003, dvě období)
- Petr Chalupa (2003–2006)
- Gabriela Ivana Vlková (2006–2014, dvě období)
- Peter Tavel (od 2014)
Vedení fakulty
- prof. Ing. Mgr. et Mgr. Peter Tavel, Ph.D. – děkan
- Mgr. Vít Hušek, Th.D. – proděkan pro vědu a výzkum
- doc. Petr Chalupa, Th.D. – proděkan pro studijní a pedagogické záležitosti
- Mgr. Lucie Marta Cincialová, Th.D. – proděkanka pro organizaci, rozvoj, vnější vztahy a další vzdělávání
- Mgr. Tomáš Parma, Ph.D. – proděkan pro zahraniční vzta
- Mgr. Jaroslav Franc, Th.D. – předseda akademického senát
- Mgr. Ivan Drábek – tajemník
Seznam kateder CMTF UP
- Katedra filosofie a patrologie, vedoucí: doc. Martin Cajthaml, Ph.D.
- Katedra biblických věd, vedoucí: Mons. prof. Ladislav Tichý, Th.D.
- Katedra systematické teologie, pověřen vedením: Mons. Dr. Ing. Eduard Krumpolc, CSc., Th.D.
- Katedra církevních dějin a církevního práva, vedoucí: doc. Damián Němec, dr
- Katedra liturgické teologie, vedoucí: prof. František Kunetka, Th.D.
- Katedra křesťanské výchovy, vedoucí: Doc. PhDr. Petra Potměšilová, Ph.D.
- Katedra pastorální a spirituální teologie, vedoucí: prof. Pavel Ambros, Th.D.
- Katedra křesťanské sociální práce, vedoucí: doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, Ph.D.
Odkazy
Reference
- ↑ Přehled vysokých škol v ČR - 1. Veřejné vysoké školy [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky - MŠMT.cz. Dostupné online.
- ↑ VÁCLAVÍK, David. Náboženství a moderní česká společnost. [s.l.]: Grada Publishing, a.s., 2010.
- ↑ SADLER, John Edward. J. A. Comenius and the concept of universal education. [s.l.]: Barnes & Noble, 1966.
- ↑ a b D'ELVERT, Christian. Geschichte der Studien-, Schul- und Erziehungs- Anstalten in Mähren und Oesterreichisch Schlesien, insbesondere der olmützer Universität, in den neueren Zeiten. Brno: Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1857. (Schriften der Historisch-Statistischen Section der K.K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 10). Dostupné online. (německy)
- ↑ JAROSLAV, Miller. Urban societies in East-Central Europe: 1500-1700. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2008.
- ↑ a b GARSTEIN, Oskar. Rome and the Counter-Reformation in Scandinavia: The age of Gustavus Adolphus and Queen Christina of Sweden, 1622-1656. [s.l.]: BRILL (anglicky)
- ↑ ZIMPRICH, Richard. Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren. Esslingen am Neckar: Bruno Langer Verlag, 1974. 124 s. (německy)
- ↑ Nařízení vlády č. 231/1919 Sb., o pojmenování bohoslovecké fakulty v Olomouci. Dostupné online.
- ↑ § 1 a § 2 odst. 1 zákona č. 35/1946 Sb., o obnovení university v Olomouci. Dostupné online.
- ↑ 33 odst. 2 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
- ↑ § 1 odst. 2 vládního nařízení č. 112/1950 Sb., o bohosloveckých fakultách. Dostupné online.
- ↑ Čl. I § 1 odst. 2 zákona č. 163/1990 Sb., o bohosloveckých fakultách. Dostupné online.
Literatura
- Pojsl, Miloslav (red.), Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1990-2010. 20 let od jejího obnovení, Velehrad 2010. ISBN 978-80-86157-30-6
