Chronické chřadnutí jelenovitých

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Chronic wasting disease (CWD), v české literatuře pojímaná jako chronické chřadnutí jelenovitých, chronické chřadnutí jelenů nebo doslovným překladem nemoc chronického vyčerpání, je onemocnění řazené do skupiny transmisivních spongiformních encefalopatií (TSE). Postihuje zástupce čeledi jelenovitých v Severní Americe.[1]

Klinický obraz[editovat | editovat zdroj]

Klinicky se CWD projevuje především ztrátou na váze. Většinou se projeví změna chování – ztráta potřeby sociálního kontaktu, apatie, prázdný výraz v obličeji, pokles hlavy, opakovaný pohyb po jedné trase. Může se objevit nervozita, podrážděnost, slinění zvířete, vyšší potřeba pití a močení, změny v příjmu potravy, zápach po hnijícím mase. Onemocnění je stoprocentně smrtelné.[1]

Příčina onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Jako ostatní onemocnění ze skupiny transmisivních spongiformních encefalopatií, je i CWD charakterizována přítomností patologicky složeného prionového proteinu (PrP) v centrální nervové soustavě. Správně složený protein (buněčný prionový protein, PrPC) se vyskytuje i u zdravých jedinců, avšak setká-li se s patologicky složeným proteinem PrPCWD, může jeho patologické složení přejmout. Rozvíjí se postupná neurodegenerace. Co vyvolává vznik prvního patologicky složeného proteinu, není vždy přesně známo. Obecně se u prionových chorob přijímá teorie předpokládající přenos alimentární cestou při konzumaci nervové tkáně nakaženého jedince a familiární forma onemocnění – tedy dědění onemocnění v rodině. Většinu případů (u lidí, avšak u jelenovitých jako býložravců obzvlášť) je však označována jako sporadická, což znamená, že příčinu neznáme. V experimentech se ukázala možná role bakteriální nákazy.[1]

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Výskyt CWD byl popsán pouze v Severní Americe, v některých státech na severozápadě USA. Přenos je pravděpodobně zprostředkován slinami, ulpívajícími na trávě, kterou pak spásají další. Zda nehrozí přenos infekce na člověka, není zcela jisté. Proto se doporučuje vyhnout se v endemických oblastech (tedy v Severní Americe) konzumaci tkání jelenovitých, které by u nakaženého zvířete mohly obsahovat infekční priony - mozku, míše, očím, slezině a lymfatickým uzlinám.[1] Dovoz jelenovitých ze Severní Ameriky do Evropy je limitován opatřeními, vyplývajícími ze snahy zabránit rozšíření nákazy.[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Volný překlad z anglické Wiki
  2. Článek v časopise Myslivost, č. 8 / 2007, str. 24 – 25, dostupný na webu www.wildlifecentrum.cz