Curych hlavní nádraží

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Curych hlavní nádraží

Curych hlavní nádraží (německy Zürich Hauptbahnhof, zkráceně Zürich HB, do roku 1893 Bahnhof Zürich) je největším železničním nádražím Švýcarska. Na nádraží jsou vypravovány vlaky tuzemské i mezistátní do sousedících zemí (Německo, Itálie, Francie a Rakousko) i do zemí vzdálenějších (Česko, Maďarsko, Balkán). Se svými více jak 2 915 vlakovými pohyby za den je jedním z nejvíce frekventovaných nádraží na světě. Jako koncová stanice první švýcarské železniční trati Spanisch-Brötli-Bahn patří k nejstarším ve Švýcarsku.

Nádražní budova leží v 1. curyšském okrsku na Starém městě (Altstadt), v blízkosti ústí řeky Sihl do Limmatu, naproti Švýcarskému zemskému muzeu. Kolejiště se rozprostírá do délky cca 4 km západním směrem.

Data[editovat | editovat zdroj]

Denně využije nádraží mezi 300 000 až 500 000 cestujících. Nádraží je otevřeno celodenně s krátkou noční pauzou. Nejvíce vlaků odjíždí a přijíždí západním směrem do Bernu, Baselu a Ženevy. První vlaky vyjíždí před pátou hodinou ranní, poslední okolo jedné v noci. V pátek a v sobotu je možné využít i nočních spojů S-Bahn Zürich.

Denně je vykonáno 2 915 vlakových jízd, z toho 2 607 jízd osobních vlaků, tzn. jeden vlak za cca 25 sekund. Kolejiště je 4 km dlouhé, délka kolejí je okolo 100 km. V kolejišti je 791 výhybek, 177 hlavních a 799 trpasličích návěstidel.

Nádraží Museumstrasse (červeně), stejně jako Nádraží SZU (zeleně) jsou podzemní.
Nákupní poschodí se vstupem do nádraží Museumstrasse
Tunel Hirschgrabentunnel mezi hlavním nádražím a Stadelhofenem
Linka S4 jedoucí ve směru Curych hlavní nádraží
Tunel Weinbergtunnel mezi hlavním nádražím a Oerlikonem


Kolejiště[editovat | editovat zdroj]

Curyšské hlavní nádraží lze rozdělit do tří částí: Hlavní hala v úrovni terénu, na halu navazující přistavěné nádraží Sihlpost, podzemní průjezdné nádraží pro S-Bahn Museumstrasse a rovněž podzemní Nádraží SZU. Číslování kolejí má historické pozadí. Koleje 1 a 2 byly roku 1933 odstraněny a se zprovozněním dráhy SZU-Bahn znovu zprovozněny. Nádraží Museumstrasse je číslováno jako pokračování kolejí v hale. Koleje 51 až 54 se nacházejí na nádraží Sihlpost, které bylo vystavěno jako provizorium, ale stalo se důležitou součástí provozu S-Bahn.

Ve výstavbě je nyní nádraží Löwenstrasse, které bude druhým průjezdným podzemním nádražím.

Hlavní hala (Koleje 3–18)[editovat | editovat zdroj]

Jako hlavová stanice bojovalo toto nádraží vždy s nedostatkem nástupištních hran. Proto již od roku 1902 nepřijíždí vlaky do původní Nádražní haly, ale do roku 1933 přistavěné Querhalle, respektive navazující Gleishalle. V hale je 16 kolejí (od roku 1990 značeny jako koleje 3–18), sloužících k odbavení dálkových i části regionálních vlaků ze Švýcarska a všech vlaků ze zahraničí (EuroCity, Cisalpino, TGV, ICE a CityNightLine).

Chronický nedostatek hran přinutilo vedení SBB v šedesátých letech k naplánování výstavby podzemního průjezdného nádraží. Následovala desetiletí stavebních úprav nádraží.

V rámci projetku Bahn 2000 byly roku 1995 kromě jiného prodlouženy koleje 3–9 na délku 420 m. Přitom byly provedeny i přípravné práce pro výstavbu druhého průjezdného nádraží, které je dnes ve výstavbě právě pod těmito kolejemi. Po ukončení prací byly zahájeny práce na rekonstrukci podchodu «Passage Sihlquai».

Nádraží Museumstrasse (Koleje 21–24)[editovat | editovat zdroj]

Roku 1990 bylo zprovozněno Nádraží Museumstrasse. Nástupiště se nacházejí v podzemí na severním okraji hlavní haly naproti Švýcarskému zemskému muzeu pod Muzejní ulicí. Se svými čtyřmi kolejemi je nádraží klíčovým pro S-Bahn. Trasa pokračuje tunelem Hirschengrabentunnel pod řekou Limmat a Starým městem k nádraží Stadelhofen, kde se napojuje na pravobřežní jezerní dráhu vedoucí do oblasti Zürcher Oberland a do Winterthuru. Vedle vlaků S-Bahn zajíždí do nádraží od roku 1999 některé vlaky ICE z trati Gäubahn vedoucí do Stuttgartu.

Nádraží SZU (Koleje 1-2)[editovat | editovat zdroj]

Na jižním konci nádražního areálu, pod Nádražním náměstím, leží v podzemí pod nákupním centrem ShopVille dvě koleje trati Sihltal Zürich Uetliberg Bahn (koleje 1 a 2). Vlaky společnosti integrované do systému S-Bahn jako linka S4 jezdí do oblasti Sihlského lesa (Sihlwald) (Na trati Sihlwald-Sihlbrugg není provozována od prosince 2006 pravidelná osobní doprava). Vlaky linky S10 jezdí do Uetlibergu.

Nádraží Sihlpost (Koleje 51–54)[editovat | editovat zdroj]

Z důvodů odlehčení hlavní haly od vlaků S-Bahn byly jižně od koleje č. 3 vybudována nástupiště se čtyřmi kolejemi (51–54). Koleje jsou mírně vyosené vůči kolejím hlavní haly a po dostavbě nádraží Löwenstrasse v roce 2013 budou odstraněny. Vedle osobního nádraží se nacházely poštovní koleje poštovního třídícího centra Sihlpost. V tomto třídícím centru byl v březnu 2008 ukončen provoz a začátkem roku 2009 bylo spolu s poštovním nádražím demolováno. Zachována byla budova pošty Sihlpost, která i nadále zůstává hlavní curyšskou poštou.

Nádraží Löwenstrasse (Koleje 31–34)[editovat | editovat zdroj]

V polovině roku 2014 by mělo být otevřeno nové podzemní průjezdné nádraží «Bahnhof Löwenstrasse», které umožní na trase Altstetten–Zürich HB–Oerlikon přímé jízdy dálkových vlaků přes Curych ve směrech západ-východ a sever-jih. Odpadnou tím úvraťové jízdy vlaků z levobřežní trati okolo Curyšského jezera ve směru Oerlikon. Kromě čtyř nových kolejí (31–34) bude vybudován také pět km dlouhý tunel Weinbergtunnel.

Přednádraží[editovat | editovat zdroj]

V místě současného přednádraží se nacházelo seřaďovací nádraží, které bylo po otevření nového ranžíru Zürich-Limmattal mezi Dietikonem a Spreitenbachem zrušeno. V místě se nacházely také dílny SBB. Prostor prošel v posledních letech v rámci projektu Bahn 2000 výraznou přestavbou. Mostní a tunelové stavby pomohly odstranit část křižujících se cest na zhlaví hlavního nádraží. Zbylé koleje slouží především jako odstavné pro soupravy osobních vlaků. V místě se nachází také lokomotivní depo F.

Kolejiště v tomto prostoru je domovem nejrozsáhlejší populace ještěrek na sever od Alp a prostor je chráněn jako přírodní park. Nachází se zde také populace kobylek a divokých včel.

Prostor údržby Herdern[editovat | editovat zdroj]

Z důvodů snížení počtu odstavných kolejí v prostoru přednádraží bylo vybudováno nové odstavné a údržbové zařízení Herdern mezi nádražími Curych Hardbrücke a Altstetten. Sestává z jedné dvojkolejné haly údržby, jedné jednokolejné haly pro čištění a průjezdné myčky. Pro odstavování vlaků S-Bahn a samostatných vozů slouží 23 kolejí dlouhých cca 200 m, pro odstavování celých souprav 11 kolejí délky 400 m. Prostor se nachází severozápadně od hlavního nádraží a vedou pod ním čtyři koleje trati do Altstetten.

Dálková doprava[editovat | editovat zdroj]

Z curyšského hlavního nádraží jsou vedeny následující trasy mezistátních a vnitrostátních vlaků dálkové dopravy

Mezistátní[editovat | editovat zdroj]

Vnitrostátní[editovat | editovat zdroj]

Místní a regionální doprava[editovat | editovat zdroj]

S-Bahn Curych[editovat | editovat zdroj]

Hlavní nádraží je centrálním uzlem systému S-Bahn od zprovoznění v květnu 1990. Některé linky projíždějí nádražím Museumstrasse a navazujícím tunelem Hirschengrabentunnel. Linky z levého břehu Curyšského jezera do Oerlikonu používaly dříve hlavní halu a od jara roku 2003 nádraží Sihlpost. Po zprovoznění nádraží Löwenstrasse budou i tyto linky využívat toto nové podzemní nádraží.

Městská doprava[editovat | editovat zdroj]

U nádraží mají zastávky linky tramvají a trolejbusů podniku Verkehrsbetriebe Zürich (VBZ). Hlavní nádraží je jedním z nejdůležitějších uzlů tramvajové dopravy ve městě.

U nádraží staví linky:

Tramvaje: 3, 4, 6, 7, 10, 11, 13, 14

Trolejbusy: 31, 46

Provoz[editovat | editovat zdroj]

Vlaky[editovat | editovat zdroj]

Díky centrální poloze se stalo nádraží nejdůležitějším přestupním uzlem Švýcarska. V taktové dopravě, zavedené roku 1982, je Curych bodem, od kterého se celý jízdní řád odvíjí. Také zpoždění a mimořádnosti v tomto uzlu se přenášejí do celé sítě.

Vlaky dálkové dopravy přijíždějí a odjíždějí v každou celou a v půl. Při zpoždění čekají přípoje maximálně 3 minuty s výjimkou některých mezinárodních vlaků a vlaků odjíždějících v pozdních večerních hodinách. Vlaky S-Bahn také nečekají, dálkové vlaky na zpožděné vlaky S-Bahn čekají také 3 minuty.

Řízení dopravy[editovat | editovat zdroj]

Provoz v kolejišti je řízen z centrálního stavědla. Řízení provozu je rozděleno na část osobního nádraží, část přednádraží a část přilehlých traťových úseků. Vlakové cesty jsou stavěny počítačem na základě přednastavených cest v případě normálního provozu (bez zpoždění a mimořádností) automaticky. Dispečeři optimalizují vlakové cesty pouze v nutných případech, tak aby maximalizovali počet současných jízd. Manuálně se staví okolo 5000 cest posunu.

Provoy na kolejích v hlavové části je řízen třemi dispečery:

  • Dispečer Střed (Mitte) řídí koleje 3–12 a traťový úsek ve směru Thalwil (Zimmerberg-Tunnel), viadukt (Wipkingen) a trati ze směru Altstetten (Südeinfahrt)
  • Dispečer Sever (Nord) řídí koleje 13–18 a traťový úsek do Altstetten podél nádraží Hardbrücke a východní část odstavných kolejí mezi Langstrasse a Hardbrücke
  • Dispečer Jih (Süd) řídí koleje nádraží Sihlpost a traťový úsek ve směru viadukt Wipkingen.

Další dispečer řídí provoz vlaků S-Bahn, tedy traťový úsek Stettbach - Zürichbergtunnel - Stadelhofen a dále až po Hardbrücke a také pravobřežní trať do Küsnachtu u Stadelhofenu.

Prostor přednádraží řídí dispečeři Západ (West) a Přednádraží (Vorbahnhof). Středem přednádraží vede tzv. jižní vjezd (Südeinfahrt), kterým projíždí většina vlaků ze směru [pAltstetten. V prostoru přednádraží se nachází přejezd přes 12 kolejí, který však není veřejný a obvykle je uzavřen.

Kolejiště v prostoru údržby Herdern je řízeno vlastním stavědlem, které řídí skupiny kusých kolejí 400, 800 a 900. Dále řídí také propojení ve směru Hardbrücke (koleje S-Bahn), přesmyk Střed ve směru přednádraží a propojovací kolej do Altstetten. Dále řídí také bývalé stavědlo Sever se skupinami J (Ida) a H (Heiri) a vjezdem do prostoru údržby G, řízeným dozorčím.

V centrálním stavědlu se nachází také dispečink dálkového řízení tratí CurychThalwilPfäffikon SZ a ThalwilZugCham.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zürich Hauptbahnhof na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Werner Stutz: Schweizerische Kunstführer GSK, Band 774: Der Hauptbahnhof Zürich, Bern 2005, ISBN 3-85782-774-2
  • Christine Loriol: HB Zürich – mehr als ein Bahnhof. Kuk-Bild-&-Wort, Zürich 2005, ISBN 3-033-00611-6
  • Martin Bosshard: Der Zimmerberg-Basistunnel: Zürich HB – Thalwil; Bahn 2000. Projekt-Management Zimmerberg, SBB, Zürich 2004, ISBN 3-033-00226-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu