Candide

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titulní list první vydání z roku 1759 vydaného nakladatelem Sirène v Paříži.

Candide, čili Optimismus (Candide, ou L`Optimisme) je satira francouzského osvícenského filosofa Voltaira, prvně publikovaná roku 1759. Novela je mimo jiné satirickou reakci na Leibnizovo učení o nejlepším možném světě. Novela byla publikována jako pseudopřeklad z němčiny.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Na počátku knihy Candide vyrůstá v jedné ze zemí Německa, Vestfálsku (děj se odehrává někdy v 18. století), na krásném zámku, který patří baronu Thunder-ten-Tronckhovi. Své jméno dostal podle své naivnosti; má jemné mravy, prostě myslí a má jednoduché a bezelstné názory i jednání. V tom ho utvrzuje i jeho učitel, filozof Panglos, který zastává teorii, že jakákoli příčina na světě má následek, jakýkoli následek příčinu, že náš svět je nejlepší a nic na něm nemůže být zařízeno jinak, než je, tedy nejlépe, jak je vůbec možno (z toho aneb Optimismus). Dle svých vlastností Candide všechny filosofovy názory schvaluje. Také nalézá velkou zálibu ve slečně Kunigundě. Ta, když vidí jednou Panglose, jak dává ve křoví jedné komornici hodiny experimentální fyziky, pomýšlí na Candida. Později se octnou oba zničehonic za španělskou stěnou a když dáma upustí kapesníček, Candide jí ho podá a zlíbá jí přitom. Bohužel je však přistihne baron a vykope naivního mladíčka ze zámku.

Když se Candide dostane příští den do města se strašným jménem, všimnou si ho jacísi muži s modrými kabáty, zaplatí mu jídlo a pak jej odtáhnou v okovech k Bulharskému pluku. Tam se naučí pár cviků, pak se vydá na delší procházku, ale chytnou ho a dají mu volbu; buď proběhne šestatřicetkrát uličkou celého pluku, nebo mu rozstřílí hlavu. Candide zvolí běhání, ale dva tisíce mužů mu tak rozseká záda, že se radši rozhodne po dvojím běžení pro druhou možnost. Chtějí ho vyslyšet, ale Bulharský, tudy projíždějící král ho osvobodí kvůli jeho neznalosti.

Vypukne válka s králem Abarů. Po této krvavé brutální řezbě vyvázne Candide přes hromady mrtvol a umírajících a přes dvě vybité vesnice pryč, do Holandska. Tam ho sice nejprve v náboženském zápalu polévají vodou a odsuzují jeho žebráctví, ke kterému se uchýlí, ale jistý nepokřtěný muž (tady je chybka, je to anabaptista čili novokřtěnec) Jakub se ho nakonec ujme. Candide se vydá na procházku a potká zuboženého, boláky pokrytého žebráka; je mu ho velmi líto a tak mu dá dva zlaťáky, které mu Jakub nechal. Žebrák se mu však vrhne kolem krku a on v něm pozná svého učitele Panglose. Ten mu, poté, co ho u Jakuba vzkřísí, sdělí strašlivou zprávu; Kunigunda je mrtva! Bulharští vojáci totiž vzali zámek útokem, celý ho zničili, všechno sebrali a všechny povraždili. Kunigundu prý prve znásilnili a pak jí rozpárali břicho. Nešťastný Candide několikrát omdlí, a když se pak zeptá, co přineslo Panglosovi tak žalostný stav, ten mu poví, že to způsobila jeho milenka, ona komorná, jež byla nakažená syfilidou. Dobrý muž Jakub se ho ujme, vyléčí ho (jen se ztrátou jednoho oka a ucha) a pak se vypraví s oběma filosofy (neboť Candide se již může nazývat myslitelem) do Lisabonu.

Lisabon se nestane pro cestovatele vůbec dobrým městem. Nejprve se dostanou do strašné bouře, ve které zahynou všichni kromě dvou filosofů a surového námořníka, který nechal utonout Jakuba, který mu několik okamžiků předtím zachránil život. Poté je, když doplavou do Lisabonu na prknech, stihne strašné zemětřesení, které zahubí spoustu lidí. Oni však jako obvykle přežijí a jmou se pomáhat přeživším občanům (tedy Panglos a Candide, námořník si nabere kapsy penězi mrtvých a koupí si jistou dívku, kterou potká). Zvláštní je, že myslitel stále zastává teorii, že na světě je všechno, jak má být. Pak ho ale pro jeho názory lapí inkvizice, která ho pověsí spolu s několika nešťastníky (ty ale upálí), aby zahnala zemětřesení. Candida akorát zbijí. Začne přemýšlet o tom, že na světě to zrovna nejlíp zařízeno není. Z úvah ho vyruší stařena, která mu ze záhadných důvodů poskytne přístřeší, jídlo a vůbec všechno. Pak se ujasní, proč to dělala - poslala jí slečna Kunigunda, která je vlastně živa. Když ho k ní (k jeho obrovské radosti) stařena odvede, ona mu vysvětlí, že jí sice znásilnili a rozpárali břicho, ale ujal se jí jeden bulharský hlavoun. Ten jí však brzy prodal židovi, donu Issacharovi, který, aby si ji naklonil, odvezl ji do tohoto domu. Všiml si jí však velký inkvizitor, a ten se s židem domluvil, že bude Kunigundu navštěvovat určité dny. Ona však do teď oběma odolává.

Z diskuse mladé lidi vyrušil onen don Issachar, který Kunigundu přišel navštívit. Naštve se na Candida a vrhne se naň s nožem, ten ho však zabije mečem, který obdržel od stařeny. Když se poté rozhodnou, že uprchnou, poté, co se poradí s moudrou stařenou, přijde i inkvizitor a Candide ho zabije také, neboť si je jistý, že by byl jinak upálen. A poté všichni tři ujíždí na andaluských koních.