Chaïm Soutine

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Amedeo Modigliani, Soutinův portrét 1916

Chaïm Soutine (pův. Хаим Соломонович Сутин, 13. ledna 1893 Smiloviči, v Carském Rusku, dnes Bělorusko - 9. srpna 1943, Paříž, Francie) byl litevský malíř židovského původu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské ghettu poblíž Minsku jako desáté dítě z jedenácti potomků chudého krejčího. Jeho rodina byla silně ortodoxní a řídila se pravidly Talmudu, proto si nepřála, aby se jejich syn věnoval umění a maloval (zde zejména lidské postavy). Přesto se mu podařilo studoval v letech 19101913 na malířské akademii ve Vilniusu. V roce 1913 se odebral do Paříže, aby zde dále studoval. Bydlel na Montparnassu a maloval zde expresionistická zátiší a portréty. Zde se postupně seznámil s celu řadou výtvarníků, kteří zde žili, největší vliv na měj měl patrně Marc Chagall a Amedeo Modigliani. Jeho tehdejší styl byl hodně ovlivněn pracemi Vincenta van Gogha.

V roce 1919 odejel z popudu Leopolda Zborowskiho do Céret v Pyrenejích, kde pracoval další tři roky a namaloval zde asi 200 obrazů. Jednalo se často expresionisticky laděné obrazy krajin. V roce 1922 se vrátil zpět do Paříže, kde se věnoval portrétní tvorbě. V roce 1923 americký sběratel Paul Barnes koupil šedesát jeho obrazů.

V roce 1925 přesídlil do Cagnes, zde se nervově zhroutil a zničil větší množství svých tehdejších děl. Celý život trpěl velkými depresemi, několikrát se pokusil i o sebevraždu. Do pohody se dostal až v roce 1929, kdy mu bohatý mecenáš a obchodník Marcellin Castaing nabídl podporu pobyt na jeho zámku nedaleko Chartres.

Chaim Soutine, Hovězí s telecí hlavou

Mezi jeho nejznámější díla patří obraz s námětem hromady hnijícího mrtvého masa - Mrtvola z roku 1925, který je znám tím, že v době jeho tvorby své sousedy na Montmartru šokoval neskutečným zápachem hnijícího hovězího masa (poznámka: tento obraz lze vidět, mimo jiné, např. v americkém filmu Úsměv Mony Lisy z roku 2003), což musela nakonec tehdy vyřešit přivolaná policie.

Jeho tvorba byla velice charakteristická svým osobitým stylem, ze kterého čišel zvláštní smutek, melancholie a pocit osamění.

Po vpádu nacistických vojsk do Francie v roce 1940 musel jako Žid uprchnout z Paříže a skrývat se provizorně na venkově. To mělo velký vliv na jeho celkový zdravotní stav, díky strádání, stresům a neustálému strachu mu prasknul žaludeční vřed. Musel v Paříži narychlo absolvovat operaci, kterou nepřežil.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]