Cisiojan
Cisiojan byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.
Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.
Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela.
Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojány německé.
Na kalendářní desce staroměstského orloje je vepsán staročeský cisiojan.
Název pochází ze zkráceného označení 1. ledna (Circumcisio – Obřezání Páně, januarius – leden).
[editovat] Český cisioján
Leden
Ochtáb dal prvý křest, tu sě nám všem stala chvála i čest; Anton a Šeb s Nětú vrtie Pavlem pod boží přetú.
Únor
Již Hrom Blažej Hat šli spolkem do Školy zpievat; Valentin tu běše drže Petr stól Macka učeše.
Březen
Do Prahy Vaňka nesú, volajíce Řehoře z lesu; Gertrudě šel Ben orat a Maří šel daru dávat.
Duben
Pravdě ny Ambrož učí, tomuť jest rád svatý Tiburcí; všichni lidé chválé Jiřie Marka i Vitále.
Květen
Filip kříž vyhřebl, Jana v Staňkově v oleji pohřebl; máj z fioly vyniká, proto i Urban rád déře lýka.
Červen
Biskup Ersim Bonifác šla v jahody a s nima Vitác; ten přišed s vedra, kúpe Jana Burjanna Petra.
Červenec
Června ty Prokope pól vyjda sec sěna Marhoř apoštol; žat chodila Manda, cný Jakub ovoce nám dá.
Srpen
Petr vězí tam Domin zří píce Vavřik Klára i Maří; čas běše ten nastal, pan Bartoloměj jal, Jana sťal.
Září
Jilješ oves požal a Mařie rod do nebe kříž dal; šel pisat svatý Mat Mauric msty pie rád Dam Ven Mich Jer.
Říjen
Jeď v říji Francišku tam dal Dionys vlk a lišku; Havel k Luce jel, Uršule pověděl, že Šimon otjel.
Listopad
Vše svaté každý vídal, také Lud Mar pět Brikcie let znal; znal jest Bětu slon Ce Klimše Kateřinu sňal on.
(jiná verze)
Vše svatí, brzo Lenart, bohu pól Martin dal plášče; potom pak Elizabet, Ce Kliment, Katherina, vsled Ondr.
Prosinec
Žaluje Barbě Mikul, Prosinec sě na Lucie rozdul; za pana Tomáše z sěkl rod Štěp Jan Mla Tomě Sil.
[editovat] Vysvětlení
Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“, 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení), 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“. Pokračovat lze dále.
[editovat] Literatura
- EMLER, Josef. Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Praha : Spolek historický v Praze, 1876.
- HRUBÝ, Václav. Úvod do archivní teorie i prakse. Praha : Společnost přátel starožitností, 1930.
- ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Panorama, 1986.
- BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-024-1. S. 604–613.