Rúholláh Chomejní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Chomejní)
Velký Ájatolláh Rúholláh Chomejní
1. Nejvyšší vůdce Íránu
Ve funkci:
3. prosinec 1979 – 3. červen 1989
PrezidentAbú al-Hasan Baní Sadr
Muhammad Alí Radžáí
Sajjid Alí Chameneí
Předseda vládyMehdi Bazargan
Muhammad Alí Radžáí
Muhammad Džavad Bahonar
Muhammad Reza Mahdavi Kani
Mír Hosejn Músáví
NástupceSajjid Alí Chameneí
Stranická příslušnost
ČlenstvíIslámská republikánská strana

Narození17. května 1900
Chomejn, Persie
Úmrtí3. června 1989 (ve věku 89 let)
Teherán, Írán
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníChomejního mauzoleum
ChoťChadíja Sakafiová (1929–1989)
RodičeSeyyed Mostafa Khomeini
DětiAhmad
Mustafa
Zahra
Sadiqeh
Farideh
PříbuzníSeyed Nooruddin Hindi a Seyed Morteza Pasandideh khomeini (sourozenci)
Hasan Chomejní (vnuk)
Profesepolitik, básník, náboženský vůdce, Akhoond (islámský duchovní), teolog a mystik
Náboženstvíší'itský islám
Isná ašaríja
PodpisRúholláh Chomejní, podpis
Webová stránkawww.imam-khomeini.ir
CommonsRuhollah Khomeini سید روح‌الله خمینی
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sajjid Rúholláh Músaví Chomejní (persky سید روح الله موسوی خمینی‎; Sayed Rūhollāh Mūsavī Khomeynī; anglicky přepisován jako Khomeini, 17. května 19003. června 1989) byl íránský šíitský vůdce (ájatolláh), politik a klerik protišáhovské revoluce v Íránu, v 80. letech de facto diktátor Íránu. Je otcem Ahmada Chomejního a dědem Hasana Chomejního.

Život[editovat | editovat zdroj]

Chomejní řeční proti Šáhovi ve městě Qom, 1964
Ilegální perské vydání knihy Satanské verše, Chomejním odsouzené

Rúholláh Músaví pocházel z rodiny šíitského duchovního a v souladu s rodinnou tradicí se rozhodl pro studium teologie. V roce, kdy byl jmenován ájatolláhem (nejvyšší titul pro znalce a vykladače koránu), si osvojil jméno svého rodiště – Chomejní. Patřil mezi nejkonzervativnější náboženské teoretiky a od počátku 60. let bouřlivě vystupoval proti režimu šáha Muhammada Rezy Pahlavího a proti jeho snahám o modernizaci a sekularizaci země.

Byl několikrát vězněn a v roce 1964 donucen k exilu. Jeho chvíle přišla o čtrnáct let později, kdy společenským systémem jedné z nejstarších monarchií na světě otřásaly ekonomické problémy a šáh byl navíc ochromen postupující rakovinou. Svými projevy a kázáními dal Chomejní opozičnímu hnutí jednotnou náboženskou formu a po šáhově odchodu do egyptského exilu se v lednu 1979 vrátil jako uznaný vůdce a stal se nejvyšším náboženským představitelem země (tzv. valije fakíh).

Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla (zejména po odstranění prezidenta Baní Sadra roku 1981) všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu – tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí.

Podle BBC byl Chomejní „takticky flexibilní“. Podle odtajněných amerických dokumentů, jejichž obsah nelze zcela ověřit (a jejichž obsah Chomejní popřel), hrál Chomejní v exilu proamerickou kartu, ale jakmile se karta obrátila (vrátil se do Íránu jako ideový vůdce), nasadil antiamerickou linii, která mu mohla zajistit podporu na desetiletí.[1]

Smrt a dědictví[editovat | editovat zdroj]

Ájatolláh Chomejní zemřel ve věku 89 let 3. června 1989 po 11denní hospitalizaci na vnitřní krvácení v důsledku rakoviny. Jeho smrt vyvolala masové projevy zármutku po celé zemi. Jeho nástupcem ve funkci nejvyššího představitele Íránu se stal jeho dlouholetý důvěrník a stávající prezident Sajjid Alí Chameneí.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

"Islám stanovuje pro všechny dospělé muže, nejsou-li neschopní nebo nezpůsobilí, povinnost připravit se na dobývání (ostatních) zemí, aby nařízení islámu byla nastolena ve všech státech světa...Ale ti, kdo studují islámskou svatou válku, chápou, proč chce islám dobýt celý svět...Ti, kteří o něm nevědí nic, předstírají, že se islám staví proti válce. Ti (kteří toto říkají) jsou hloupí. Islám říká: Zabíjejte nevěřící, tak jako by oni zabili vásǃ Znamená to, že by muslimové měli nečinně sedět do té doby, než je pohltí (nevěřící)? Islám říká: Zabíjejte je (nemuslimy), taste na ně meč a rozprašte (jejich armády). Znamená to nečinně sedět, dokud nás (nemuslimové) nepřemůžou? Islám říká: Zabíjejte ve službě Alláhovi ty, kteří by mohli chtít zabít vásǃ Znamená to, že bychom se měli vzdát (nepříteli)? Islám říká: Vše, co je zde dobré, existuje díky meči a ve stínu mečeǃ Lidi nelze přivést k poslušnosti ničim jiným než mečemǃ Meč je klíčem k Ráji, který může být otevřen jen pro Svaté bojovníkyǃ Jsou stovky dalších (koránských) žalmů a hadís (rčení Proroka), které pobízejí k válce a boji. Znamená toto všechno, že islám je náboženství, které zabraňuje lidem vést válku? Plivu na ty hloupé duše, které něco takového tvrdí"[2]
"Hudba narušuje smýšlení naší mládeže. Není žádný rozdíl mezi hudbou a opiem. Obojí různými způsoby vede k otupělosti. Chcete-li, aby vaše země byla nezávislá, pak zakažte hudbu. Hudba je zradou našeho národa i našich dětí."[3]
"Alláh nestvořil člověka proto, aby si užíval. Záměr stvoření byl ten, aby lidstvo bylo podrobeno zkoušce skrze strádání a modlitbu. Islámský režim musí být vážný ve všech oblastech. V islámu neexistují žádné vtipy. V islámu neexistuje žádný humor. V islámu neexistuje žádná zábava. V ničem, co je vážné, nemůže být zábava ani radost"[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Khomeini's secret dialogue with 'The Great Satan'. www.bbc.com. BBC. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Amir Taheri, Holy Terror: Inside the World of Islamic Terrorism (Adler & Adler, 1987), s. 241-243
  3. a b Amir Taheri, The Spirit of Allah: Khomeini and the Islamic Revolution (Adler & Adler, 1986), s. 259

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]