Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu
Narození4. listopadu 1933
Zungeru
Úmrtí26. listopadu 2011 (ve věku 78 let)
Londýn
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníNigérie
NárodnostIgbo
Alma materEpsom College
Lincoln College
Mons Officer Cadet School
Povolánípolitik a voják
Politická stranaNational Party of Nigeria
Nábož. vyznáníkřesťanství
ChoťBianca Odumegwu-Ojukwu
RodičeLouis Odumegwu Ojukwu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu (4. listopadu 193326. listopadu 2011) byl nigerijský voják a politik, zakladatel a nejvyšší představitel nezávislého státního útvaru Biafra (30. 5. 1967 – 14. 1. 1970).

Život

Narodil se 4. 11. 1933 v Zungaru jako druhý syn zámožného obchodníka, majitele nemovitostí a prezidenta Africké kontinentální banky, Luise Odumegwu Ojukwu. Po studiu na Epson College a následně na Lincoln College v Oxfordu (obor moderní dějiny) se vrátil do Nigérie, kde nastoupil do státní správy (řídil opravy a budování infrastruktury). Po dvou letech vstoupil do armády. Okamžitě byl poslán na vojenskou školu Sandhurst ve Velké Británii a následné kurzy se zaměřením na logistiku.

Během bojů o Katangu sloužil v jednotkách OSN (3. brigáda mírových sil). V lednu 1963 byl povýšen na podplukovníka a převelen na vrchní velitelství. Z pozice vrchního zásobovače armády se zaměřil na diverzifikaci dodavatelů zbraní. V roce 1965 byl ustanoven jako vojenský guvernér východní oblasti. Ani jednoho z vojenských převratů roku 1966 se aktivně neúčastnil. Ze své pozice udržoval klid ve svěřené oblasti.

27. 5. 1967 byl vydán vládní dekret, který Nigérii nově rozdělil na dvanáct federálních států. Většina ropných ložisek by se tím dostala pod správu malého kmene Ibibio. S tím Ojukwu (jako Igbo) nemohl souhlasit a 30. 5. téhož roku prohlásil Východní oblast za samostatnou republiku Biafra. Začala Nigerijská občanská válka, a Biafra padla po „vyhladovění“ 14. ledna 1970. Generál Ojukwu (povýšen 1969) předal 9. ledna 1970 všechny pravomoci svému zástupci generálmajorovi Philipu Effiongovi, a uprchl letecky do exilu v Pobřeží slonoviny, kde mu její prezident Félix Houphouët-Boigny udělil politický azyl. Majetek v Nigérii (především v Lagosu) mu byl zabaven.

V roce 1982 mu byl povolen návrat z exilu. V roce 1984 byl šest měsíců vězněn po dalším z vojenských převratů. Po propuštění podnikal. Několikrát vstoupil do politiky, ale spíše jako hlas demokracie, než jako aktivní politik. Zemřel 26. 11. 2011 v Londýně. V Nigérii se oficiální pohřeb konal v pátek 2. března 2012. Byl pohřben v nově postaveném mausoleu v Nnewi.