Cisiojan

Příklad cisiojanu z manuskriptu Speculum humanae salvationis pro leden

Cisiojan byla mnemotechnická pomůcka k zapamatování nepohyblivých svátků v křesťanském kalendáři používaná ve středověku. V Čechách byl používaný od 13. století až do 17. století. Cisiojány měly formu obvykle sylabických dvojveršových básniček pro každý měsíc roku a jednotlivá slova cisiojanu začínala na počáteční slabiky názvů hlavních nepohyblivých svátků křesťanského roku.

Cisiojany se užívaly v datovacích formulích k označení dne v roce. Bývalo uvedeno vždy několik slabik za sebou (aby se předešlo nejednoznačnosti). Datum se vztahovalo ke dni označovanému první slabikou.

Nejstarší dochovaný cisiojan (psaný ještě v latině) pochází z roku 1246 a vznikl na základě dřívějšího nedochovaného kalendáře olomouckého kostela.

Nejstarší dochovaný český cisiojan pochází z roku 1260. Kromě českých a latinských jsou dochovány ještě cisiojány německé.

Na kalendářní desce staroměstského orloje je vepsán staročeský cisiojan.

Název pochází ze zkráceného označení 1. ledna (Circumcisio – Obřezání Páně, januarius – leden).

Český cisioján

Leden

Ochtáb dal prvý křest, tu sě nám všem stala chvála i čest; Anton a Šeb s Nětú vrtie Pavlem pod boží přetú.

Únor

Již Hrom Blažej Hat šli spolkem do Školy zpievat; Valentin tu běše drže Petr stól Macka učeše.

Březen

Do Prahy Vaňka nesú, volajíce Řehoře z lesu; Gertrudě šel Ben orat a Maří šel daru dávat.

Duben

Pravdě ny Ambrož učí, tomuť jest rád svatý Tiburcí; všichni lidé chválé Jiřie Marka i Vitále.

Květen

Filip kříž vyhřebl, Jana v Staňkově v oleji pohřebl; máj z fioly vyniká, proto i Urban rád déře lýka.

Červen

Biskup Ersim Bonifác šla v jahody a s nima Vitác; ten přišed s vedra, kúpe Jana Burjanna Petra.

Červenec

Června ty Prokope pól vyjda sec sěna Marhoř apoštol; žat chodila Manda, cný Jakub ovoce nám dá.

Srpen

Petr vězí tam Domin zří píce Vavřik Klára i Maří; čas běše ten nastal, pan Bartoloměj jal, Jana sťal.

Září

Jilješ oves požal a Mařie rod do nebe kříž dal; šel pisat svatý Mat Mauric msty pie rád Dam Ven Mich Jer.

Říjen

Jeď v říji Francišku tam dal Dionys vlk a lišku; Havel k Luce jel, Uršule pověděl, že Šimon otjel.

Listopad

Vše svaté každý vídal, také Lud Mar pět Brikcie let znal; znal jest Bětu slon Ce Klimše Kateřinu sňal on.

(jiná verze)

Vše svatí, brzo Lenart, bohu pól Martin dal plášče; potom pak Elizabet, Ce Kliment, Katherina, vsled Ondr.

Prosinec

Žaluje Barbě Mikul, Prosinec sě na Lucie rozdul; za pana Tomáše z sěkl rod Štěp Jan Mla Tomě Sil.

Vysvětlení

Dne 6. listopadu bylo sv. Linharta, proto šestá slabika zní „Le“, 10. listopadu se slavilo Přenesení Sv. Ludmily, proto desátá slabika zní „pól“ (zkratka ze staročeského položení = přenesení), 11. listopadu následoval svátek sv. Martina což vyjadřuje 11. slabika „Mar“. Pokračovat lze dále.

Literatura

• EMLER, Josef. Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Praha : Spolek historický v Praze, 1876.  
• HRUBÝ, Václav. Úvod do archivní teorie i prakse. Praha : Společnost přátel starožitností, 1930.  
• ŽEMLIČKA, Josef. Století posledních Přemyslovců. Praha : Panorama, 1986.  
• BLÁHOVÁ, Marie. Historická chronologie. Praha : Libri, 2001. ISBN 80-7277-024-1. S. 604–613.