Chvostoskoci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Chvostoskoci

chvostoskok Isotoma habitus
chvostoskok Isotoma habitus
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Podkmen: šestinozí (Hexapoda)
Třída: skrytočelistní (Entognatha)
Řád: chvostoskoci (Collembola)
Lubbock, 1870

Chvostoskoci (Collembola) jsou starobylá bazální skupina šestinohých (tj. hmyzu v širokém slova smyslu). Jsou to drobní živočichové, žijící v půdě nebo na povrchu půdy, humusu, opadu, někdy i na vodní hladině, firmových polích či okrajích ledovců. Jejich hlavními znaky (a synapomorfiemi) jsou unikátní skákací aparát a ventrální tubus na zadečku. Chvostoskoci jsou také jedním z nejužívanějších organismů v půdní ekotoxikologii (zejména Folsomia candida).[zdroj?]

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci mají kousací ústní ústrojí, uložené uvnitř hlavy a čtyřčlánková tykadla, jejichž všechny články jsou vybaveny vlastní svalovinou. Proto bývají řazeni do parafyletické skupiny Entognatha (Skrytočelistní). Oči u chvostoskoků buďto chybějí (zejména půdní druhy), nebo jsou reprezentovány osmi samostatnými ommatidii.

Hruď je buď srostlá (skupina Symphypleona - Srostločlenky) nebo článkovaná (skupina Arthropleona - Volnočlenky)

Zadeček má šest článků. Na prvním z nich se nachází ventrální tubus, nepárový orgán se dvěma vychlípitelnými váčky, plnící celou řadu funkcí: přes příjem vody, vylučování a vůbec osmoregulaci až po dýchání. Většina druhů chvostoskoků totiž nemá tracheje.

Na zadečku se rovněž nachází skákací aparát, tvořený skákací vidlicí - Furcou (někdy označovanou i jako furcula) a záchytkou - retinaculem. V klidovém stavu je furca držena retinaculem, po jeho uvolnění se vymrští a katapultuje živočicha do výše. U půdních chvostoskoků však skákací aparát často chybí.

Chodidlo chvostoskoků splynulo s holení v tibiotarsus

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Oplození je vnější, samice si sbírá spermatofor, vybavený stopkou. U některých druhů se vyskytuje složité epigamické chování (samec a samice se během námluv vzájemně zaklesávají tykadly apod.). Larvy absolvují čtyři až pět svlékání a jsou podobné dospělcům (vývoj přímý), ale i dospělí jedinci se svlékají po celý život (uvádí se až padesátkrát). Známy jsou i partenogenetické druhy.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Chvostoskoci jsou kosmopolitní zvířata, velmi odolná vůči výkyvům podmínek prostředí. Jejich potravní spektrum je velmi pestré a zahrnuje drobné půdní živočichy, detrit i těla rostlin nebo pyl. Jsou to významní půdotvorní činitelé ale i škůdci žampiónů.

Systém a základní zástupci[editovat | editovat zdroj]

V rámci chvostoskoků rozeznáváme 4 základní skupiny:

Poduromorpha (mákovky)
- např. mákovka vodní, larvěnka obrovská
Entomobryomorpha (volnočlenky)
- např. poskok, olověnka
Symphypleona (srostločlenky)
- např. podrepka pestrá
Neelipleona (zrněnky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

MACEK, Jan. Bezobratlí (2). řídí Anděra Miloš ; redaktor Karel Vaněk; ilustrovali Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat ; sv. 11. ISBN 80-00-00918-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu