Cynismus
Cynismus (z řec. κυνικός kynikós, kousavý < κύων kyón, pes) označuje původně životní postoj a myšlení antických kyniků. Dnes znamená cynik člověka, který jedná bezohledně a beze studu, který zraňuje city druhých, zejména zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální a lidské hodnoty.
Význam
Označení cynismus v moderním slova smyslu se objevuje od počátku 19. století v souvislosti s kritikou osvícenství a s rozpadem závazného mravního a náboženského řádu. Má přinejmenším dvě odlišné podoby:
- Praktický cynismus, jak se projevuje zejména v bezohledném a bezcitném cynickém jednání; Fjodor Michajlovič Dostojevskij jej charakterizuje zásadou: „není-li Boha, je všechno dovoleno“.
- Intelektuální cynismus jako trpkou a rezignovanou kritiku skutečnosti: Cynik je ten, kdo má ideály, ale je přesvědčen, že se stejně nedají uskutečnit. Také černý humor je hravou formou intelektuálního cynismu.
- Cynismus je umění vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by být měly. (Oscar Wilde)
Cynismus ve filosofii
Ještě v 18. století mělo slovo cynismus jednoznačně hanlivý význam. Jeden z prvních, kdo si všiml možnosti intelektuálního cynismu jako kritiky pověr a falešných autorit, byl Denis Diderot, který ve svém „Pojednání o dramatické poezii“ (1758) napsal: „Cynismus, tak ohavný ve společnosti, je na jevišti výtečný“. Na to pak navázal Gotthold Ephraim Lessing, Johann Wolfgang Goethe a další. Pojem cynismu hrál velkou roli v Marxově kritice role peněz v kapitalistické společnosti: peníze, které všechno nivelizují, umožňují nové zotročení člověka. Osvobozující funkci intelektuálního cynismu naopak vysoko hodnotil Friedrich Nietzsche.[1]
Německý filosof Peter Sloterdijk, který cynismu věnoval knihu „Kritika cynického rozumu“ (1983), hájí intelektuální cynismus jako způsob, jak se vymanit z otroctví moderní společnosti a jejích neosobních sil a získat si vůči nim „sebezáchovný odstup“. Naproti tomu ostře napadá současné formy praktického cynismu, „cynický rozum“, který je podle něho vždy spojen s ovládáním a mocí nad lidmi, ať už jde o cynismus státu, vědy, lékařství, sexuality či církví.[2]
| „ | Kdo je to cynik? Člověk, který zná cenu všeho, ale nezná hodnotu ničeho. | “ |
| — Oscar Wilde[3] | ||
| „ | Cynik je parazit civilizace. Živí se tím, že ji popírá, protože je přesvědčen, že se nezhroutí. | “ |
| — José Ortega y Gasset[4] | ||
| „ | Cynik? Tak říká idealista realistovi. | “ |
| — ze seriálu Jistě, pane ministře! | ||
Odkazy
Reference
- ↑ {title}. www.hwph.ch [online]. [cit. 13-04-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-08-2009.
- ↑ Filosofický slovník. Olomouc 1998, heslo Cynismus, str. 72n.
- ↑ O. Wilde, "Vějíř Lady Windermerové"
- ↑ Ortega y Gasset, "Vzpoura davů"
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc 1998, ISBN 80-7182-064-4. Heslo Cynismus, str. 72n.
- Ottův slovník naučný, heslo Kynismus. Sv. 15, str. 492
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo cynismus ve Wikislovníku- Slovníkové heslo cynik ve Wikislovníku
- (česky) Světec Cynik, heslo Cynic
- (anglicky) Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Cynic
- (anglicky) Online etymology dictionary, heslo Cynic
- (německy) Historisches Wörterbuch der Philosophie, heslo Zynismus
