Chan Lin-er
| Chan Lin-er | |
|---|---|
| císař říše Sung | |
| Doba vlády | 1355–1367 |
| Úmrtí | leden 1367 |
| Rod | Chan |
| Otec | Chan Šan-tchung |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chan Lin-er (čínsky pchin-jinem Hán Línér, znaky 韓林兒, † leden 1367) byl jedním z vůdců Povstání rudých turbanů, od roku 1355 císař povstalecké říše Sung. Říši vládl pouze formálně, faktickou moc měl jeho ministr Liou Fu-tchung, od roku 1363 byl pouze loutkou Ču Jüan-čanga.
Život
Po porážce říše Sung roku 1279 se celá Čína ocitla pod vládou mongolské dynastie Jüan. Číňané nepřijali cizí nadvládu a organizovali odpor proti Mongolům. Nejvýznamnější z protimongolských společností a sekt byl Bílý lotos, tajná buddhistická organizace výrazně ovlivněná manicheismem. Vůdcem Bílého lotosu byl Chan Šan-tchung, otec Chan Lin-era.
Dlouho připravované povstání vypuklo v květnu 1351 ve střední Číně mezi rolníky sehnanými k rekonstrukci hrází na Žluté řece. Chan Šan-tchung se stal vůdcem vzbouřenců, prohlásil se za potomka sungského císaře Chuej-cunga a ztělesnění buddhy Maitréji. Byl ale brzy zajat vládními vojsky a v lednu 1355 popraven.[1] Poté jeho pozici v čele hnutí převzal mladý Chan Lin-er. S podporou Liou Fu-tchunga, nejvlivnějšího z vůdců Rudých turbanů, byl 16. března 1355 v Po-čou (dnes Po-sien v provincii An-chuej) prohlášen císařem obnovené říše Sung.[2] V letech 1357–58 sungská vojska obsadila značná území v Severočínské nížině a Chan Lin-er s vládou přesídlil do dobytého Kchaj-fengu.
Roku 1359 však mongolská armáda uštědřila Sungům řadu porážek a vyhnala je z Kchaj-fengu. Do roku 1362 zůstala ze sungského státu pouze provincie Ťiang-nan ovládaná Ču Jüan-čangem, Chanovi pouze formálně podřízeném, a malé vylidněné území okolo An-fengu, centra jedné z prefektur západu dnešní provincie An-chuej.[3]
V lednu 1363 armáda jiného povstaleckého státu Wu překvapivě zaútočila na An-feng a zabila faktického vůdce sungského režimu Liou Fu-tchunga. Chan Lin-era zachránil výpad vojsk Ču Jüan-čanga.[4] Ču poté bezmocného Chana usadil i s dvorem na svém území nedaleko Nankingu.
V lednu 1367 se Chan Lin-er utopil při plavbě na Jang-c’-ťiang.[5]
Reference
- ↑ GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1022 s. ISBN 0231038011. S. 486. (anglicky)
- ↑ MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Mote]. ISBN 0521243327. S. 42. (anglicky)
- ↑ DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Dreyer]. ISBN 0521243327. S. 68. (anglicky)
- ↑ Dreyer, str. 82.
- ↑ Mote, str.51.