Cyanotoxin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anatoxin-A zabíjí myši již v koncentraci 20 mg/kg živé hmotnosti (letální dávka [[LD50]])[1]

Cyanotoxin je toxin produkovaný sinicemi. Mohou působit problémy zejména při přemnožení sinic („vodní květ“).

Role cyanotoxinů[editovat | editovat zdroj]

Při vzniku vodního květu možná sinicím pomáhají právě cyanotoxiny

Existuje více možných vysvětlení, proč sinice tyto toxiny produkují. Jedna skupina názorů jim přisuzuje strukturní či metabolickou funkci, tzn. že představují zásobní látky, podílejí se na chelataci železa, a podobně. Také však mohou představovat signální molekuly ke komunikaci. Podle další hypotézy slouží cyanotoxiny přímo za účelem potlačení růstu konkurenčních fotoautotrofních organismů. Je totiž známo, že v období rozvoje vodního květu dochází k výrazné dominanci sinic nad vyššími rostlinami a řasami, jako jsou skrytěnky, rozsivky či zelené řasy. Takový efekt by pak mohl být označován jako alelopatie.[2]

Cyanotoxiny opravdu mnohdy účinkují jako alelopatické látky. Konkrétním příkladem jsou cyanobakteriny či nostocyklamid. Z cyanotoxinů nebezpečných pro člověka mají alelopatické účinky pravděpodobně mikrocystiny. Ty jsou přijímány do těl vodních vyšších rostlin a mají pro ně široké spektrum negativních účinků, počínaje inhibicí růstu a fotosyntézy a konče nárůstem koncentrace kyslíkových radikálů v rostlinném těle.[2]

Otravy[editovat | editovat zdroj]

Z historické literatury je známa především řada případů otrav dobytka a lovné zvěře, například sinicemi Aphanizomenon flos-aquae, Anabaena flos-aquae a Microcystis aeruginosa. V Evropě působí největší starosti především sinice z rodů Microcystis a Planktothrix. Udává se, že případů otrav zvěře v přírodě přibývá. Byla dokonce zaznamenána i lidská úmrtí přičítaná cyanotoxinům.[1]

Zajímavá je teorie o vymření několika velkých savců v pleistocénu, které bývá na základě chemických rozborů fosílií přičítáno rovněž cyanotoxinům.[1]

Klasifikace cyanotoxinů[editovat | editovat zdroj]

Podle chemické struktury[editovat | editovat zdroj]

Z chemického hlediska se rozlišují cyanotoxiny na bázi alkaloidů, cyklické a lineární peptidy a lipopolysacharidy.[1]

Podle biologické aktivity[editovat | editovat zdroj]

Podle biologické aktivity je možné cyanotoxiny dělit na:[1]

Známé cyanotoxiny[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e MARŠÁLEK, Blahoslav. Sinice jako producenti biologicky aktivních látek. Živa. 2002, čís. 5.  
  2. a b BABICA, Pavel; MARŠÁLEK, Blahoslav, Bláha, L.,Drábková,M. Toxiny sinic - zbraň proti konkurenci?. Živa. 2004, čís. 4.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BABICA, Pavel; MARŠÁLEK, Blahoslav, Bláha, L.,Drábková,M. Toxiny sinic - zbraň proti konkurenci?. Živa. 2004, čís. 4.  
  • MARŠÁLEK, Blahoslav. Sinice jako producenti biologicky aktivních látek. Živa. 2002, čís. 5.