Císařský ostrov
Císařský ostrov je s rozlohou cca 29 ha největší pražský ostrov. Leží na Vltavě v katastrálním území Bubenče, rozdělený do městských částí Praha 6 a Praha 7.
Ostrov byl darován českými stavy do osobního majetku Rudolfa II. Předtím patřil k majetkovému příslušenství úřadu nejvyššího purkrabí pražského. Na dnešní ploše ostrova ležela i část Královské obory (bylo to dáno klikatícími se meandry Vltavy). Vlivem povodní se tvářnost říční nivy měnila (např. v 18. století rozdělovalo ostrov napříč ještě jedno říční rameno.)
Řečiště Vltavy v této oblasti bylo v letech 1899–1902 významně ovlivněno výstavbou plavebního kanálu a zdymadla Podbaba. Kanál je dlouhý 2,8 km a ve své horní části odřízl sady patřící ke Královské oboře. Přerušil původní říční rameno, tekoucí k Císařskému mlýnu. To bylo z velké části zasypáno, jeho torzem zachovaným do dneška je tzv. Malá říčka.
Původní čisticí stanice v Bubenči (dokončená roku 1905, dnes muzeum) zde umístila kalojemy. Roku 1967 byla na ostrově spuštěna moderní Ústřední čistírna odpadních vod.
Na ostrov vedou tři mosty a lávka. Nejpoužívanější most, který spojuje Císařský ostrov s Královskou oborou, byl v roce 2006 zbořen a nahrazen širším a vyšším.
Po pravé straně Císařského ostrova se nachází zřejmě poslední přírodní úsek koryta Vltavy v Praze s peřejemi. Po povodních v roce 2002 vzala za své zahrádkářská kolonie, psí cvičiště, nekryté jezdecké závodiště a velká část cenných vzrostlých stromů. Známý pražský jezdecký areál byl po katastrofálních povodních nově vybudován včetně koňských stájí a kryté i venkovní jízdárny.
V blízké budoucnosti by měla být modernizována a dostavěna Ústřední čistírna odpadních vod, aby vyhověla normám Evropské unie na obsah dusíku ve vypouštěné vodě (normy vyžadují dosažení tohoto stavu do konce roku 2010, tento termín již ale nebyl splněn). Podle informací z roku 2007 by přírodní charakter ostrova neměl být narušen výškovými budovami.[1]
Obsah |
Další názvy [editovat]
- Purkrabský ostrov
- Trojský ostrov (přenesením názvu ze zaniklého ostrova)
Literatura [editovat]
- Marek Lašťovka, Václav Ledvinka a kol.: Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A–N). Praha: Libri, 1997, ISBN 80-85983-24-9, s. 111.
