Congrès International d'Architecture Moderne
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Congrès International d'Architecture Moderne (CIAM) byla organizace, která vznikla na popud řady významných, pokrokově smýšlejících architektů, které překvapilo rozhodnutí v soutěži na palác Společnosti národů, konané roku 1926 v Ženevě. V té se poprvé střetlo moderní, pokrokové pojetí architektury s konzervativním. Tito si nadále chtěli ujasnit a prověřit své názory a vize.
Hlavními organizátory prvního kongresu CIAM byli Le Corbusier a švýcarský teoretik Siegried Giedion. Pozváni byli také čeští architekti Josef Gočár, J. Krejcar, Adolf Loos a O. Starý, kteří se nakonec nezúčastnili. První kongres se konal na zámku La Sarraz u Lausanne v roce 1928. Zabýval se tématy urbanismu, národohospodářství, architektura a veřejné mínění, architektura a stát. Architekti zdůrazňují požadavek kolektivního pozemkového hospodářství, kritizují výchovu architektů i výsadní postavení oficiálního akademismu.
Manifest, který podepsala řada významných architektů: (P.B. Berlage, H. Häring, Le Corbusier, A. Lurcat, E. May, Hanz Meyer, Th. G. Rietveld) později vyvrcholil na čtvrtém kongresu v podepsání tzv. Athénské charty.
[editovat] Témata prvních kongresů
- 1929: Frankfurt nad Mohanem – Bydlení pro sociálně slabé obyvatele
- 1930: Brusel – Racionální rozdělení městské půdy
- 1933: Marseille-Athény – přijetí tzv. Athénské charty
V Československu se ustanovila samostatná místní skupina CIAM včele s architektem Františkem Kalivodou.
