Coluccio Salutati

Coluccio Salutati nebo Coluccio di Pierio di Salutati (16. února 1331 – 4. května 1406) byl italský politik, učenec, představitel renesančního humanismu a následovník Petrarky. Shromažďoval staré spisy, analyzoval je a vybavoval anotacemi.^[1]

Svým působením ovlivnil Poggia Braccioliniho a Leonarda Bruniho a probudil zájem o studium starověké řecké literatury. Na jeho podnět přišel roku 1396 do Florencie učit řečtinu Manuel Chrýsolorás.^[2]

Dílo [editovat]

Invectiva (Invettiva), 1403
De saeculo et religione (Il secolo e la religione), 1381
De fato, fortuna et casu (Il fato, la fortuna e il caso), 1396-1399
De nobilitate legum et medicinae (La nobiltà delle leggi e della medicina), 1399
De tyranno (Il tiranno), 1400
De laboribus Herculis (Le fatiche di Ercole), nedokončené

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coluccio Salutati na slovenské Wikipedii.