Commodore 64

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo C64. Tento článek pojednává o 8bitovém počítači. O dopravním letounu C-64 pojednává článek Noorduyn C-64.
Commodore 64

Commodore 64 (zkráceně C64) byl nejprodávanější a jeden z nejpopulárnějších 8bitových domácích počítačů, který se stal legendou.

Vyvinula jej v roce 1982 firma Commodore International jako nástupce staršího VIC-20, a v mírně inovované verzi (C64-II) se vyráběl ještě v roce 1993. Podle odhadů se jich za tu dobu prodalo přibližně 17 až 25 milionů kusů. V roce 2010 společnost Commodore USA zveřejnila informaci, že zamýšlí prodávat jeho repliku s procesorem Intel Atom a technologií Nvidia ION.[1][2]

Základní popis[editovat | editovat zdroj]

Srdcem počítače je procesor MOS Technology 6510 taktovaný na 1 MHz, paměť RAM má 64 kilobajtů a ROM 20 kilobajtů. Grafiku má na starosti čip VIC-II a zvuk čip SID 6581, v pozdějších modelech 8580. Počítač měl vestavěný výstup na televizi, videovýstup (včetně audiosignálu, lze připojit i S-Video a dokonce i audiovstup), vstup Expansion pro cartridge, sériový a paralelní port a 2 vstupy pro joysticky. V počítači byl vestavěný Commodore BASIC V2.0, pro který bylo k dispozici necelých 39 kB paměti. Programy ve strojovém kódu však dokázaly využít téměř celou kapacitu 64 kB.

Kazetová mechanika k C64

K počítači se prodávalo množství periférií, například 5,25" disketová mechanika 1541 s vlastním procesorem a pamětí, později menší a lepší 1541-II, 1571 se dvěma hlavami (nebylo nutné disketu obracet), 1581 pro 3,5" diskety, několik typů kazetových rekordérů, barevný monitor, tiskárna, vše od firmy Commodore. Stále však vzniká a vyvíjí se nový hardware, například IDE64, SuperCPU, nebo MMC64.

Pro C64 vzniklo množství softwarového vybavení: komerčních her a jejich klonů, programy a utility pro zpracování grafiky, hudby, textové procesory, databáze, nebo programování v assembleru, či desktopový grafický operační systém GEOS.

Nutno také zmínit o tzv. C64 scéně, což je komunita lidí sdružující se v tzv. skupinách, které pořádají různé soutěže a party, kde se prezentují vlastními výtvory v tzv. demo, což jsou audiovizuální prezentace. Dá se říci, že díky scéně žije C64 dodnes.

Jednou z důležitých součástí C64 scény je znalost programování v assembleru.

Grafické možnosti[editovat | editovat zdroj]

Grafiku má na starosti chip VIC-II. Jeho schopnosti jsou následující:

Obraz z dema Follow the Sign III
  • Grafický mód HiresRozlišení 320×200. V každém bloku 8×8 pixelů jsou 2 barvy (paper a ink – stejně jako u ZX Spectra).
  • Grafický mód Multi – Rozlišení 160×200. Tedy každý horizontální bod je zdvojený, což vytváří hrubší grafiku, ale na druhou stranu je v bloku 4×8 (8×8 v hires) možno použít 4 různé barvy. jedna z barev je barva podkladu, která je společná pro celou obrazovku (nejčastěji se používá černá).
  • Textový mód 40×25 znaků – Obdoba textového módu v PC. Lze použít jak hires (znak 8×8), tak multi textový mód (více barev, ale jeden znak má jen 4×8 pixelů). Tyto 2 módy lze dokonce kombinovat.
  • 16 barev – Jedná se o opravdových 16 různých barev, ne jako u ZX Spectra, kde bylo použito 8 barev + bright každé barvy.
  • 8 spritů – Každý sprite má rozlišení 24×21 bodů a může být kdekoliv na obrazovce. Sprity lze 2× zvětšit v ose X i Y. Každý sprite může být Multi anebo Hires.
  • Registr rastru – Speciální registr na adrese $D012, snad nejpoužívanější registr v demech ale i ve hrách. Jeho přečtením lze totiž zjistit aktuální pozici obrazového paprsku na monitoru (televizi), a takto se dají tvořit různá grafická kouzla. Například sprity lze zobrazit mimo obrazovku v borderu, ve vertikální ose je možno použít libovolné množství spritů, a navíc jde vytvořit celé nové grafické módy, viz dále.
  • Speciální grafické módy – Pomocí kombinace rastrového registru a přepínání paměťových bank vznikla na C64 celá škála „nových“ módů, například mód FLI (na první pohled jako Multi, ale v každém bloku 4×8 může být všech 16 barev), IFLI – Interlaced FLI (pomocí přepínání jemná interlace grafika ze dvou FLI obrazovek), SuperHires (Hires grafika doplněná kvůli barvám o sprity) a spousta jiných (UIFLI, AFLI, MCI, Super hires interlaced atd.)

Zvukové možnosti[editovat | editovat zdroj]

Zvukový čip SID byl ve své době považován za malý hudební zázrak. V době, kdy v různých konzolích, domácích počítačích, ale i herních automatech pípal AY 389x a jeho obdoby, SID dokázal mnohem víc. Zde je souhrn vlastností:

  • 3 hlasy – rozsah 8 oktáv, frekvence je 16bitová (65536 hodnot), takže se opravdu nemůže stát, že by některý tón zněl falešně. Pro každý tón lze zvolit „barvu“ – Hrana, Pila, Trojúhelník nebo Šum. Kromě šumu lze tyto barvy kombinovat. Navíc lze 12bitově zvolit frekvenci pro Hranu (rozchod jednotlivých hradeb) – takto lze vytvořit tzv. Pulse zvuk, snad nejtypičtější znak sidových hudeb.
  • ADSR – z anglického Attack-Decay-Sustain-Release (Náběh-Úpadek-Držení-Uvolnění) – hlasitostní průběh každého tónu se pokaždé volí v těchto hodnotách, dlících ve 2 registrech pro každý hlas (každá složka je tedy 4bitová).
  • Resonantní filtry – lze zvolit Nízko-, Středo- a Vysokofrekvenční filtr a tyto také jakkoliv kombinovat, a to ve 12bitových frekvenčních hodnotách. K tomu lze pro důraz zvuku nasadit rezonanci (4bitově).

SID 6581 versus 8580[editovat | editovat zdroj]

Ukázka zvuku ze SID 6581 R4 – skladba Strike Force remake od Jens Christian Huus
Tatáž skladba přehraná na novějším SID 8580 R5

Označují se také jako SID 1 (nebo Old SID) a SID 2 (nebo New SID). SID 1 byl použit v prvních verzích C64 a také v Commodore 128. Přibližně od roku 1987, kdy se začala vyrábět inovovaná verze C64-C, se v něm objevuje i nový SID 8580 (není to však pravidlem). Rozdíly ve zvuku obou verzí čipu jsou dost markantní:

  • SID 1 je poznamenán několika chybami – především je to rušivý šum při hraní, který se dá potlačit jen softwarovým vypnutím obrazovky. Filtry znějí v každém jednotlivém čipu trošku jinak – z tohoto pohledu je každý SID 6581 originál. (Podle slov samotného tvůrce čipu Roba Yanesse se filtry ani moc nepovedly a nedoporučil je příliš používat.) Barvy zvuku (waves) se dají míchat jen částečně (Hrana+Trojúhelník) a také v ADSR je menší chyba. Samotný zvuk je také ostřejší než u SIDu 2.
  • SID 2 už nešumí, filtry jsou pozměněné a znějí lépe, a všechny waves se dají míchat (kromě šumu). Na druhou stranu je celkový zvuk měkčí než u SIDu 1, a také samply objevující se v mnoha hudbách nejsou slyšet – pro tyto vlastnosti byl nový SID dost kritizován.

Milovníci sidových hudeb mají doma většinou 2 C64 s oběma typy SIDu, na tom starém znějí totiž lépe staré hudby – tj. z většiny her, a někteří hudebníci používají SID 1 dodnes. SID 2 je více používán v současné demoscéně a lépe se na něm tvoří různé trance-techno hudby. V soutěžích na demoscene party bývají také kategorie speciálně pro SID 1 a SID 2.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Commodore 64 s Atomem a Nvidia ION jde do prodeje, 20. června 2011
  2. http://www.commodoreusa.net/CUSA_C64.aspx

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]