Carel Fabritius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Carel Fabritius
Narozeníúnor 1622
Middenbeemster
Úmrtí12. října 1654 (ve věku 32 let)
Delft
Příčina úmrtíexplosion of the powder magazine in Delft
NárodnostNizozemci
Povolánímalíř, projektant a tesař
RodičePieter Carelsz Fabritius
PříbuzníJohannes Fabritius[1] a Barent Fabritius[1] (sourozenci)
Významná dílaHet puttertje
Hera hiding during the battle of the gods and giants
Portrait of a Seated Woman with a Handkerchief
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carel Fabritius (pokřtěn 27. února 1622 Middenbeemster12. října 1654 Delft) byl nizozemský malíř a jeden z Rembrandtových nejtalentovanějších žáků.

Podoby jména[editovat | editovat zdroj]

  • Pieter Carels
  • Carel Fabricius
  • Carolus Pietersz. Fabritius
  • Carel Pietersz. Fabritius

Carelovo „příjmení“ Fabritius je doloženo až roku 1641 zápisem v knize sňatků (1. září 1641). Do té doby je doloženo označení patronymem Pieter Carels, např. v knize křtů (27. únor 1622), v zápisech z církevní rady a v deskách poldrových. (Jméno Fabritius, kterým se Carelův otec Pieter Jan Carelsz – ze své pozice v církvi zodpovědný za vedení knihy, resp. registrování křtů – podepsal v úvodu knihy křtů, bylo dopsáno později.) Při přijetí do církve se při zápisu do církevní členské knihy (květen 1641) označili Pieter Carels i bratr Barent jako „Timmerman“, řemeslník, tesař. (Ovšem často uváděná informace, že bratři Carel a Barent pracovali jako tesaři, není k r. 2018 doložena.[2]) V roce 1643 se v církevní členské knize uvádí Faber. Jak „Faber“, tak „Fabritius“ jsou latinizované formy slova „timmerman“. (Latinizované „Fabritius“ pochází z latinského „faber“, tj. obecně „řemeslník“.) Praxe užívat latinské jméno nebyla v církevním prostředí neobvyklá – jak Carelův dědeček, tak švagr je užívali běžně. Lze se domnívat, že se Carel chtěl jménem „Fabritius“ odlišit od ostatních nositelů běžného patronyma Pieter Carel.[3][4]

Prvními signovanými díly jsou v roce 1643 (asi; viz níže) „Zmrtvýchvstání Lazara“, jež je signováno Car. Fabr.[5], „Anděl přesvědčuje Hagar, aby se vrátila domů...“, které je signováno C P Fabritius (asi 1645; viz níže)[6] a „Merkur uspává Arga hudbou“ (asi 1645–1647, viz níže) signované Carolus fabritius[7].

Rodina a životní události[editovat | editovat zdroj]

Fabritiovi rodiče měli 11 dětí. Otcem byl Pieter Jan Carelsz Fabritius (±1598–1653), matkou Barbertje Barentsdr. van der Maes (1601–1667). Otec, talentovaný amatérský malíř, byl učitelem a pracoval pro církev jako sexton,[pozn. 1] matka byla porodní asistentkou. Bratři Barent Fabritius (1624–1673) a Johannes Pietersz Fabritius (1636–1709) byli malíři.[8][9][10]

Dne 1. září 1641 uzavřel manželství se sestrou nově jmenovaného pastora Aeltje Velthuys (Aeltge Hermansdr. van Hasselt). Narodily se jim dvě dcery, roku 1642 Aeltje, v roce 1643 Catrina, ale obě zemřely. Při porodu třetího dítěte zemřela i Aeltje; pohřbena byla 27. srpna 1643. Carelovi Fabritiovi bylo pouhých 21 let a již ztratil manželku a tři děti. Podruhé se oženil v roce 1650 (manželka Agatha van Pruyssen, vdova pocházející z Delftu).[10][11][12][13]

Zemřel mladý při výbuchu delfského skladu střelného prachu. Při explozi byla zničena část města Delft včetně malířovy dílny a většiny jeho maleb.

Spolu s Fabritiem zahynul jeho učedník Mathias Spoors, portrétovaný sexton Simon Decker, manželčina matka Judick van Pruyssen a bratr, resp. pravděpodobně švagr.[14][15][16][17]

Působení[editovat | editovat zdroj]

Stehlík (olej na desce)

Zápis o sňatku s Aeltje (1. září 1641) uvádí, že oba žijí v Beemsteru. Na začátku 40. let 17. století pracoval v Rembrandtově dílně v Amsterdamu, stejně jako jeho bratr Barent Fabritius. Na začátku 50. let odešel do Delftu a roku 1652 vstoupil do zdejšího malířského cechu.[pozn. 2]

Dovozuje se, že v Amsterdamu pracoval v letech 1642–1643[18], v Beemsteru v letech 1643–1650[19] a v Delftu 1650–1654.[20][21][22]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Název nebo pojmenování díla se může lišit od názvu uvedeného v nejčerstvějších publikacích.[pozn. 3]

  • asi 1643 (1642–1644) – De opwekking van Lazarus, Zmrtvýchvstání Lazara (The raising of Lazarus); signováno Car. Fabr. (olej na plátně, 210,5×140 cm); Národní muzeum ve Varšavě, Varšava.[5]
  • asi 1645 (1644–1646) De engel haalt Hagar over terug te gaan naar huis (Genesis 16:7–14), Anděl přesvědčuje Hagar, aby se vrátila domů (Genesis 16:7–14), (The angel persuading Hagar to go back home ...); signováno C P Fabritius (olej na plátně, 157,5×136 cm); soukromá sbírka, Kolekce Leiden, New York (od r. 2011).[6]
  • asi 1645 (1644–1646) – Zelfportret met baret en rood onderkleed, Autoportrét s baretem a červeným šatem (Self portrait); zbytky podpisu C., plátno asi bylo vpravo zkráceno a část podpisu ztracena (olej na plátně, 62,5×51 cm); Alte Pinakothek, Mnichov.[23]
  • asi 1645–1647 – Mercurius brengt Argus in slaap met muziek, Merkur uspává Arga hudbou (Mercury lulls Argus into sleep by making music); signováno Carolus fabritius (olej na plátně, 73,5×104 cm); Los Angeles County Museum of Art, Los Angeles, Kalifornie (od r. 1990).[7]
  • asi 1645–1647 – Mercurius tracht Aglauros met goud om te kopen om hem toegang tot Herse te geven, Merkur zkouší podplatit zlatem Aglauru, aby mu umožnila přístup k Hersé; (olej na plátně, 72,4×91 cm); Museum of Fine Arts Boston, Boston, Massachusetts (od r. 1903).[24]
  • 1649 – Portret van Abraham de Potter (1592–1650), Portrét Abrahama de Pottera (1592–1650); datováno, signováno C. fabritius .1649 . fe ., nahoře vpravo uvedeno Abraham.de.potter / Æ.56; (olej na plátně, 68,5×57 cm); Rijksmuseum, Amsterdam (od r. 1892).[25]
  • druhá pol. 40. let (1645–1650) – Zelfportret, Autoportrét (Self portrait); signováno fabritius / ƒ. (vyškrábáno v mokré barvě), podpis Rembrandt ƒ odstraněn v r. 1859 (olej na desce, 65×49 cm); Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam (od r. 1847).[26]
  • 1646–1651 Meisje met een bezem Dívka s koštětem (Girl with a broom); datováno, signováno Rembrandt f. 1651 (olej na plátně, 107,3×91,4 cm); National Gallery of Art, Washington D.C. (od r. 1937).[27]
  • 1652 – Gezicht op Delft met de Nieuwe Kerk en het Vrouwenrecht, Pohled na Delfty s Novým kostelem a Vrouwenrecht (View of Delft with the Nieuwe Kerk and the Vrouwenrecht; dříve také A View of Delft, with a Musical Instrument Seller’s Stall); datováno, signováno C. FABRITIVS./ 1652 (olej na desce, 15,4×31,6 cm); National Gallery, Londýn (od r. 1922).[28]
  • 1654 – De schildwacht, Hlídka (The sentinel); datováno, signováno (zbytky podpisu) C. FABRITIVS 1654 (olej na plátně, 68×58 cm); Staatliche Museum Schwerin, Schwerin (od r. 1753).[29]
  • 1654 – Het puttertje, Stehlík (The goldfinch); datováno, signováno C. FABRITIUS 1654 (olej na desce, 33,5×22,8 cm); Mauritshuis, Haag (od r. 1896).[30]
  • 1654 – Vrouw met oorhanger met parel in profiel, Žena s náušnicí s perlou v profilu (Lady with a Pearl Earring in profile); datováno, signováno fabritius 1654 (olej na plátně, 66,5×57,5 cm); Niedersächsisches Landesmuseum Hannover, Hannover.[31]
  • 1654 – Zelfportret, Autoportrét (Self portrait); datováno, signováno C. fabritius. /.1654. (olej na plátně, 70,5×61,5 cm); National Gallery, Londýn (od r. 1924).[32]

Sporné autorství, neprokázané

  • 1654 (1637–1654) – Studie van een oude man, Studie starého muže (Study of an old man, variantní názvy Bust of an old man, Bust of a polish jew); (olej na desce, 26×21 cm); Mauritshuis, Haag (od r. 1938).[33] – Rembrandtovo prostředí[pozn. 4][pozn. 5] nebo okruh Carela Fabritia[pozn. 6] nebo připsáno Carelu Fabritiovi[pozn. 7][pozn. 8].
  • první pol. 40. let (1640–1645) – Salome receives the head of John the Baptist, Salome přijímá hlavu Jana Křtitele (The beheading of John the Baptist); (olej na plátně, 149×121 cm); Rijksmuseum, Amsterdam (od r. 1808).[34] – Většina historiků umění pochybuje nebo odmítá připisování díla Fabritiovi a plátno považuje za dílo malíře z Rembrandtova okruhu.

Fabritius byl jediný z Rembrandtových žáků, který si vytvořil osobitý styl. Typické Rembrandtovy portréty mají jednoduché tmavé pozadí a v popředí osvětlený objekt. Naopak Fabritius maloval tmavé postavy na osvětleném pozadí. Odklonil se od renesančního zaměření na ikonografii a začal se zajímat o technické aspekty malby, např. o prostorové efekty, jak je patrné na malbě se stánkem prodavače hudebních nástrojů (Pohled na Delfty..., 1652). Mezi jeho žáky patřil Jan Vermeer.[35] Carel Fabricius ovlivnil malíře Francesco Jerace (1853–1937).[22]

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

  • V roce 350. výročí malířova úmrtí při příležitosti 125. výročí založení Siemens Nederland (hlavního sponzora výstavy díla C. Fabritia v muzeu Mauritshuis v Haagu konané od 25. září 2004 do 9. ledna 2005) vydala TPG Post aršík s deseti známkami nominální hodnoty 0,39 € (6×) a 0,78 € (4×) s deseti Fabritiovými obrazy:
    • název: Carel Fabritius
    • země: Nizozemsko
    • datum vydání: 24. 9. 2004
    • rozměry: 36 × 25 mm
    • druh tisku: ofset
    • náklad: 775 000 aršíků
    • katalog: NVPH 2285-94[36]
  • V roce 1999 vydala TPG Post aršík s deseti uměleckými díly malířů ze 17. století („Tien Uit de Kunst – zeventiende eeuw“) s deseti známkami nominální hodnoty 80 centů. Známkou vlevo nahoře je Fabritiův Stehlík:
    • název: Carel Fabritius Het puttertje
    • země: Nizozemsko
    • datum vydání: 8. června 1999[37]
    • katalog: NVPH 1826-35
  • V roce 1982 vyšla v NDR série šesti známek s díly holandských malířů ve sbírkách Staatliches Museum Schwerin (Mi. Nr. 2726-2731, nom. hodnota 5, 10, 20, 25, 35, 70 Pf.):
    • název: Carel Fabritius, 1622–1654 Die Torwache
    • země: DDR
    • datum vydání: 10. 8. 1982
    • nominální hodnota 20 Pf. (feniků)
    • katalog: DDR Michel Nr. 2728

Román Donny Tarttové Stehlík (The Goldfinch)[editovat | editovat zdroj]

Příběh začíná návštěvou newyorského muzea, při níž třináctiletý Theo Decker spatří dívku, na kterou nepřestává myslet, a setká se s jejím strýcem, jemuž splní naléhavé přání a dá slib. Theovy další osudy se mění s prostředím, ve kterém se právě ocitá, a s lidmi, jež potkává a k nimž si vytváří vztah. Jeho průvodcem, noční můrou, připomínkou neuzavřenosti jeho života, ovšem i znamením naděje a přesahu do věčnosti je právě Fabritiovo dílo Stehlík. Široce koncipovaný román vypráví nejednoduchý příběh zrání, ztrát, slepých uliček i odpovědnosti a blíží se tak klasickým bildungsrománům. Obsahuje aluze na anglosaskou literaturu od Ch. Dickense přes O. Wilda po Harryho Pottera a kritika jej vyzdvihuje jako příklad velkého amerického románu.[pozn. 9] Donna Tarttová získala za román The Goldfinch Pulitzerovu cenu 2014 za beletristické dílo.[38]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. sexton – církevní služebník; není součástí církevní hierarchie na rozdíl od kléru – biskupů, kněží a jáhnů.
  2. Po svatbě s Aeltje a krátkém pobytu páru v Amsterodamu, kde podle Samuela van Hoogstratena Fabritius pracoval v Rembrandtově dílně, je malíř od r. 1643 znovu zmiňován v Beemsteru. Viz Carel Fabritius. In: Ketterer Kunst [online]. [po 1995] [cit. 4. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.kettererkunst.de/bio/carel-fabritius-1622.php
  3. Přehled sestaven 8. 9. 2018.
  4. SUMOWSKI, Werner. Gemälde der Rembrandt-Schüler. Landau: PVA, 1983–1994. Sv. 2, s. 982, pozn. 17; sv. 4, s. 2876, 2883 pozn. 32, a obr. s. 2900, jako anonymus Rembrandtovy školy.
  5. BROOS, Ben a SUCHTELEN, Ariane van; contrib. by Quentin BUVELOT. Portraits in the Mauritshuis, 1430–1790. The Hague: Royal Picture Gallery Mauritshuis, 2004, s. 309, jako Rembrandtův okruh. ISBN 90-400-9000-9.
  6. DUPARC, Frederik J.; [with contrib. by] Gero SEELIG, Ariane van SUCHTELEN. Carel Fabritius 1622–1654. [Katalog]. Haag: Koninklijk Kabinet van Schilderijen Mauritshuis, 2004, s. 48–49, obr. 42, jako okruh Carela Fabritia. ISBN 90-400-8989-2, ISBN 90-400-8987-6.
  7. BROWN, Christopher. Carel Fabritius: complete edition with a catalogue raisonné. Oxford: Phaidon, 1981, s. 129, č. A1, jako připsání Carelu Fabritiovi. ISBN 0-7148-2032-6.
  8. BROWN, Christopher. The Carel Fabritius exhibition in The Hague: a personal view. In: Oud Holland. 2006, Jaarg. 119, s. 139–145. ISSN 0030-672X.
  9. Z části převzato z databáze Národní knihovny ČR. 8. 9. 2018.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Union List of Artist Names. 2. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-21]
  2. Carel Fabritius. In: Ketterer Kunst [online]. [po 1995] [cit. 10. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.kettererkunst.com/bio/carel-fabritius-1622.php
  3. BROWN, Christopher. Carel Fabritius. Oxford: Phaidon, 1981, s. 16–17. ISBN 0-7148-2032-6.
  4. OTSEN, Jack. Op zoek naar het familieverleden van Carel Fabritius. De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster [online]. 2016, juli, 14e jaargang, s. 7. [Cit. 5. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.historischgenootschapbeemster.nl/wp-content/uploads/De_Nieuwe_Schouwschuit_14e_jaargang_juli_2016.pdf
  5. a b Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2006-02-07; Laatste wijziging: 2015-10-21 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/102598
  6. a b Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2006-02-07; Laatste wijziging: 2018-06-13 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/102605
  7. a b Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2004-09-27; Laatste wijziging: 2016-03-07 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/63940
  8. OTSEN, Jack. Op zoek naar het familieverleden van Carel Fabritius. De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster [online]. 2016, juli, 14e jaargang, s. 3, 5, 7. [Cit. 5. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.historischgenootschapbeemster.nl/wp-content/uploads/De_Nieuwe_Schouwschuit_14e_jaargang_juli_2016.pdf
  9. WIJNMAN, H. F. De schilder Carel Fabritius (1622≈1654): Een reconstructie van zijn leven en werken. Oud Holland. 1931, vol. 48, s. 141.
  10. a b Carel Pietersz Fabritius. In: Geni [online]. ©2018 [cit. 4. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.geni.com/people/Carel-Pietersz-Fabritius/6000000020558636492
  11. RUURS, Job. Christopher Brown, Carel Fabritius: complete edition, Oxford (Phaidon) 1981. Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 1981–1982, vol. 12, no. 4, s. 263.
  12. Carel Fabritius. In: Dutch Art Reproductions [online]. [2000] [cit. 4. 9. 2018]. Dostupné z: https://dutch-art-reproductions.com/de-nederlandsche-meester-reprodukties-per-schilders/carel-fabritius-reprodukties-op-canvas-tegels-onderzetters-html.html Archivováno 12. 7. 2019 na Wayback Machine.
  13. BROWN, Christopher. Carel Fabritius. Oxford: Phaidon, 1981, s. 17. ISBN 0-7148-2032-6.
  14. Mathias Spoors. In: Oxford Index [online]. ©2018 [cit. 4. 9. 2018]. Dostupné z: http://oxfordindex.oup.com/view/10.1093/benz/9780199773787.article.B00173721 Archivováno 10. 9. 2018 na Wayback Machine.
  15. NIESSEN, Kees. Tussen Rembrandt en Vermeer, Beemster kunstschilder Carel Fabritius (1622–1654). De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster. 2005, maart, 3e jaargang, s. 19.
  16. BROWN, Christopher. Carel Fabritius. Oxford: Phaidon, 1981, s. 23. ISBN 0-7148-2032-6.
  17. WIJNMAN, H. F. De schilder Carel Fabritius (1622≈1654): Een reconstructie van zijn leven en werken. Oud Holland. 1931, vol. 48, s. 129.
  18. WILLIGEN, Adriaan van der a MEIJER, Fred G. A dictionary of Dutch and Flemish still-life painters working in oils: 1525–1725. Leiden: Primavera, 2003, s. 81. ISBN 90-74310-85-0.
  19. BIKKER, Jonathan. The Deutz brothers, Italian paintings and Michael Sweerts: new information from Elisabeth Coymans’s „Journael“. In: Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 1998, vol. 26, no. 4, 277–311.
  20. Allgemeines Künstlerlexikon: die bildenden Künstler aller Zeiten und Völker. Band 36: Ezeoke–Faradje. München: Saur, 2003, s. 119. ISBN 3-598-22776-0.
  21. NIESSEN, Kees. Tussen Rembrandt en Vermeer, Beemster kunstschilder Carel Fabritius (1622–1654). De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster. 2005, maart, 3e jaargang, s. 18.
  22. a b Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1991-12-14; Gewijzigd op: 2017-03-30 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/nl/explore/artists/27138 Carel Fabritius, RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis
  23. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2006-02-07; Laatste wijziging: 2013-10-23 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/102600
  24. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2004-09-28; Laatste wijziging: 2016-06-02 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/63963
  25. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1996-08-19; Laatste wijziging: 2017-11-11 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/3095
  26. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1995-10-09; Laatste wijziging: 2017-11-11 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/305
  27. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2011-06-14; Laatste wijziging: 2018-09-05 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/208170
  28. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2012-10-03; Laatste wijziging: 2017-05-17 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/nl/explore/images/229292
  29. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2006-02-07; Laatste wijziging: 2015-12-11 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/102602
  30. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1995-10-09; Laatste wijziging: 2017-09-14 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/2738
  31. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2006-02-08; Laatste wijziging: 2018-04-17 [cit. 11. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/102612
  32. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 2004-11-03; Laatste wijziging: 2016-02-15 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/nl/explore/images/64593
  33. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1995-10-09; Laatste wijziging: 2018-05-29 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/2739
  34. Carel Fabritius. In: RKD Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis [online]. Ingevoerd op: 1995-10-09; Laatste wijziging: 2018-06-01 [cit. 6. 9. 2018]. Dostupné z: https://rkd.nl/explore/images/2745
  35. BERNHARD, Marianne et al. Universální lexikon umění: architektura, fotografie, grafika, malířství, osobnosti, sochařství, umělecká řemesla. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996, s. 117. ISBN 80-7176-393-4.
  36. JINDRA, Zdeněk. Infofolia: Nizozemí 2/2004. 2002–2018 [cit. 8. 9. 2018]. ISSN 1214-4223. Dostupné z: http://www.infofila.cz/nizozemi-2-2004-r-2-c-1475
  37. Carel Fabritius. Collect [online]. 2004 herfst, nr. 41, s. 11. [Cit. 8. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.postzegelblog.nl/downloads/Collect41.pdf
  38. LABANCZOVÁ, Johana. Pulitzerova cena 2014. In: iLiteratura.cz [online]. 2. 5. 2014 [cit. 2. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.iliteratura.cz/Clanek/33115/pulitzerova-cena-2014

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • BERNHARD, Marianne et al. Universální lexikon umění: architektura, fotografie, grafika, malířství, osobnosti, sochařství, umělecká řemesla. Překlad Otakar Mohyla. Praha: Grafoprint-Neubert, 1996. 491 s. ISBN 80-7176-393-4.
  • BROWN, Christopher. Carel Fabritius. Oxford: Phaidon, 1981. 168 s. ISBN 0-7148-2032-6.
  • DUPARC, Frederik J. et al. Carel Fabritius: 1622–1654: das Werk. 2. Aufl. Zwolle: Uitgeverij Waanders, 2005. 173 s. ISBN 90-400-9633-3.
  • Hermés a Aglaura. In: HULPACH, Vladimír. Bájné dvojice z Ovidiových Proměn. Praha: Aventinum, 2016, s. 37–43. ISBN 978-80-7442-083-2.
  • SNYDER, Laura J. Eye of the beholder: Johannes Vermeer, Antoni van Leeuwenhoek, and the reinvention of seeing. New York: W.W. Norton, 2015. 432 S. ISBN 978-0-393-07746-9, ISBN 978-0-393-35288-7.

Kvalifikační práce[editovat | editovat zdroj]

  • PINCUS, Lisa. Experiment in seventeenth-century Dutch painting: the art of Carel Fabritius. [Chicago], Mar. 2005. [332 s.] Dissertation (Ph. D.). Dissertations directed chair Celeste Anne BRUSATI, co-chair with Linda SEIDEL. University of Chicago, Dept. of Art History. [ISBN 9780496917129]. [Dostupné také na 4 mikrofiších v National Library of Canada.]

Příspěvky v periodikách[editovat | editovat zdroj]

  • BINSTOCK, Benjamin. Four Unknown Masterpieces by Carel Fabritius. Jahrbuch Der Berliner Museen. 2009, vol. 51, s. 161–168.
  • Carel Fabritius. Collect [online]. 2004 herfst, nr. 41, s. 7–9, 11. [Cit. 8. 9. 2018]. Dostupné z: https://www.postzegelblog.nl/downloads/Collect41.pdf
  • KOVÁČ, Peter. Neznámý konkurent Vermeera. Právo. 2005, roč. 15, č. 82, s. 11. ISSN 1211-2119.
  • LIEDTKE, Walter. Women with Pearl Earrings: On Paintings Apparently by Carel Fabritius, in Hannover, Vaduz, and Amsterdam. Oud Holland. 2006, vol. 119, no. 2–3, s. 120–129.
  • NIESSEN, Kees. Tussen Rembrandt en Vermeer, Beemster kunstschilder Carel Fabritius (1622–1654). De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster [online]. 2005, maart, 3e jaargang, s. 14–20. [Cit. 5. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.historischgenootschapbeemster.nl/wp-content/uploads/DNS003a.pdf
  • OTSEN, Jack. Op zoek naar het familieverleden van Carel Fabritius. De Nieuwe Schouwschuit Tijdschrift van het Historisch Genootschap Beemster [online]. 2016, juli, 14e jaargang, s. 2–7. [Cit. 5. 9. 2018]. Dostupné z: http://www.historischgenootschapbeemster.nl/wp-content/uploads/De_Nieuwe_Schouwschuit_14e_jaargang_juli_2016.pdf
  • RAUX, Sophie. Carel Fabritius in eighteenth-century Paris. The Burlington Magazine. 2012, vol. 154, no. 1307, s. 103–106.
  • RUURS, Job. Christopher Brown, Carel Fabritius: complete edition, Oxford (Phaidon) 1981. Simiolus: Netherlands Quarterly for the History of Art. 1981–1982, vol. 12, no. 4, s. 263–265.
  • SEELIG, Gero. The Dating of Fabritius’s Stay in Amsterdam. Oud Holland. 2006, vol. 119, no. 2–3, s. 93–98.
  • WIJNMAN, H. F. De schilder Carel Fabritius (1622≈1654): Een reconstructie van zijn leven en werken. Oud Holland. 1931, vol. 48, s. 100–141.

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • MEYER, Deon. Die Amerikanerin: Thriller [De vrouw in de blauwe mantel]. Aus dem Afrikaans übersetz. von Stefanie Schäfer. Berlin: Rütten & Loening, 2018. 209 s. ISBN 9783352009143, ISBN 3352009147.
  • TARTT, Donna. Stehlík. Překlad David Petrů. Praha: Argo, 2015. 733 s. ISBN 978-80-257-1603-8.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • KOVAL, Anne. The Artist and the Bird. [After Carel Fabritius, The Goldfinch (Het Puttertje), oil on panel, 1654, The Hague.] Queen’s Quarterly. 2016, vol.123, no. 1, s. 136. Přístup z: https://arthistorykoval.wordpress.com/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]