Cena Františka Kriegla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cena Františka Kriegla za občanskou statečnost udělená v roce 2014 Miloslavě Pošvářové (druhé zleva). Druhý zprava je Miloš Rejchrt

Cena Františka Kriegla je udělována Nadací Charty 77 za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody, národní nezávislost, suverenitu a demokracii.

Cena byla zřízena v roce 1987 na paměť československého komunistického politika Františka Kriegla a je vyhlašována vždy 10. dubna, v den jeho narození.

Porota[editovat | editovat zdroj]

Seznam nositelů[editovat | editovat zdroj]

Rok Laureát Oceněný počin
1987 Vladimír Kadlec za samizdatovou ekonomickou revui, kterou vydával od roku 1977
1988 Jaroslav Šabata za soustavnou práci v disentu a za iniciování Pražské výzvy mezinárodnímu mírovému hnutí
1989 Jan Dus a Josef Zvěřina za působení v nezávislých náboženských iniciativách
1990 Mirosław Jasiński za překlady české nezávislé literatury a seminář o střední Evropě, uspořádaný v listopadu 1989 ve Vratislavi
1990 Jan Ruml za vydávání předlistopadových Lidových novin
1991 Peter Mariánek za iniciativu hnutí Human ve Slovenské republice
1992 Petr Pithart za ojedinělé vystoupení proti konkrétnímu případu politické korupce
1993 Igor Blaževič a Jaromír Štětina za organizování humanitární pomoci Bosně a publicistiku z krizových oblastí
1994 Milena Hübschmannová za dlouholetou službu romské kultuře a vzájemnému porozumění mezi Romy a ostatní populací
1995-1996 Vlado Čech in memoriam, za významný podíl na česko-slovenském porozumění
1995-1996 Karel Kryl in memoriam, za celoživotní dílo
1995-1996 Josef Vavroušek in memoriam, za tvůrčí práci pro trvale udržitelný život
1997 František Stíbal Starosta města Kašperské Hory, za důslednou ochranu před devastací, kterou by Šumavě způsobila těžba zlata
1998 Kumar Vishwanathan za osobní nasazení ve snaze přispět k vzájemnému sbližování a soužití s romskými spoluobčany
1999 Václav Trojan za dlouholetou, nezištnou a obětavou činnost při obhajobě občanských práv
2000 Jakub Polák jako ocenění trvalého a statečného boje s předsudky a s netečností policie i justice v případech nejotřesnějších rasově motivovaných vražd v České republice
2001 Stanislav Milota a Miloš Rejchrt Oba nezávisle na sobě rezignovali na svá členství v Radě České televize (M. Rejchrt) a v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (S. Milota), kam je zvolila Poslanecká sněmovna Parlamentu
2002 Miroslav Opatřil Zakladatel a vedoucí Sdružení pěstounských rodin v České republice
2003 František Lízna a Tomáš Vlasák Oba již delší dobu působí jako vězeňští kaplani a v této činnosti se neomezují jen na své pastorační poslání, ale poskytují všestrannou pomoc všem, kteří ji potřebují
2004 Petra Procházková Zejména jako ocenění její práce nezávislé humanitární a sociální pracovnice v Grozném a za založení sdružení Berkat, zaměřeného na pomoc a podporu lidí z oblastí zničených válkou
2005 Maria Machnig, roz. Halke Ocenění československých občanů německé národnosti, kteří v letech 1938-45 odmítli nacistickou ideologii a za cenu velkých osobních obětí zůstali věrni československé státnosti a jejím demokratickým tradicím
2006 Yekta Uzunoglu za dlouholetý a neohrožený boj za lidská práva a lidskou důstojnost za komunistického režimu tak i po listopadu 1989, kdy byl v roce 1994 zatčen a celých 31 měsíců vězněn a již skoro 12 let se na české polistopadové justici domáhá spravedlivého procesu a očištění svého jména
2007 Ondřej Cakl za ojedinělou a statečnou činnost při monitorování neonacistického hnutí. Udělením ceny Ondřeji Caklovi porota ocenila nejen jeho, ale také neméně odvážnou a potřebou práci všech dalších účastníků projektu Monitoringu
2008 Jiří Voráč za osamocený zápas v Radě České televize, kdy se jako zástupce veřejnosti v posledních letech postavil několikrát otevřeně opakovaným skandálním praktikám Rady a vedení ČT
2009 Jakub Štěrbík a Stanislav Vodička za vystoupení proti projevům neonacismu skinheadů
2010 Alena Dernerová za vystoupení proti tunelování veřejných zakázek při nákupu předražených zdravotnických přístrojů a uzavírání nevýhodných smluv v nemocnicích Ústeckého kraje
2011 Libor Michálek za statečný, systematický a nekompromisní boj proti korupci ve státní správě
2012 Vladimíra Dvořáková za příkladné občanské postoje a občanskou statečnost
2013 Matěj Hollan za nový typ občanského aktivismu, za boj proti nelegálnímu hazardu a korupci a za prosazování svobody informací[1]
2014 Božena Fuková za principiální postoj, který zaujala v říjnu 1968 a neopustila ho ani pod nátlakem osobního ohrožení
Miloslava Pošvářová za nekompromisní kritiku toho, jakým způsobem se v Česku staví dálnice
2015 Činoherák Ústí za neústupnost primitivnímu nátlaku, demagogii a likvidačním mocenským manýrům ze strany vedení města Ústí nad Labem
2016 Autonomní sociální centrum Klinika za odvahu dokazovat v dnešní době, že pomoc bližnímu je správnou cestou pro každého, kdo chce zůstat skutečným člověkem[2]
2017 Radek Banga za vyjádření odvážného občanského postoje, když při vyhlašování Cen Český slavík za rok 2016 protestoval proti ocenění skupiny Ortel, jejíž texty i projev využívají nepřijatelnou rasistickou a xenofobní rétoriku[3]
2018 Ilja Hradecký Dlouhé roky se stará o lidi bez domova – lidi nemohoucí a bezbranné.
2019 Karel Karika a David Tišer Bojují za lidská práva a rovnoprávnost a za práva Romů, bezdomovců a sociálně vyloučených.[4]
2020 a 2021 zdravotní sestry Všechny zdravotní sestry, které odvážně a obětavě pomáhají už víc než rok zvládat pandemii covidu-19.
2022 Daniel Hůle za to, že se již dlouhou řadu let neúnavně věnuje problematice zadlužování a zejména oblasti exekučního a vymahačského byznysu.[5]
2023 Barbora Antonová za pomoc nejpotřebnějším a sociálně slabým, od matek samoživitelek po ukrajinské uprchlíky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Krieglovu cenu má aktivista Hollan ze sdružení Brnění. České noviny.cz [online]. 2013-04-09 [cit. 2013-04-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivovaná kopie [online]. Konto Bariéry [cit. 2016-04-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03. 
  3. ↑ Archivovaná kopie [online]. Konto Bariéry [cit. 2017-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-03. 
  4. ↑ mld. Krieglovu cenu za statečnost dostanou dva aktivisté za práva Romů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-04-09 [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ Cena Františka Kriegla [online]. Konto Bariéry [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Laureáti Ceny Františka Kriegla
Vladimír Kadlec (1987) • Jaroslav Šabata (1988) • Jan Dus / Josef Zvěřina (1989) • Mirosław Jasiński / Jan Ruml (1990) • Peter Mariánek (1991) • Petr Pithart (1992) • Igor Blaževič a Jaromír Štětina (1993) • Milena Hübschmannová (1994) • Vlado Čech / Karel Kryl / Josef Vavroušek (1995–1996) • František Stíbal (1997) • Kumar Vishwanathan (1998) • Václav Trojan (1999) • Jakub Polák (2000) • Stanislav Milota a Miloš Rejchrt (2001) • Miroslav Opatřil (2002) • František Lízna (2003) • Petra Procházková (2004) • Maria Machnig (2005) • Yekta Uzunoğlu (2006) • Ondřej Cakl (2007) • Jiří Voráč (2008) • Jakub Štěrbík / Stanislav Vodička (2009) • Alena Dernerová (2010) • Libor Michálek (2011) • Vladimíra Dvořáková (2012) • Matěj Hollan (2013) • Božena Fuková / Miloslava Pošvářová (2014) • Činoherák Ústí (2015) • Autonomní sociální centrum Klinika (2016) • Radek Banga (2017) • Ilja Hradecký (2018) • Karel Karika a David Tišer (2019) • zdravotní sestry (2020 a 2021) • Daniel Hůle (2022) • Barbora Antonová (2023)
Ceny Nadace Charty 77
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cena_Františka_Kriegla&oldid=23138737“