Croÿ

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Croyové)
Skočit na: Navigace, Hledání

Croÿ (později Croÿ-Dülmen) je jméno starobylé vévodské rodiny nizozemské, která nyní v Dülmenu ve Vestfálsku usedlá jest a též v Čechách statky své má.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jan [Croy-Dülmen]C[Croy-Dülmen] byl francouzským guvernérem v Picardii, velkočíšníkem Francie a padl u Azincourtu r. 1415. Syn jeho Antonín byl guvernérem lucemburským a limburským, velmistrem Francie (†1475) a měl za druhou manželku Markétu, vévodkyni lotrinskou a paní na Arschotě a Bierbecku; jeho bratr Jan (†1472) byl prvním hrabětem chimavským a založil zvláštní větev, ve které vynikli hrabata de Solre. Antonínův syn Filip, hrabě porceanský, zdědil Arschot po matce a zemřel jako guvernér lucemburský r. 1511. První syn jeho Jindřich byl komořím Ludvíka XII. (†1514), druhý Antonín biskupem térouanueským (†1495) a třetí Vilém vyznamenal se ve službách francouzských za Karla VIII. a Ludvíka XII., načež se stal guvernérem hennegavským a potom vychovatelem pozdějšího císaře Karla V. Panovník ten učinil ho svým prvním ministrem a vyznamenal řádem zlatého rouna, ale Španělům byl tak odporným, že r. 1520 málem povstání by bylo proti němu vypuklo, i uchýlil se do Německa, kde zemřel r. 1521 ve Wormsu. Nemaje dětí ustanovil svého synovce Filipa, syna Jindřichova, za dědice, jenž se stal r. 1533 prvním vévodou Arschotským a markrabětem Rentským a rytířem řádu zlatého rouna (†1549). Dva bratři Filipovi oblíbili sobě kněžský stav a třetí Karel, hrabě porceanský, usadil se ve Francii, kde syn jeho Antonín ku protestantům se přivinul a v mladém věku otráven jest r. 1567. Filip se dvakráte oženil, poprvé s Annou [Croy-Dülmen], dědičkou knížete Karla chimayského, a podruhé s Annou, vévodkyní lotrinskou a vdovou po Renatovi chalonském, knížeti orangeském. Ze synů jeho byl Karel zrádně zastřelen z oken zámku svého quieurainského r. 1551, Vilém, markrabě rentský, zemřel jako rytíř řádu zlatého rouna r. 1590. Třetí syn Filipův Filip, vévoda arschotský a kníže chimavský, měl syna Karla, vévodu arschotského, jenž jsa věrným přívržencem Španělska, byl r. 1577 jmenován místodržitelem Flanderska a nejvíce k tomu se přičinil, že arcivévoda rakouský Matyáš vrchním místodržitelem se stal. Pro neobezřetná slova při povstání v Gentu dostal se do vězení, a jakkoliv brzo odtud vyproštěn byl, moc a vážnost jeho hluboko klesla. Zemřel v Benátkách roku 1595. I syn jeho Karel došel vysokých důstojenství a zemřel r. 1612 bezdětek; memoiry jeho velmi zajímavé pro poměry nizozemské oněch dob vydal Reiffenberg r. 1845. Jmění této větve rodiny croyské dostalo se Annou, dcerou Filipovou, manželkou knížete Karla de Ligne, do rodiny Aremberské. Prvním vévodou croyským stal se strýc Karlův Karel Alexander, pohrobek Karla Filipa a Anny. vévodkyně lotrinské, nad to též rytířem řádu zlatého rouna (†1624). Dcera jeho Marie Klára provdala se poprvé za Karla Filipa, markraběte rentského, a podruhé za Filipa Františka z [Croy-Dülmen] (z pošlosti Janovy), jenž s ní nabyl markrabství Hauré, které se stalo vévodstvím. Bratr Karla Filipa Arnošt, baron z Fenestrage a vévoda croyský, zemřel r. 1620 ve vojště Spinolově v Němcích, zplodiv s Annou, dcerou Bojislava, vévody pomořanského. syna Arnošta Bojislava, biskupa kamínského a místodržitele pruského (†1684). K potomstvu Jana, hraběte chimayského, z něhož Filip František z [Croy-Dülmen] pocházel, náležejí dnešní vévodové croyští i s vymřelou nedávno větví hauréskou nebo havréskou. Vnuk Janův Karel, kníže chimayský, byl kmotrem císaře Karla V. a dcera jeho Anna provdala se za Filipa z [Croy-Dülmen], vévodu arschotského; druhý vnuk Antonín držel Sempy a stal se guvernérem quesnoyským (†1546). Antonínův vnuk Filip byl hrabětem solreským a rytířem řádu zlatého rouna (†1612) a od jeho synů Jana a Filipa Františka pocházejí nynější vévodové croyští obou větví. Jan z [Croy-Dülmen], hrabě solreský a baron molembaiský, umřel jako důstojnik osobní stráže královy v Madridě r. 1640 a jeho vnuk Filip Emanuel Ferdinand byl dědičným lovčím hennegavským a guvernérem v Peronně r. 1677, zemřel r. 1718 na rány své, zajat byv od Francouzů v bitvě valencienneské. Filipův syn Filip Alexander Emanuel. kníže a hrabě [Croy-Dülmen] a hrabě solreský, zemřel r. 1713 jako general lieutenant král. vojska a jeho bratr Baltazar zplodil s Marií Filipinou z Créquy pět synův, ale bez potomků: dva byli u vojště a tři kněžskému stavu se věnovali. Jan měl ještě tři bratry, ze kterých vynikl nejvíce Filip František, vicomte z Langle, pán turcoinský (†1650), jenž skrze druhou svou manželku Marii Kláru z [Croy-Dülmen] obdržel titul vévody hauréského pro sebe a své potomky. Ze čtyř jeho vnuků Karel Josef vévoda havréský a croyský, padl v bitvě u Zaragozy r. 1710, Jan byl kanovníkem kolínským, Ferdinand zemřel jako poručík v Madridě r. 1726 a Josef, suverénní hrabě fenestrangeský, měl s Marií Annou Cesarini z Belmontu dva syny. Ve stol. XVIII. vyznamenal se v této rodině Emanuel, kníže z CroySolre, jenž byl maršálem Francie a jako místodržitel Picardie znova zřídil přístav dunkercký (†1787). Jiný Emanuel r. 1788 pojal za manželku Adélu, dceru Josefa, vévody croyského a havréského, bratr jeho Gustav (*1773) byl kardinálem, pairem, velkým almužníkem Francie a arcibiskupem rouenským, a třetí bratr Karel (*1771) byl general-lieutenantem bavorským. Když byly r. 1803 statky vévod croyských na l. bř. Rýna mediatisovány, obdrželi za ně v území münsterském panství Dülmen náhradou a stali se poddanými pruskými s titulem vévodů z [Croy-Dülmen]-[Croy-Dülmen] První vévoda August Filip (†1822) měl ze dvojího manželství čtyři syny: Alfreda, nástupce svého, Ferdinanda, generálního majora nizozemského (*1791), Filipa (*1801) a na sirobu narozeného r. 1823 Gustava; dcera jeho Stefanie pojala za manžela Beujamina, kníže Rohana z Rochefortu r. 1825. Z vévodů havréských připomeneme Josefa, jenž pojal za manželku Adélu, dceru Emanuela, vévody z [Croy-Dülmen]-[Croy-Dülmen] (†1822). Ze čtyř dětí měl jediného syna Arnošta a ten syna Josefa; smrtí tohoto r. 1839 tato pošlost croyská po meči vymřela. Alfred, vévoda z [Croy-Dülmen]-[Croy-Dülmen], byl hlavou rodiny v l. 1822 až 1861 a zplodil s manželkou svou Eleonorou kněžnou Salmovou sedm dítek, mezi nimi tři syny: Rudolfa, nástupce svého, Alexeje a Jiřího. Alexej (*1825) jest od r. 1866 pánem na Slabcích v Čechách; rodiče manželky jeho Františky byli kníže Maximilian Salm-Salm a Rosina, hrab. ze Šternberka. Alexej má dvě dcery Marii a Eleonoru a jednoho syna Maxa Rudolfa. Po bratru Alexejovu nebožtíku Jiřím zůstali synové Ludvík a František a dcery Eleonora, Alžběta a Johanka. Nynější hlava rodiny vévoda Rudolf následoval po svém otci r. 1861. Oženiv se poprvé s Natalií, kněžnou de Ligne (†1867), a podruhé s kněžnou Marií Eleonorou ze Salm-Salmu, ovdovělou vévodkyní Osuna y Infantado, zplodil čtyři dcery: Eugenii, provdanou za hraběte Pavla Esterházyho z Galanthy r. 1879, Isabellu, manželku Bedřicha, arcivévody rakouského, od r. 1878, Klementinu, manželku Adhémara, hraběte Oultremontského, od r. 1880 a Natalii, provdanou za hrab. Jindřicha Mérodea, knížete z Rubempré, od r. 1883; jediný syn jeho jest Karel. Zbývá ještě zmíniti se o bratřích vévody Alfreda svrchu připomenutých. Ferdinand zemřel r. 1865 ve vojenských službách Nizozemska, zůstaviv z manželky své kněžny Konstancie z Croy-Solre syna Emanuele, který s manželkou svou vévodkyní Leopoldinou z [Croy-Dülmen]-[Croy-Dülmen]-u (od r. 1841) měl syny: Emanuele. Eduarda a Gustava a dceru Emmu; Gustav oženiv se s Louisou hrab. z Croix r. 1868 zplodil tři dítky: Markétu, Konstancii a Štěpána. Druhý syn Ferdinandův Justus oženil se s Marií hrab. Urselskou (1854) a má s ní sedm dítek: Marii, Žofii, Jindřicha, Alfreda, Ferdinanda, Karla a Josefa. Ferdinandův bratr Filip byl pruským lieutenantem à la suite, podal ruku svou Johance, kněžně ze Salm-Salmu, a měl s ní čtyři dítky: dceru Louisu, provd. za hraběte Konst. z Benckendorffu (†1858) a tři syny Leopolda, Alexandra a Filipa. Leopold jest ve vojště rakouském generálem jízdy (od r. 1891) a velitelem IX. sboru v Josefově, a ovdověv r. 1880 oženil se po druhé s Rosou, dcerou hrab. Jaroslava se Šternberka, ovdovělou kněžnou z Hohenlohe a Bartensteina. Alexander pojal za manželku hrab. Westphalenovou z Fürstenberka a má s ní pět dítek: Kunigundu, Karla, Alžbětu, Huberta a Leopolda, a poslední Filipův syn Filip zplodil s Adélou, kněžnou Salm-Salmovou (od r. 1871), šest dítek: Emanuele, Marii, Klimenta, Alexandra, Stefanii a Amalii.-Pro úplnost budiž připomenuta ještě jedna větev rodiny [Croy-Dülmen], kterou bratr Filipa, vévody arschotského, Jan, pán roeuxský, založil. Vnuk jeho Adrian stal se prvním hrabětem roeuxským a s Karlem bourbonským přešel k císařským (†1553). Hrabě Eustachius stal se knížetem Římské říše (†1673). Z bratra jeho Filipa syn Karel Eugen bojoval ve vojenských službách rakouských (1687-1693) proti Turkům, vstoupil r. 1699 do služeb polských a zemřel jako zajatec v Revelu r. 1702. Eustachiův syn Ferdinand, vévoda croyský a hrabě roeuxský, zemřel r. 1697 na rány od Turkův obdržené. Pošlost tato croyská již v před. století vymřela.-Erb vévodův a knížat croyských má na štítě rozčtvrceném dva štítky na sobě: svrchní jest erb vévod lothrinských, a sice na zlatém štítě pokosný pruh červený a v něm tři rozletití orlové se zobákem i pazoury osekanými; zpodní štítek jest z osmi polí složen. Pole 1. jest osmkráte na příč červeně a bíle rozděleno; ve 2. modrém, zlatými liliemi posázeném jest ve vrchu červený heroltský obojek: ve 3. stříbrném jest zlatý kříž jerusalemský, mezi jehož rameny nahoře i dole menší obyčejné křížky zlaté se nalézají; ve 4. zlatém jsou čtyři svislé pruhy červené; v 5. červeně vroubeném jest štít modrý, zlatými liliemi posázený; v 6. modrém vzhůru vzpjatý lev zlatý s korunou, v levo obrácený; v 7. zlatém vzhůru vzpjatý lev černý s korunou; v 8. zlatém, stříbrnými, dvojnásobnými kříži se zlatými špicemi na dolejších koncích posázeném jsou dvě parmy zády k sobě obrácené. Na štítě zadním rozčtvrceném jsou v 1. a 4. poli na stříbrném štítě tři červené pruhy příčné a v 2. a 3 poli, rovněž stříbrném, tři sekery červené, držadly uprostřed spojené. Nad štítem jest vévodská koruna.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Croy-Dülmen“ Ottova slovníku naučného , jehož autorem je Martin Kolář.