Cyanotoxin
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cyanotoxin je toxin produkovaný sinicemi. Mohou působit problémy zejména při přemnožení sinic („vodní květ“).
Obsah |
[editovat] Role cyanotoxinů
Existuje více možných vysvětlení, proč sinice tyto toxiny produkují. Jedna skupina názorů jim přisuzuje strukturní či metabolickou funkci, tzn. že představují zásobní látky, podílejí se na chelataci železa, a podobně. Také však mohou představovat signální molekuly ke komunikaci. Podle další hypotézy slouží cyanotoxiny přímo za účelem potlačení růstu konkurenčních fotoautotrofních organismů. Je totiž známo, že v období rozvoje vodního květu dochází k výrazné dominanci sinic nad vyššími rostlinami a řasami, jako jsou skrytěnky, rozsivky či zelené řasy. Takový efekt by pak mohl být označován jako alelopatie.[2]
Cyanotoxiny opravdu mnohdy účinkují jako alelopatické látky. Konkrétním příkladem jsou cyanobakteriny či nostocyklamid. Z cyanotoxinů nebezpečných pro člověka mají alelopatické účinky pravděpodobně mikrocystiny. Ty jsou přijímány do těl vodních vyšších rostlin a mají pro ně široké spektrum negativních účinků, počínaje inhibicí růstu a fotosyntézy a konče nárůstem koncentrace kyslíkových radikálů v rostlinném těle.[2]
[editovat] Otravy
Z historické literatury je známa především řada případů otrav dobytka a lovné zvěře, například sinicemi Aphanizomenon flos-aquae, Anabaena flos-aquae a Microcystis aeruginosa. V Evropě působí největší starosti především sinice z rodů Microcystis a Planktothrix. Udává se, že případů otrav zvěře v přírodě přibývá. Byla dokonce zaznamenána i lidská úmrtí přičítaná cyanotoxinům.[1]
Zajímavá je teorie o vymření několika velkých savců v pleistocénu, které bývá na základě chemických rozborů fosílií přičítáno rovněž cyanotoxinům.[1]
[editovat] Klasifikace cyanotoxinů
[editovat] Podle chemické struktury
Z chemického hlediska se rozlišují cyanotoxiny na bázi alkaloidů, cyklické a lineární peptidy a lipopolysacharidy.[1]
[editovat] Podle biologické aktivity
Podle biologické aktivity je možné cyanotoxiny dělit na:[1]
- hepatotoxiny (toxické pro činnost jater),
- neurotoxiny (toxický účinek na nervový systém),
- imunotoxiny (negativně ovlivňují imunitní systém),
- imunomodulanty (alergenní vliv, podnícení závažnějších autoimunitních chorob, a podobně),
- mutageny a genotoxiny (způsobují mutace DNA, často schopné vyvolat rakovinu),
- embryotoxiny (toxické pro embryo),
- cytotoxiny (toxické pro buňky bakterií, řas či např. lidské buňky)
[editovat] Známé cyanotoxiny
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- ↑ a b c d e MARŠÁLEK, Blahoslav. Sinice jako producenti biologicky aktivních látek. Živa, 2002, čís. 5.
- ↑ a b BABICA, Pavel; MARŠÁLEK, Blahoslav, Bláha, L.,Drábková,M. Toxiny sinic - zbraň proti konkurenci?. Živa, 2004, čís. 4.
[editovat] Literatura
- BABICA, Pavel; MARŠÁLEK, Blahoslav, Bláha, L.,Drábková,M. Toxiny sinic - zbraň proti konkurenci?. Živa, 2004, čís. 4.
- MARŠÁLEK, Blahoslav. Sinice jako producenti biologicky aktivních látek. Živa, 2002, čís. 5.
