Corridoio Vasariano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Corridoio Vasariano

Corridoio Vasariano je cesta, která je vyvýšenou chodbou, nachází se ve Florencii a spojuje Palazzo Vecchio s Palácem Pitti přes Galleria degli Uffizi a horní část Ponte Vecchio.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Corridoio Vasariano byla postavena za pouhých 5 měsíců, pro velkovévodu Cosimo I v roce 1565 architektem Giorgio Vasari, který již vystavěl galerii Galleria degli Uffizi. Práce byla zadána po uzavření manželství mezi synem velkovévody, Francesco I de' Medici a Johanou Habsburskou.

Cílem stavby byla cesta, díky níž má velkovévoda příležitost se volně a bezpečně pohybovat ze svého bydliště v paláci, vzhledem k nejisté podpoře obyvatelstva vůči novým vévodům a novému systému vlády, která zrušila starobylou Florentskou republiku, jakkoliv republikáni byli jen symbolickým orgánem už po téměř celé století.

Obchod s masem, který se konal na starém mostě Ponte Vecchio byl přesunut, aby se zabránilo zápachu, který by při průchodu velkovévodu rušil, a na jeho místo byly přesunuty prodejny zlatníků, které dodnes na mostě stojí.

Mezi zajímavosti této části je zvýšená cesta kolem věže torre de' Mannelli, jenž stojí na konci Ponte Vecchio, kvůli námitce majitelů této středověké stavby, zbourat ji. V srdci mostu je otevřená řada velkých oken nad řekou Arno ve směru k mostu Ponte Santa Trinita. Z těchto oken, velmi odlišných od malých a nenápadných oblò shlížel během své oficiální návštěvy Říma a Florencie v roce 1938 Adolf Hitler a Mussolini.

Pohled velmi příjemný führerovi a nacistickým vůdcům prý most zachránil před zničením. Na přímý rozkaz führera byl, na rozdíl od osudu všech ostatních mostů ve Florencii, při nacistickém ústupu nedotčen.[1] Most byl zvěčněn v epizodě filmu Paisà od režiséra Roberto Rossellini, průchod přes Corridoio Vasariano na konci druhé světové války byl jedinou cestou mezi frontovou linií, severem a jihem města. V srpnu 1944, byl tento průchod často využíván partyzány, kteří se zkoušeli vplížit za nepřátelské linie severně od Arno, přičemž jižní břeh byl obsazen Spojenci. Most navštívil i Marc Chagall, který se zde stal čestným občanem Florencie v roce 1984.[1]

Cesta Corridoio Vasariano dále prochází přes kostel Santa Felicita, takže členové rodiny velkovévody mohli být přítomni na mši, aniž by byli přímo mezi lidmi.

V současné době je Corridoio Vasariano součástí galerie Uffizi a udržuje vystaveny rozsáhlé sbírky autoportrétů a portrétů 17. a 18. století.

Prohlídka muzea začíná v galerii Galleria degli Uffizi a končí v zahradách Boboli v jeskyni Buontalenti. Vzhledem k omezenosti koridoru a potřebě ochrany děl lze Corridoio Vasariano pouze navštívit po domluvě ve skupině v čele s tajemníkem galerie Galleria degli Uffizi.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b (anglicky)walk-with-the-medicis-over-the-ponte-vecchio

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Corridoio Vasariano na italské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Francesco Gurrieri, Lucia Bracci, Giancarlo Pedreschi, I ponti sull'Arno dal Falterona al mare, Polistampa, Firenze 1998.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]