Centrální limitní věta
Centrální limitní věta v teorii pravděpodobnosti označuje tvrzení, podle něhož se (za určitých podmínek diskutovaných níže) rozdělení výběrového průměru po vhodné normalizaci blíží k normálnímu rozdělení. O náhodné veličině s uvedeným chováním říkáme, že má asymptoticky normální rozdělení.
Centrální limitní větu lze vyjádřit různými způsoby.
K důkazu se dnes nejčastěji používají charakteristické funkce.
Obsah |
Moivreova-Laplaceova věta [editovat]
Nejjednodušším vyjádřením centrální limitní věty je Moivreova-Laplaceova věta. Podle této věty platí, že pokud součtem
nezávislých náhodných veličin
s alternativním rozdělením (s parametrem
) vytvoříme veličinu
, která má binomické rozdělení s parametry
a
, pak pro normovanou náhodnou veličinu
platí vztah
pro
, kde
je distribuční funkce normovaného normálního rozdělení
.
Podle Moivreovy-Laplaceovy věty tedy při velkém počtu nezávislých pokusů konverguje binomické rozdělení k rozdělení normálnímu.
Lévyho-Lindebergova věta [editovat]
Moivreovu-Laplaceovu větu lze zobecnit na větu Lévyho-Lindebergovu. Pokud je podle této věty náhodná veličina
součtem
vzájemně nezávislých náhodných veličin
se shodným rozdělením libovolného typu, s konečnou střední hodnotou
a konečným rozptylem
, pak pro normovanou náhodnou veličinu
platí opět vztah
pro
, kde
je distribuční funkce normovaného normálního rozdělení
. Veličina
má tedy asymptoticky normální rozdělení.
Porovnejte toto chování se zákonem velkých čísel, který pro tento případ dává
skoro jistě.
Ljapunovova věta [editovat]
Nejobecnějším vyjádřením centrální limitní věty pro součet nezávislých náhodných veličin je věta Ljapunovova. Ta říká, že rozdělení součtu vzájemně nezávislých veličin
konverguje k normálnímu rozdělení i v případě, že veličiny
nemají stejné rozdělení pravděpodobnosti.
Nechť náhodná veličina
je součtem vzájemně nezávislých veličin
, které mají konečné střední hodnoty
a konečné třetí centrální momenty
. Nechť dále platí Ljapunovova podmínka
.- Pak pro normovanou náhodnou veličinu

platí vztah
pro
, kde
je distribuční funkce normovaného normálního rozdělení
.
Využití ve výpočtech [editovat]
Zde následuje typický příklad použití CLV. Máme náhodnou veličinu X se známou střední hodnotou a rozptylem (rozdělení znát nemusíme), a chceme zjistit, s jakou pravděpodobností je menší než dané x.
Hodnota
je tabelována.
Můžeme chtít i opačný postup - ptáme se jaké hodnoty nabude náhodná veličina X s danou pravděpodobností
. V takovémto případě stačí použít inverzní distribuční funkci normovaného normálního rozdělení:
Hodnota
je také tabelována a nazývá se kvantilová funkce.
Tyto výpočty jsou sice všechny asymptotické, ale v praxi funguje CLV dobře už pro velmi malá n (stačí okolo 30).



skoro jistě.
.

