Charles Adolphe Wurtz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles Adolphe Wurtz
Narození26. listopadu 1817
Štrasburk
Úmrtí12. května 1884 (ve věku 66 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
tomb of Oppermann
Alma materJean Sturm Gymnasium (do 1834)
Univerzita Giessen
Štrasburská univerzita
Povoláníchemik, politik, vysokoškolský učitel a lékař
ZaměstnavateléLékařská fakulta Štrasburské univerzity (od 1839)
Institut national agronomique (1850–1852)
Lékařská fakulta v Paříži
OceněníJecker Prize (1864)
zahraniční člen Královské společnosti (1864)
Cena Faradayovy docentury (1879)
Copleyho medaile (1881)
velkodůstojník Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Nábož. vyznáníprotestantismus
Funkcedoživotní senátor (1881–1884)
prezident (Francouzská akademie věd; 1881)
Starosta 7. pařížského obvodu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Adolphe Wurtz (26. listopad 1817, Wolfisheim12. květen 1884, Paříž) byl francouzský chemik, profesor na Sorbonně. Věnoval se organické chemii, proslul svým výzkumem organických sloučenin dusíku, uhlovodíků a glykolů.

Život

Byl asistentem Jean-Baptiste-André Dumase na École de Medicine, a posléze, od roku 1875, jako první v historii vedl na Sorbonně katedru chemie.

Je objevitelem aminů, glykolu, ethylenoxidu a aldolizace. Syntetizoval kyselinu mléčnou a uhlovodík. Amin objevil roku 1848 při alkalické hydrolýze alkylisokyanátu. Plynné produkty pokusu nejprve pokládal za amoniak, a to až do chvíle, kdy produkt ethylisokyanátu náhodně začal hořet jasným plamenem. Protože amoniak je nehořlavý, Wurtz pochopil, že objevil novou zásadu.

Roku 1855 navrhl způsob výroby uhlovodíků ze sodíku a alkylhalogenidu. Studium glycerolu jej přivedlo ke glykolům, syntetizoval přitom mnoho významných látek, včetně cholinu. V roce 1867, spolu s Augustem Kekulém, objevil fenol. Vypracoval též způsob přípravy homologů benzenu.

Při explozi během pokusu se zahříváním sodíku s chloridem fosforitým se vážně zranil v obličeji, přesto v bádání neustal. Byl velmi oblíbeným pedagogem, zval studenty do laboratoře a demonstroval mnoho pouček pokusy. Dokonce někdy v laboratoři i zpíval – v mládí byl vášnivým ochotníkem. Na bádání měl čas i prostředky, neboť byl dobře finančně zabezpečen, jakožto manžel dcery bankéře Oppermanna.

Podobně jako jeho učitel Dumas se věnoval politické činnosti, od roku 1881 zasedal ve francouzském Senátu.

Wurtz zemřel v Paříži v roce 1884, pravděpodobně na následky komplikací spojených s cukrovkou. Pohřben byl na hřbitově Père Lachaise.

Ocenění

Wurtzova socha ve Štrasburku

Je jedním ze 72 vědců, jejichž jméno je zvěčněno na Eifellově věži v Paříži.[2][3]

Dílo

  • Histoire chimique de la bile à l’état sain et à l’état pathologique (1839)
  • De la production de la chaleur dans les êtres organisés (1847)
  • Mémoire sur les ammoniaques composés (1850)
  • Leçons de philosophie chimique (1864)
  • Leçons de Chimie professées (1864)
  • Traité élémentaire de chimie médicale (1864–65; 2. vyd. 1868-75)
  • Leçons élémentaires de chimie moderne (1866, 6. vyd. 1892)
  • Histoire des doctrines chimiques depuis Lavoisier jusqu’à nos jours (1868)
  • La théorie atomique (1878)
  • Traité de chimie biologique (1884)
  • Introduction à l'étude de la chimie (1885)

Odkazy

Reference

  1. Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). 24. 9. 2015
  2. http://chemicke-listy.cz/Bulletin/bulletin264/ferles.html
  3. http://www.britannica.com/biography/Charles-Adolphe-Wurtz

Externí odkazy