Šelmy

Šelmy
Tygr ussurijský
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia) Kmen: strunatci (Chordata) Podkmen: obratlovci (Vertebrata) Třída: savci (Mammalia) Řád: šelmy (Carnivora) Bowdich, 1821
Čeledi
psotvární (Caniformia) psovití (Canidae) lasicovití (Mustelidae) skunkovití (Mephitidae) pandy malé (Ailuridae) medvídkovití (Procyonidae) medvědovití (Ursidae) lachtanovití (Otariidae) mrožovití (Odobenidae) tuleňovití (Phocidae) kočkotvární (Feliformia) nandinie (Nandiniidae) kočkovití (Felidae) asijští linsangové (Prionodontidae) cibetkovití (Viverridae) hyenovití (Hyaenidae) promykovití (Herpestidae) madagaskarské šelmy (Eupleridae)
Sesterská skupina
luskouni (Pholidota)

Šelmy (Carnivora) jsou různorodý řád zahrnující okolo 260 placentálních savců. Potravu téměř všech šelem tvoří maso, některé (například kočkovití) jsou dokonce pravými masožravci, jiné (například medvědovití) jsou spíše všežravci. Hyenka a mnoho dalších se živí hmyzem. Absolutní výjimkou je panda velká, která je býložravá. Šelmy identifikujeme podle charakteristického tvaru lebky a podle chrupu s typickými špičáky a řezáky.

Anatomie

Obecné

Šelmy se co do velikosti velmi liší, ale sdílí několik podstatných znaků, které je předurčují k loveckému stylu života. Typická šelma je rychlá a hbitá s ostrými zuby a drápy, má vynikající sluch, zrak a čich. V oku je odrazová vrstva, tapetum lucidum, které umožňuje vidět ve tmě.

Kočkovité šelmy kromě geparda mají zatahovací drápy a tak si je udržují ostré. Ostatní šelmy mají drápy většinou tupější a nezatažitelné, často je používají k hrabání. Masožravé šelmy mají velmi dobře vyvinuté trháky, jinak je tomu u šelem všežravých a býložravých.

Levhart mandžuský trhá kus masa

Čelist

Čelisti u většiny šelem jsou mohutné plné ostrých zubů, uzpůsobené pro efektivní zabíjení, ale i porcování kořisti. Dolní čelist je k lebce připojena válcovitým kloubem, takže se může pohybovat jen nahoru a dolů. Pro mocný stisk ostrých špičáků mají vyvinutý spánkový sval, který dosahuje nejvyšší účinnosti při otevřené tlamě. Stoličky a třenové zuby bývají uspořádané do trhákového komplexu, zuby do sebe při skusu dokonale zapadají. Pro trhání používají hlavní žvýkací sval. Počet zubů je 28 – 48, podle druhu.

Kostra

Dravé druhy šelem se adaptovaly k rychlému pohybu, který potřebují k pronásledování kořisti. Páteř je velmi pružná, nohy dlouhé, klíční kost značně redukovaná, aby dala větší prostor pro pohyb lopatek. Některé zápěstní kůstky jsou srostlé, čímž umožňují delší krok a zvýšení rychlosti běhu.

Společnost

Některé šelmy žijí samotářsky, jiné se spojují do párů. Další se spojují do všemožných skupin. Například lví smečky mají poměrně složitou strukturu, skládají se z několika sobě příbuzných rodin. Lvi, mnohé psovité šelmy a někteří další žijí ve smečkách, společně pečují o mladé, spolupracují při lovu a vůbec spolu tráví většinu času.

Lov

Šelmy jsou jedni z nejefektivnějších predátorů vůbec. Loví ve smečkách ale i osamoceně. K lovu využívají své ostré smysly a velmi často na kořist zaútočí z úkrytu. Některé šelmy se ke kořisti připlíží a kořist uštvou během na dlouhé trati, případně loví skokem po krátkém sprintu. Způsob usmrcení oběti je různý podle druhu šelmy, kočky se zakousnou do šíje a snaží se poškodit míchu, případně prokousnou krk a tím kořist udusí. Psi naproti tomu obětí prudce třesou, až ji zlomí vaz. Oproti tomu lasičky prokousnou kořisti lebku, tuto techniku lovu používá i jaguár jako jediná kočkovitá šelma. Šelmy často loví zvířata, jež jsou větší než ony samy.

Šelmy od útlého dětství rozvíjejí své bojové schopnosti. Mláďata si spolu často hrají a tím se učí zjišťovat sílu protivníka.

Lvi obvykle loví ve smečkách, když se chtějí zmocnit velkého zvířete, tak se samice plíží v rojnici až do vzdálenosti pár desítek metrů, při tom se snaží kořist obklíčit. Po krátkém útoku se snaží skolit zvíře na zem a prokousnout mu hrdlo. Dospělí samci většinou žijí samotářský život, a proto se lovu ve smečce účastní jen málokdy.

Komunikace

Šelmy mezi sebou navzájem komunikují a to jak pachovými značkami tak i signály. Pachové značky většinou používají k vymezování teritorií ale i k vyhledávání potencionálního partnera. Když se šelmy potkají, používají ke komunikaci různé pozice a gestikulace, dokonce i výrazy v obličeji hrají roli. Hlasové projevy používají k předávání různých sdělení jako je vstřícnost k partnerovi nebo hrozba nepříteli.

Systém šelem

Dříve se šelmy dělily do dvou oddělených řádů: šelmy (Carnivora) a ploutvonožci (Pinnipedia). Skutečně se šelmy z těchto dvou řádů na první pohled liší. Ale při bližším prozkoumání se přišlo na to, že ploutvonožci jsou vlastně šelmy, které se specializovaly na vodní život. Pravděpodobně vznikly z předků společných s medvědovitými.

Boj dvou rypoušů sloních

Surikata z čeledi promykovitých

Podřád: psotvární (Caniformia)

• čeleď: psovití (Canidae)
• čeleď: medvědovití (Ursidae)
• Pinnipedia
  • čeleď: lachtanovití (Otariidae)
  • čeleď: mrožovití (Odobenidae)
  • čeleď: tuleňovití (Phocidae)
• Musteloidea
  • čeleď: pandy malé (Ailuridae)
  • čeleď: lasicovití (Mustelidae)
  • čeleď: skunkovití (Mephitidae)
  • čeleď: medvídkovití (Procyonidae)

Podřád: kočkotvární (Feliformia)

• čeleď: nandinie (Nandiniidae)
• Feloidea
  • čeleď: kočkovití (Felidae)
  • čeleď: asijští linsangové (Prionodontidae)
• Herpestoidea
  • čeleď: cibetkovití (Viverridae)
  • čeleď: hyenovití (Hyaenidae)
  • čeleď: promykovití (Herpestidae)
  • čeleď: madagaskarské šelmy (Eupleridae)

Původ

Šelmy vznikly koncem druhohor ve svrchní křídě.

Úloha šelem v přírodě

Většina šelem se řadí k sekundárním konzumentům, to znamená, že se živí jinými konzumenty. Velké šelmy jsou dokonce vrcholovými konzumenty, tedy v dospělosti nemají přirozené protivníky, a tedy stojí na vrcholu potravní pyramidy. Hlavní úlohou šelem je udržovat ekologickou rovnováhu mezi býložravci a vegetací. Tedy pokud dojde k přemnožení býložravců, což může mít negativní dopady na vegetaci, tak se šelmám daří dobře a tudíž se rychleji množí a snižují stav býložravců.