Chívarové
Chvíarové, španělsky Jíbaro, vlastním jménem Shuar, Ashuar etnická skupina jihoamerických Indiánů žijící na území Ekvádoru a Peru, zejména v povodí řeky Marañón. Chívarský jazyk je jediným zástupcem Chívarské jazykové rodiny, dělí se na více dialektů podle jednotlivých kmenů.
Obsah |
Způsob života [editovat]
Chvíarové obývají okrajovou oblast Velké Amazonie v podhůří ekvádorských a peruánských And, především horské pralesy a savany. Tradičním způsobem obživy je tropické zemědělství. Na políčkách, vymýcených muži v pralese, zvaných chacra pěstují zejména maniok, kukuřici, tabák, papriky a jinou zeleninu. Od Kečuů místy převzali i pěstování brambor, chov lam a morčat. Velmi významný je i lov drobné zvěře (opice, ptáci), prováděný dodnes často foukačkou a otrávenými šípy. Foukačky a také oštěpy používali i v boji - Chívarové jsou jedni z mála indiánů, kteří neznají luk a šípy.
Obydlí a společnost [editovat]
Chívarové žijí podobně jako jiní amazonští indiáni ve velkých společných domech. Ty jsou zvané chívaria, mají stěny z rohoží a valbovou střechu zhotovenou z palmového listí. Domy jsou chráněny vysokým plotem nebo palisádou. Dům je uvnitř rozdělen na mužskou a ženskou polovinu. Muži a ženy spí odděleně v zavěšených hamakách. V minulosti měl každý takovýto dům samostatného náčelníka. Chívarové se dělí na více kmenů, hovořících poněkud odlišnými dialekty, které si byly v minulosti vzájemně nepřátelské. Nejvýznamnější skupiny jsou:
- Aguarové, peruánští Chívarové - asi 20.000 osob.
- Šuárové, ekvádorští Chvíarové - asi 12.000 osob.
Ostatní kmeny jsou menší. Každý kmen se pak dělí na patrilineární rody. Běžnou formou manželství byla polygynie, a to kvůli vysoké úmrtnosti mužů v mezikmenových válkách.
Oděv a ozdoby [editovat]
Oděv Chívarů tvoří tunika z bavlny nebo stromové kůry zvaná kužma nebo, zvláště u mužů, jen bavlněná šňůrka otočená kolem boků. Muži nosí krátké vlasy, zastřížené tzv. "podle kastrolu", ženy dlouhé vlasy s ofinou. Ozdoby představují hlavně náušnice ze dřeva, bambusových třísek a dnes nejčastější z korálků, péřové čelenky nebo i jiné ozdoby z ptačího peří. Charakteristické bylo u mužů pilování předních zubů do špičky.
Náboženství a lov lebek [editovat]
Náboženstvím Chívarů byl a je šamanismus, i když v současnosti ovlivněný katolickýcm křesťanstvím. Mezi nejdůležitější postavy jejich mytologie patří:
- Núngui - bohyně úrody a zemědělství, spojená hlavně s maniokem.
- Etsá - božstvo Slunce a mužského principu.
- Duch s rozkvetlým penisem.
- Íwanch - zlý duch, žijící v pralese, lidožrout. Podle tradice chlupatý a se zelenými zuby.
Do kontaktu s těmito duchy se šamani dostávali za pomoci užívání rostlinných drog, zvláště tabáku a durmanu. Tyto rostliny měly význam i při obřadech iniciace chlapců. Významné jsou i totemické představy, za svého předka Chívarové pokládají kolibříka.
Chívarové nejvíce prosluli jako lovci lebek. Trofejí ze zabitých nepřátel však není lebka, ale vypreparovaná kůže - tsantsa. Tsantsa vznikne stažením kůže z hlavy (včetně obličeje), jejím pomalým vysoušením a smršťováním za pomoci ohřátého písku, popela a bylinných přípravků. Správně vyrobená tsantsa má asi velikost pěsti, přičemž si zachovává všechny rysy obličeje. Její ústa a oční víčka jsou zašité rostlinným vláknem. Muž, který zabil nepřítele, měl právo nosit z něj vyrobenou tsantsu jako amulet na hrudi. Právě kvůli tsantsám měli mezi bělochy Chívarové dlouho pověst kanibalů, avšak neprávem.
Viz také [editovat]
Literatura [editovat]
- Zelený, Mnislav: Indiánská encyklopedie, Praha, Albatros, 1994.
- Hanzelka, Jiří - Zikmund, Miroslav: Za lovci lebek. Praha, Orbis, 1958.
