Chlorid kademnatý

Šablona:Infobox Chemická sloučenina

Chlorid kademnatý je anorganická sloučenina chloru a kadmia se vzorcem CdCl₂. Za běžných podmínek se jedná o bílou krystalickou látku, hygroskopickou, velmi dobře rozpustnou ve vodě a mírně rozpustnou v ethanolu. Přestože se považuje za iontovou sloučeninu, jeho vazby mají významný kovalentní charakter. Krystalová struktura chloridu kademnatého, složená z dvourozměrných vrstev iontů, je referenční pro popis jiných krystalových struktur. Chlorid kademnatý se vyskytuje také ve formě dihydrátu (CdCl₂.H₂O) a pentahydrátu (CdCl₂^.5H₂O).^[1]

Struktura

Chlorid kademnatý tvoří krystaly s rhomboedrální symetrií. Jodid kademnatý (CdI₂) má krystalovou strukturu velmi podobnou. Jednotlivé vrstvy v těchto dvou strukturách jsou identické, avšak v CdCl₂ jsou chloridové ionty jsou rozmístěny v těsně uspořádáné krychlové mřížce (CCP), zatímco v CdI₂ v mřížce těsně uspořádáné šesterečné (HCP).^[2]^[3]

Chemické vlastnosti

Chlorid kademnatý se dobře rozpouští ve vodě a dalších polárních rozpouštědlech. Ve vodě je vysoká rozpustnost dána částečně tvorbou komplexních iontů, například [CdCl₄]²⁻. Díky tomuto chování je CdCl₂ slabou Lewisovou kyselinou.^[2]

CdCl₂ + 2 Cl⁻ → [CdCl₄]²⁻

Pomocí velkých kationtů lze izolovat trojúhelníkový bipyramidální iont [CdCl₅]³⁻.^[4]

Příprava

Bezvodý chlorid kademnatý lze připravit působením bezvodého chloru nebo chlorovodíku na zahřáté kovové kadmium:

Cd + 2 HCl → CdCl₂ + H₂

Pomocí kyseliny chlorovodíkové lze získat hydratovaný CdCl₂, a to z kadmia nebo oxidu či uhličitanu kademnatého.

Použití

Chlorid kademnatý lze využít pro přípravu sulfidu kademnatého, používaného jako kadmiová žluť, ostře žlutý stabilní anorganický pigment:

CdCl₂ + H₂S → CdS + 2 HCl

V laboratoři se bezvodý CdCl₂ používá pro přípravu organokademnatých sloučenin typu R₂Cd, kde R je aryl nebo primární alkyl. Dříve se takto syntetizovaly ketony z acylchloridů:^[5]

CdCl₂ + 2 RMgX → R₂Cd + MgCl₂ + MgX₂

R₂Cd + R'COCl → R'COR + CdCl₂

Taková reagencia byla z většiny vytlačena organickými sloučeninamu mědi, které jsou mnohem méně toxické.

Chlorid kademnatý se používá také pro fotokopírování, barvení a galvanické pokovování.

Toxicita

Chlorid kademnatý je velmi toxický, karcinogenní, mutagenní a teratogenní. IARC ho řadí do skupiny 1, tedy „prokázaný karcinogen pro člověka“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium chloride na anglické Wikipedii.

↑ LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 0-8493-0594-2. S. 4–67; 1363.
↑ ^a ^b N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
↑ A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.
↑ D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
↑ J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.

Externí odkazy

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

[hand-1] LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 0-8493-0594-2. S. 4–67; 1363.

[Green-2] N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.

[3] A. F. Wells, "Structural Inorganic Chemistry", 5th ed., Oxford University Press, Oxford, UK, 1984.

[4] D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.

[5] J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]