Claudia Rothová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Claudia Roth)
Skočit na: Navigace, Hledání

Claudia Benedikta Rothová (* 15. května 1955 v Ulmu) je německá politička a od roku 2004 jedna se dvou spolupředsedů politické strany Spojenectví 90/Zelení, od roku 2008 vedle Cema Özdemira.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrostla v Babenhausen u Memmingenu. Její otec byl zubním lékařem a matka učitelkou. Kvůli postoji katolické církve k roli ženy celá rodina z církve vystoupila. V roce 1974 složila úspěšně maturitní zkoušku na Simpert-Kraemer-Gymnasiu v Krumbachu. Po dvou semestrech přerušila studium divadelní vědy na univerzitě v Mnichově a následně pracovala jako asistentka dramaturga ve Státním divadle Švábsko v Memmingenu. Byla také činná na městských pódiích v Dortmundu a v Hoffmannově Comic divadle (HCT) v Unna. Od roku 1982 byla manažerkou rockové skupiny Ton Steine Scherben u Ria Reisereho až do doby, než se skupina o dva roky později kvůli dluhům rozpadla.

Strana[editovat | editovat zdroj]

V letech 1971 až 1990 byla členkou uskupení Mladých demokratů. Od roku 1987 patří ke straně Zelených. V rozmezí let 1985 až 1989 pracovala jako tisková mluvčí parlamentní strany Zelení.

9. března 2001 byla poprvé zvolena celoněmeckou spolupředsedkyní Spojenectví 90/Zelení. Zároveň byla také mluvčí tzv. "zelených političek" této strany. Vzhledem k tomu, že se po parlamentních volbách 2002 nechtěla vzdát získaného mandátu v Bundestagu a vzhledem k proběhlému celoněmeckému sjezdu Zelených, kde bylo potvrzeno pravidlo neslučitelnosti stranické funkce s funkcí poslance Bundestagu, vzdala se r. 2002 následující kandidatury na spolupředsedkyni strany.

Na dalším celoněmeckém sjezdu německých Zelených 23. května 2003 však toto pravidlo neslučitelnosti spolupředsedy strany a poslance již neobstálo a na volebním sjezdu 2. října 2004 opět kandidovala na spolupředsedkyni strany. Byla se 77,8 % hlasů vedle Reinharda Bütikofera potvrzena na pozici spolupředsedkyně Spojenectví 90/Zelení. 2. prosince 2006 byla se 66 % hlasů znovuzvolena a 15. listopadu 2008 s 82,7 % potvrzena v této funkci vedle nového spolupředsedy Cema Özdemira. 20. listopadu 2010 se 79,3 % hlasů opět tento post obhájila. Mezitím se stala političkou s nejdelší dobou vykonávání této funkce v historii strany Spojenectví 90/Zelení.

10. listopadu 2012 utrpěla tvrdou porážku při vnitrostranické volbě dvojice lídrů pro německé parlamentní volby 2013, kdy skončila za Jürgenem Trittinem, Katrinou Göringovou-Eckardtovou a Renatou Künastovou s 26% hlasů až na 4. místě. Přesto se rozhodla opět kandidovat na spolupředsedkyni (spolumluvčí) strany. 17. listopadu 2012 byla na stranickém sjezdu v této funkci potvrzena a to svým historicky nejlepším výsledkem, kdy pro ni hlasovalo 88,5 % přítomných delegátů.

Poslankyně[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989 až 1998 byla poslankyní Evropského parlamentu a od roku 1994 zde byla předsedkyní Frakce zelených politických stran. Spolupracovala také ve Výboru pro lidská práva a vnitřní záležitosti.

Veřejné funkce[editovat | editovat zdroj]

Od března 2003 do října 2004 byla zmocněnkyní vlády pro lidská práva a humanitární pomoc ve 2. kabinetu Gerharda Schrödera.