Carl von Pückler-Burghauss
| Carl von Pückler-Burghauss |
|
| Narození: | 7. říjen 1886 |
| Úmrtí: | 12. květen 1945 (58 let) |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS |
| Doba služby: | 1914–1945 |
| Sloužil: | |
| Složka: | |
| Jednotka: | Leib-Kürassier-Regiment „Großer Kurfürst“ (Schlesisches) Nr. 1 4. lehká divize |
| Velel: | 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) Vrchní velitel Waffen-SS v Protektorátu Böhmen und Mahren |
| Války: | První světová válka Druhá světová válka |
| Bitvy: | Invaze do Polska Bitva u Slivice |
| Vyznamenání: | Železný kříž I. třídy se sponou Železný kříž II. třídy se sponou |
Carl Friedrich Wilhelm Lothar Erdmann hrabě von Pückler-Burghauss svobodný pán von Groditz (7. října 1886 - 12. května 1945) byl německý šlechtic, veterán první světové války a důstojník Waffen-SS během druhé světové války v hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS velitel posledních bojujících německých jednotek na území Československa.
Obsah |
[editovat] Mládí a první světová válka
Narodil se do šlechtické rodiny 7. října roku 1886 v dolnoslezském městě Vratislavi jako syn majora pruské armády ve výslužbě a hejtmana Friedricha hraběte von Pückler-Burghauss (3. února 1849 - 10. července 1920) a hraběnky Elly von Köppen (8. května, 1862 ve Wiesbadenu) a měl jednoho bratra Sylviuse, který za druhé světové války působil jako plukovník u Wehrmachtu.
Po vystudování univerzity v Bonnu vstoupil do armády 1. dubna 1907 a 17. října téhož roku mu byl udělena hodnost Leutnant (poručík). Během první světové války se zúčastnil bitev ve Francii a v Polsku a sloužil jako divizní zbraňový důstojník u pěchotních a později i u jezdeckých jednotek. V květnu roku 1917 byl povýšen do hodnosti Oberleutnant (nadporučík) a zbytek války strávil jako důstojník generálního štábu u Armee Korps Nr. 6 (6. armádní sbor).
Armádu opustil v hodnosti Hauptmann (kapitán) v roce 1919 a během služby v první světové válce si vysloužil obě třídy železného kříže. V květnu roku 1913 se oženil a později se mu narodily dvě dcery (1914 a 1919) a dva synové (zemřeli krátce po narození). Po službě u jednotek Freikorps ve Slezsku se v roce 1920 vrátil na rodinné sídlo v Nützdorfu poté, co jeho otec zemřel. Zároveň si ke jménu přidal Burghauss.
[editovat] Život před druhou světovou válkou
Od roku 1924 až do listopadu roku 1931 sloužil u organizace pro veterány první světové války, Stahlhelm. Dne 1. prosince roku 1931 vstoupil do NSDAP a zároveň i do řad jednotek SA (Sturmabteilung), kde mu mu byla udělena hodnost SA-Sturmbannführer a byl dosazen do funkce důstojníka se zvláštními povinnostmi. Dne 1. července roku 1932 byl povýšen na SA-Standartenführera a byl převelen ke SA Gruppe Silesia. Dne 15. prosince téhož roku byl jmenován velitelem štábu SA Gruppe Silesia. V této funkci setrval až do 30. června roku 1934 a během září téhož roku se stal náčelníkem štábu u SA-Obergruppe III (Vratislav). Během roku 1933 se stal také členem Reichstagu, když reprezentoval město Opole. V dubnu roku 1933 je povýšen na SA-Oberführera a 1. května roku 1937 byl povýšen na SA-Brigadeführera a v červenci téhož roku byl převelen k vrchnímu velení SA (Oberste SA-Führung) v Berlíně, kde sloužil jako šéf úřadu (Amtschef). Svoji kariéru ukončil jako důstojník se zvláštním pověřením u SA Gruppe Silesia.
[editovat] Druhá světová válka
V dubnu roku 1938 vstoupil znovu do armády jako Hauptmann (kapitán) prvně jako pobočník velitele generála Alfreda Hubickiho u 4. Leichte Division (4. lehká divize), se kterou se zúčastnil invaze do Polska. Později působil jako zpravodajský důstojník u XXXIII. armádního sboru. Počátkem roku 1942 působil jako zástupce policejního šéfa pro střední Rusko SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski, ale dne 12. září 1942 byl povýšen do hodnosti SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS a zároveň byl jmenován velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava.
V květnu 1943 byl povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS a byl rovněž jmenován velitelem 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1), která působí v Lotyšsku. Tuto funkci zastával do 17. února roku 1944, než se opět stal velitelem jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava. V této funkci setrval až do konce druhé světové války.
[editovat] Poslední boje
Poté, co dne 7. května 1945 byla německým vrchním velením v Remeši podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, se rozhodl neuposlechnout rozkazu, resp. uposlechl raději příkazu velitele skupiny armád Střed, polního maršála Schörnera, pokračovat v boji proti Rudé armádě a českým povstalcům. Společně s asi šesti tisíci muži (zbytky jednotek Kampfgruppe Wallenstein a pluku Der Führer ze SS Divize Das Reich) se stáhl do prostoru mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi, poté, co americká armáda uzavřela 9. května demarkační linii.
Tři dny střídavě odolával náporu sovětských vojsk a pokoušel se vyjednat odchod svých vojáků do amerického zajetí, ale v noci z 11. na 12. května 1945 podepsal kapitulaci do rukou sovětského generála Sergeje Serjogina, velitele 104. gardové střelecké divize a amerického plukovníka Allisona, náčelníka štábu 4. tankové divize XII. Sboru.
Poté odešel do domu č. p. 99 na kraji Čimelic, kde se 12. května 1945 nad ránem zastřelil. Spolu s ním se zastřelil i jeho pobočník, tlumočnice a její příbuzní.[zdroj?]
[editovat] Shrnutí vojenské kariéry
[editovat] Data povýšení
- Fähnrich - 1. duben, 1907
- Leutnant - 17. říjen,1907
- Oberleutnant - květen, 1917
- Hauptmann - 18. květen, 1918
- SA-Sturmbannführer - 1. prosinec, 1931
- SA-Standartenführer - 1. červenec, 1932
- SA-Oberführer - 10. duben, 1933
- SA-Brigadeführer - 1. květen, 1937
- Hauptmann - 1. duben, 1938 (znovu vstoupil do armády)
- Major - 1940
- SS-Mann - 1. červenec, 1940
- SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS - 12. září, 1942
- SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS - květen, 1943
[editovat] Významná vyznamenání
- Pruský železný kříž I. třídy (První světová válka)
- Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
- Spona k pruskému železnému kříži I. třídy
- Spona k pruskému železnému kříži II. třídy
- Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
- Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
- Sudetská pamětní medaile
- Medaile za východní frontu
- Slezská orlice I. třídy
- Slezská orlice II. třídy
- Kříž cti
- Sportovní odznak SA v bronzu
[editovat] Literatura
- Tady skončila válka..., Jindřich Pecka, České Budějovice, 2005
- Smrt hraběte Pücklera, Ivan Brož, Praha, 1985
- Praha v květnu 1945, Stanislav Kokoška, Praha, 2005
- Skončeno a podepsáno, Zdeněk Roučka, Plzeň, 2003
- Ve znamení smrtihlava, Oldřich Sládek, Praha, 1991
- Konec pražského gestapa, Karel Fremund, Praha, 1972