Coluccio Salutati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Coluccio Salutati

Coluccio Salutati nebo Coluccio di Pierio di Salutati (16. února 13314. května 1406) byl italský politik, učenec, představitel renesančního humanismu a následovník Petrarky. Shromažďoval staré spisy, analyzoval je a vybavoval anotacemi.[1]

Svým působením ovlivnil Poggia Braccioliniho a Leonarda Bruniho a probudil zájem o studium starověké řecké literatury. Na jeho podnět přišel roku 1396 do Florencie učit řečtinu Manuel Chrýsolorás.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Invectiva (Invettiva), 1403
  • De saeculo et religione (Il secolo e la religione), 1381
  • De fato, fortuna et casu (Il fato, la fortuna e il caso), 1396-1399
  • De nobilitate legum et medicinae (La nobiltà delle leggi e della medicina), 1399
  • De tyranno (Il tiranno), 1400
  • De laboribus Herculis (Le fatiche di Ercole), nedokončené

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coluccio Salutati na slovenské Wikipedii.

  1. (slovensky) http://ii.fmph.uniba.sk/~filit/fvs/salutati_c.html
  2. (anglicky) Catholic Encyclopedia, 1913