Charles Leclerc d'Ostin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charles Leclerc

Charles Victoire Emmanuel Leclerc d'Ostin (17. března 1772 v Pontoise2. prosince 1802 na ostrově Tortuga) byl francouzský generál.

Leclerc d'Ostin, syn bohatého mlynáře, vstoupil ve věku 18 let do francouzské armády a v roce 1792 byl svým praporem dobrovolníků zvolen poručíkem. V roce 1793 se stal již velitelem praporu a účastnil se bitvy u Fleurus (25. června 1794). Rozhodujícím okamžikem jeho kariéry byla účast na prvním italském tažení Napoleona Bonaparta (1796-1797). Roku 1797 se stal brigádním generálem a roku 1798 sloužil během tažení do Říma jako Berthierův náčelník štábu. Po návratu do Francie se stal vojenským guvernérem Lyonu. Významnou roli sehrál při státním převratu Napoleonově dne 18. brumaire (9. listopad 1799), když spolu s Muratem a Lefebvrem násilím vyklidili Radu pěti set a osobně chránili bratry NapoleonaLuciena Bonapartovy. Za to byl povýšen na divizního generála a dostal povolení ke sňatku s Napoleonovou krásnou, ale promiskuitní a naivní sestrou Paulinou. Roku 1800, za druhé koaliční války, velel pod Moreauem 2. divizi. Roku 1802 se stal velitelem expedice do francouzské kolonie Saint-Domingue, kde předběžně potlačil povstání černošského obyvatelstva. Zemřel však na tamějším malém ostrově Tortuga v průběhu epidemie žluté zimnice, která masově zasáhla francouzské vojsko. Jeho sestra Louisa-Aimée-Julie Leclerc se stala druhou ženou slavného maršála Davouta.