Chlorid křemičitý
| Chlorid křemičitý | |
|---|---|
 Model molekuly chloridu křemičitého | |
 Vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid křemičitý |
| Ostatní názvy | tetrachlorosilan |
| Anglický název | Silicon tetrachloride |
| Německý název | Siliciumtetrachlorid |
| Sumární vzorec | SiCl4 |
| Vzhled | bezbarvá dýmající kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10026-04-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-054-0 |
| PubChem | 24816 |
| SMILES | [Si](Cl)(Cl)(Cl)Cl |
| InChI | 1S/Cl4Si/c1-5(2,3)4 |
| Číslo RTECS | VW0525000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 169,90 g/mol |
| Teplota tání | -68,74 °C |
| Teplota varu | 57,65 °C |
| Hustota | 1,470 7 g/cm3 1,483 g/cm3 (20 °C) 0,007 g/cm3 (plyn) |
| Index lomu | nD= 1,409 0 |
| Kritická teplota Tk | 232,8 °C |
| Kritický tlak pk | 3 750 kPa |
| Kritická hustota | 0,584 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | rozklad |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | ethery alkoholy (reaguje) |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | chlorované uhlovodíky aromatické uhlovodíky |
| Relativní permitivita εr | 2,40 (16 °C) |
| Tlak páry | 25,9 kPa (20 °C) |
| Měrná magnetická susceptibilita | -6,46×10−6 cm3g-1 |
| Povrchové napětí | 19,71 mN/m (20 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | tetraedrická |
| Dipólový moment | 0×10−30 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | -640,3 kJ/mol (kapalina) -609,6 kJ/mol (plyn) |
| Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp | -17,771 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 45,4 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 168,5 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 239 JK-1mol-1 (kapalina) 331 JK-1mol-1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | -572,9 kJ/mol (kapalina) -570,1 kJ/mol (plyn) |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,855 JK-1g-1 (kapalina) 0,532 JK-1g-1 (plyn) |
| Bezpečnost | |
 Dráždivý (Xi) | |
| R-věty | R14, R36/37/38 |
| S-věty | S2, S7/8, S26 |
| NFPA 704 |  0
3
2
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid křemičitý (SiCl4) je jedním z halogenidů křemíku. Je to bezbarvá těkavá kapalina.
Příprava
Chlorid křemičitý se připravuje chlorací řady sloučenin křemíku, jako je například ferosilicium, karbid křemíku nebo směs oxidu křemičitého a uhlíku:
Ferrosilicium se používá nejčastěji.[1]
Reakce
Hydrolýza a podobné reakce
Stejně jako ostatní chlorsilany i chlorid křemičitý reaguje s vodou:
SiCl4 + 2 H2O → 4 HCl + SiO2.
S methanolem a ethanolem reaguje za vzniku tetramethyl a tetraethylortokřemičitanu:
SiCl4 + 4 ROH → Si(OR)4 + 4 HCl.
Reakce s ostatními nukleofily
Chlorid křemičitý vytváří řadu organokřemičitých sloučenin reakcemi s Grignardovými činidly[2] a organolithnými sloučeninami:
4 RLi + SiCl4 → R4Si + 4 LiCl.
Použití
Velmi čistý chlorid křemičitý se používá na výrobu fotovoltaických článků.
Podobné sloučeniny
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silicon tetrachloride na anglické Wikipedii.
- ↑ Walter Simmler "Silicon Compounds, Inorganic" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry 2000, Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a24_001
- ↑ Greenwood&Earnshaw2nd
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
