Katolická církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Katolická církev (řecky ἡ καθολικὴ ἐκκλησία, církevněslovansky соборная церковь, latinsky eclessia catholica), doslova všeobecná církev, je termín s více významy. Označení „katolická“ je adopcí řeckého slova „katholikós“, které doslovně znamená „všeobecná“ nebo „univerzální“, odvozeného od příslovce kathólou, (= vcelku, vůbec, všeobecně) složeného z předpony καθ', kata- (dolů, se-, pod, proti, zcela) a slova ὅλος, holos (celý). Bylo použito vedle slov svatá a apoštolská jako druhá ze tří obecných charakteristik církve jako celku, tedy společenství všech místních církví v nicejsko-konstantinopolském vyznání víry, jehož původ není přesně znám a které Chalkedonský koncil roku 451 prohlásil za závazné jako „vyznání 150 otců“, tedy s poukazem na první konstantinopolský koncil konaný roku 381, jímž se církev pod byzantským patronátem především znovu distancovala od ariánství i vlivu Alexandrie. V původní podobě se tohoto vyznání drží východní křesťanství, v modifikované podobě (s přídavkem filioque) západní církev ve své katolické, anglikánské i protestanské větvi a uniaté. Nejstarší známé použití tohoto spojení (καθολικὴ ἐκκλησία) je z doby kolem roku 100 v dopise svatého Ignáce Antiochijského do Smyrny.

V širším a základním smyslu označuje spojení „katolická církev“ ve smyslu nicejsko-konstantinopolského vyznání společenství všech křesťanů, v užším smyslu bývá význam omezen například na západní církve bez reformační tradice nebo na západní i východní církve sjednocené s Římem nebo jen na římskou církev. Pro univerzální církev se častěji používá výraz v místním jazyce (například соборная церковь, obecná nebo všeobecná církev, univerzální církev) nebo alternativní přepis z řečtiny (кафолическая = kafolická), zatímco pro skupinu církví podřízenou římské věrouce se častěji používá výraz s latinizovaným řeckým kořenem, tedy католическая церковь.

V západním světě se v běžném použití katolickou církví často rozumí buď pouze ta církev, která se nazývá římskokatolická, nebo všechny církve tzv. sjednocené s Římem, tj. uznávající papežský primát, potažmo věrouku římskokatolické církve. Církve sjednocené s Římem jsou největší organizovanou skupinou v křesťanství. Mají přibližně 1,2 miliardy věřících a je jich 23, z nichž největší je římskokatolická církev (asi 98,5 % z věřících těchto církví), ostatních 22 církví sjednocených s Římem se souhrnně označuje jako východní katolické církve, z nich 14 jsou řeckokatolické církve, užívající byzantský ritus, dalších 8 má každá svůj specifický ritus. Církve sjednocené s Římem uznávají primát římského biskupa, nazývaného papež a považovaného za nástupce sv. Petra. Z těchto 23 církví v České republice působí pouze římskokatolická církev, která užívá římský ritus, a řeckokatolická církev užívající byzantský ritus. Většina východních tzv. katolických církví vznikla během 12. až 20. století odštěpením od místní pravoslavné církve nebo některé starobylé východní církve (staré pravoslavné církve), některé ze starobylých církví si uchovaly jednotu s Římem kontinuálně, například se v rozkolu mezi východní a západní církví nejprve nevyhranily a později deklarovaly jednotu s Římem. Některé z řeckokatolických církví, například slovenská, vznikly jejich územním štěpením bez věroučného rozkolu.

Pro charakteristiku univerzální církve se používá spíše termín katolicita nebo katoličnost, zatímco pro konkrétní směr reprezentovaný římskou církví termín katolicismus nebo katolictví.

Související články[editovat | editovat zdroj]