Cantorův paradox

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Cantorův paradox je poznatek publikovaný Georgem Cantorem roku 1899, který spolu s dalšími výsledky podobného typu (označovanými jako antinomie nebo paradoxy naivní teorie množin) vedl ke krizi klasické naivní teorie množin a jejímu následnému nahrazení axiomatickým systémem.

Podstata paradoxu[editovat | editovat zdroj]

Uvažujme o množině \mathbb{V}\,\! všech množin. Podle Cantorovy věty má množina všech jejích podmnožin (její potenční množina) \mathbb{P}(\mathbb{V})\,\! větší mohutnost než samotná \mathbb{V}\,\!. Proto nemůže existovat prosté zobrazení \mathbb{P}(\mathbb{V})\,\! do \mathbb{V}\,\!, ovšem takovým zobrazením je například identické zobrazení - což je spor.

Řešení paradoxu[editovat | editovat zdroj]

V době publikování nebyla Cantorovu paradoxu přikládána příliš velká váha s tím, že se odehrává na příliš velkých množinách (množina všech podmnožin množiny všech množin). Proto se také vžilo označení paradox, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo o spor v klasické definici množiny jako „souboru objektů (prvků) vymezených pomocí operace náležení“.

Teprve později, společně s dalšími „paradoxy“, z nichž jako nejdůležitější se ukázal Russellův paradox, vedl tento výsledek ke kompletnímu přepracování základů teorie množin na axiomatickém základě - vizte Zermelova-Fraenkelova teorie množin.

V axiomatické teorii množin se mi již žádným způsobem nepodaří zkonstruovat výše uvedenou množinu \mathbb{V}\,\! - soubor všech množin není množina, ale vlastní třída, a o její potenční množině tedy nemá ve světě teorie množin vůbec smysl mluvit.

Související články[editovat | editovat zdroj]