Chlorované parafíny s krátkým řetězcem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Chlorované parafíny s krátkým řetězcem (SCCPs z anglického short chain chlorinated paraffins) jsou chlorované organické sloučeniny, které vznikají jednoduchou reakcí plynného chlóru s alifatickými uhlovodíky. Chlorované parafíny s krátkým řetězcem (SCCPs) obsahují 10 až 13 atomů uhlíku (C10-C13).

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Chlorované parafíny jsou velmi stabilní s vysokým potenciálem akumulace v biologických tkáních. Vzhledem k výrobnímu postupu jsou komplexní směsi látek, které se odlišují délkou uhlíkového řetězce i stupněm chlorace, což komplikuje jejich stadium. Za běžných podmínek se jedná o nažloutlé, polotuhé a olejovité tekutiny mírného zápachu. Zpravidla tuhnou při teplotách pod 35 °C a teplota varu bývá vyšší než 200 °C. Během varu dochází k jejich rozkladu a k uvolňování plynného chlorovodíku.[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

SCCPs se využívají například jako složky průmyslových řezných olejů v metalurgii, jako zpomalovače hoření nebo jako aditiva při výrobě gumy, nátěrových a těsnících hmot. SCCPs byly také používány jako náhrada polychlorovaných bifenylů (PCB) poté, co došlo k restrikcím jejich používání.[2]

Ekologická rizika[editovat | editovat zdroj]

U SCCP je podezření na karcinogenní účinky, jsou vysoce toxické pro vodní organismy a mohou vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Přesto byly objeveny v tělech mnoha vodních organismů, např. měkkýšů, ryb, tuleňů nebo velryb, ale také v tělech králíků nebo dravých ptáků. Pronikají i do lidského těla a mohou se v něm hromadit.[1]

Regulace[editovat | editovat zdroj]

Pro své nebezpečné vlastnosti byly Evropskou agenturu pro chemické látky zařazeny mezi prvních 7 prioritních látek vzbuzujících mimořádné obavy, které se mají podrobit procesu autorizace podle směrnice REACH. Jsou také navrženy k celosvětové regulaci v rámci Stockholmské úmluvy.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Chloralkany - chlorované parafiny s krátkým řetězcem
  2. Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví (Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4)
  3. Miroslav Šuta: REACH: Prvních 7 nebezpečných chemikálií čeká restrikce Archivováno 10. 1. 2010 na Wayback Machine., respekt.cz, 2. června 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]