Christiaan Huygens
| Christiaan Huygens | |
|---|---|
 Portrét Christiaana Huygense od Caspara Netschera (1671) | |
| Narození | 14. dubna 1629 Haag |
| Úmrtí | 8. července 1695 (ve věku 66 let) Haag |
| Pobyt | Francie, Anglie |
| Národnost | nizozemská |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu, Univerzita v Angers |
| Pracoviště | Francouzská akademie věd |
| Obory | fyzika, matematika, astronomie |
| Známý díky | Huygensův princip, Titan (měsíc), vysvětlení změn Saturnových prstenců, odstředivá síla, kyvadlové hodiny, dvojlom, evoluta |
| Významná díla | Horologium Oscillatorium (Kyvadlové hodiny) |
| Rodiče | Constantijn Huygens a Suzanna van Baerle |
| Příbuzní | Lodewijk Huygens, Constantijn Huygens, Philips Huygens a Susanna Huygens (sourozenci) Christiaan Huygens (dědeček) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Christiaan Huygens ([ˈhœyɣəns]IPA (
výslovnost) 14. dubna 1629, Haag – 8. července 1695, Haag) byl význačný nizozemský fyzik, matematik, astronom, horolog a autor rané science fiction. K jeho zásluhám patří teleskopická pozorování vesmíru, díky nimž vysvětlil povahu prstenců kolem Saturnu a objevil jeho měsíc Titan, dále pak pokusy týkající se měření času, vynález kyvadlových hodin či výzkumy optiky a odstředivé síly.
Huygens vyslovil myšlenku, že světlo je tvořeno vlněním (dnes je známá jako Huygensův princip), která byla klíčová pro pochopení duality částice a vlnění. Znám je i pro svůj objev odstředivé síly a zákonů o kolizích vesmírných těles, vliv na vývoj moderního kalkulu a pokusy týkající se vnímání zvuku.
Život
Narodil se ve vážené haagské rodině. Už během svých studií na univerzitě publikoval práce, které lze považovat za základy počtu pravděpodobnosti. V roce 1665 se v Londýně stal členem učené Královské společnosti (Royal Society). Na pozvání krále Ludvíka XIV. přišel v roce 1666 do Paříže, kde se stal zakládajícím členem Královské akademie věd (Academie Royale des Sciences), jejímž členem byl až do roku 1681. V Akademii se seznámil a spolupracoval s Giovanni Cassinim. V roce 1686 jako protestant uprchl před pronásledováním z Francie do Nizozemska. V roce 1689 navštívil Anglii, kde se seznámil s Isaacem Newtonem. Posléze se uchýlil do rodného Haagu, kde také zemřel.
Dílo
Huygensovy objevy ovlivnily celou řadu fyzikálních oborů.
V roce 1657 uveřejnil sdělení o svém vynálezu kyvadlových hodin s netlumeným pohybem kyvadla, používaných dodnes. Sestrojil je roku 1655 a podrobně popsal ve spisu Horologium oscillatorium (Kyvadlové hodiny) v roce 1673. Nezávisle na Angličanu Hookovi vynalezl i setrvačku, regulátor pro přenosné hodiny. Zobecnil také zákony otáčivého pohybu (zavedení pojmu moment setrvačnosti), objevil zákon zachování momentu hybnosti (1656), zkoumal zákony rázu těles a odstředivé síly (1659).
Od roku 1652 se také věnoval optice, dalekohledům a mikroskopům. Zkonstruoval po něm pojmenovaný dvoučočkový okulár a postavil několik velkých dalekohledů s ohniskovou délkou až 75 metrů. V roce 1659 popsal skutečný tvar saturnových prstenců (1659 v práci Systema Saturnium), objevil jeho měsíc Titan (25. března 1655), popsal emisni mlhovinu dnes nazývanou Velká mlhovina v Orionu (M-42) v souhvězdí Oriona a postupně našel i čtyři jasné hvězdy (tzv. Trapez čili Lichoběžník) v této mlhovině, které tuto mlhovinu svým světlem ozařují. Jako první pozoroval polární čepičky na Marsu a objevil velký tmavý útvar v rovníkové oblasti Marsu, dnes nazývaný Syrtis Major. V mikroskopii objevil metodu pozorování na temném pozadí.
Popsal vlnové vlastnosti světla (1678) a znovu zavedl starověký pojem éter (aithér). I když se teorie hmotného éteru ukázala později chybnou, ovlivnila na několik set let fyzikální uvažování než ji nahradil pojem fyzikální pole. Huygensův princip je dodnes platný pro všechny druhy šíření vln.
Na konci života navázal v práci Cosmotheros (vydán 1698) na myšlenky Giordana Bruna o možnosti mimozemského života.
Pojmenováno po něm
- Asteroid 2801 Huygens
- Kráter Huygens na Marsu
- Mons Huygens, hora na Měsíci [1]
- Planetární sonda Huygens
- Huygens Software pro zpracování obrazu v mikroskopu
- Huygensův princip
Reference
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Conon, str. 71, č. mapového listu 22, ISBN 80-85277-10-7
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christiaan Huygens na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Huygens v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
