Chafec Chajim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o rabínovi a etikovi. O kibucu pojednává článek Chafec Chajim (kibuc).

{{Infobox | třída těla = vcard | styl dat = text-align:left;

| záhlaví = Jisrael Meir Kagan | třída záhlaví = fn

| obrázek = Chofetzchaim1.jpg | styl obrázku = font-size:100%; border-bottom: 1px solid #C0C0C0; | popisek =

| popis1 = Rodné jméno | data1 = Poupko

| popis2 = Narození | data2 = Funkce odkazovaná parametrem value-function nenalezena (11. švatu 5598)
Ďjatlava

| popis3 = Úmrtí | data3 = {Chyba: neplatný čas [[<20pam9 2014-09-30T03:16:20+00:00úterýam2020=error>záříu9k2014-09-30T03:16:20+00:00UTC 201430kam2722014vam9á pamTue, 30 Sep 2014 03:16:20 +0000am09UTC30Tue, 30 Sep 2014 03:16:20 +0000UTC09 vamúterýuUTC-fu92014-09-30T03:16:20+00:00301620149 9UTC9amúterýUTC272UTC9am</20pam9>}
Raduň

]] [[Kategorie:Úmrtí Chyba: neplatný čas]] Jisrael Meir Kagan (6. února 1838, Ďjatlava, Ruské impérium – 15. září 1933, Raduň, Polsko), známější jako Chafec Chajim (podle židovské tradice je často rabín označován jménem své nejznámější knihy), podle některých zdrojů měl příjmení Poupko [1] - jeden z nejvýraznějších rabínů Evropy, halachista a etik, jehož práce jsou dodnes velice studované a ovlivňují každodenní židovský život. Ve své době bojoval proti hromadné migraci ruských židů do Spojených států amerických a naléhal na ně, aby dali přednost pronásledování v Rusku před americkým hospodářským úspěchem, jenž by byl vykoupen omezeným zachováváním náboženských zvyklostí.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Mišna brura komentář k první části Šulchan aruchu
  • Chafec chajim a Šmirat ha-lašon o pravidlech „lašon ha-ra“ (doslova „zlého jazyka“, tj. rozšiřování očerňujících informací o jiném člověku).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Encyclopedia Judaica. Jerusalem : Keter, 1972. Heslo Israel Meir Ha-Kohen.  
  2. Radana Donátová, článek: DĚJINY ŽIDŮ XXIV. Emancipace Židů v USA. Slovo z Jeruzaléma 1/2013, s.30-31

Literatura[editovat | editovat zdroj]