Březinské tisy
 Březinské tisy | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
.jpg) západní část chráněného území | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 31. května 1969[1] |
| Nadm. výška | 158–372[1] m n. m. |
| Rozloha | 37,00 ha[2][3] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Děčín |
| Umístění | Březiny |
| Souřadnice | 50°45′24,48″ s. š., 14°14′45,24″ v. d. |
  Březinské tisy | |
| Další informace | |
| Kód | 2433 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Březinské tisy jsou národní přírodní památka vyhlášená v roce 1969. Chráněné území je tvořeno strmým skalnatým a suťovým svahem Velkého Chlumu o nadmořské výšce 158–372 metrů, které spadá do údolí řeky Ploučnice. V roce 1969 došlo k vyhlášení ochrany rozsáhlé populace tisu červeného. Na území je současně chráněno i významné paleontologické naleziště třetihorní fauny a flóry. Pod úpatím stěny se nachází mocné balvanité sutě, v jejichž spodní části lze narazit na páskovitě vrstvené diatomitové břidlice. V těchto břidlicích byly v minulosti nalezeny zbytky třetihorních růží, nebo zbytky měkkých tkání těl několika druhů žab z třetihorního jezera.[4]
Lokalita[editovat | editovat zdroj]
NPP Březinské tisy se nachází u Březin v okrese Děčín v Ústeckém kraji. Péčí o území je pověřeno regionální pracoviště Ústecko AOPK ČR.[4]
Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]
Geologie[editovat | editovat zdroj]
Lokalita Březinské tisy se z paleontologického hlediska považuje za jednu z nejvýznamnějších oblastí ve středohorském vulkanosedimentárním komplexu. Vulkanosedimentární komplex byl v Českém středohoří vytvořen v období před 40 až 16 miliony lety. V prvních etapách docházelo nejspíše k odplynění hlubokého sopečného krbu, podél hluboko zasahujících zlomových zón. Při tom vznikaly silně explozivní vulkány – maary. Později se vytvořila deprese, díky čemuž bylo více možností pro výstup magmatu podél zlomových linií až na povrch. V riftové depresi docházelo ke styku žhavé lávy s vodním prostředím. Docházelo přitom k jejich přeměně a rozpadu a vznikly tím velké objemy úlomkového materiálu. Tyto horniny byly následně různě přemisťovány gravitací a rozplavováním.[5]
Rostlinné a živočišné společenstvo, které je zde uchované, je zatím nejkomplexnější z dosud prozkoumaných nalezišť této jednotky[jaký?] a reprezentuje dosud nejstarší známou floru, která vznikla z vulkanogenních hornin terciéru českého masivu.[5]
Bechlejovická stěna dominuje velmi příkrému svahu. Je tvořena příkrovem čediče, naspodu s výraznou struskovitou strukturou a dutinami (následek bohatého proplynění). Na úpatí stěny se nachází balvanitá suť, která je z větší části pokrytá mechy. V dolní části balvanité sutě se nachází vrstevnaté diatomitové břidlice.[5]
Paleontologie[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o jedno z nejbohatších nalezišť nejen Českého Středohoří, ale i v rámci České republiky. V minulosti zde došlo k nalezení otisků měkkých částí těla některých druhů žab, které zde žily ve třetihorních jezerech.[5] Dále se zde nalezly například šípky třetihorních růží a řáčci rodu Bechleja, kteří kdysi volně plavali ve vodách jezera. Rodový název Bechleja vznikl podle jména sousední osady Bechlejovice.
Podnebí[editovat | editovat zdroj]
Lokalita spadá do mírně teplé oblasti. Průměrná roční teplota je 8,3 °C.[4]
Flóra[editovat | editovat zdroj]
Tis červený (Taxus baccata) je na lokalitě původním druhem. Vyskytuje se zde v podobě nejmenších exemplářů, až po samostatné statné jedince. Rostou samostatně podél skalních stěn, nebo ve skupinách s různou velikostí. V minulosti došlo ke značným změnám dřevinné skladby a to hlavně díky výraznému posílení zastoupení smrku ztepilého (Picea abies), který je rozšířen téměř po celém území.
V chráněném území se vyskytuje převážně dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor klen (Acer pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus) a buk lesní (Faqus sylvatica). Vtroušeně se pak vyskytuje třešeň ptačí (Prunus Avium) a jedle bělokorá (Abius alba).
V bylinném patře se zde, kromě běžných druhů nachází také kyčelnice cibulkonosná (Cardamine bulbifera), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), či lýkovec jedovatý (Daphne mezerum).[5]
V roce 2012 na tomto území proběhl bryolforistický průzkum. Bylo zde zjištěno 79 druhů mechorostů, z čehož bylo 9 druhů játrovek a 70 druhů mechů. Byly zde nalezeny i vzácnější druhy, jako je Ptychodium plicatum, který se řadí mezi ohrožené druhy, či Amblystegium tenax.[6]
Tis červený[editovat | editovat zdroj]
Předmětem ochrany jsou smíšené porosty s vtroušeným tisem červeným (Taxus baccata).
Celkový počet tisu červeného se podle orientačního terénního sčítání pohybuje okolo 300 jedinců, z nichž se přibližně polovina nachází na malé ploše skalní stěny (Bechlejovická stěna), která se nachází na jihozápadní části území. Tisy zde rostou mimo dosah zvěře a úspěšně odrůstají. Jejich věková struktura je zde přibližně přirozená.
Druhá polovina tisu se nachází převážně na jihozápadní části chráněného území. Jedná se však převážně o dospělé jedince, beze známek odrůstání další generace.
Důvod k ochraně tisů v tomto chráněném území je způsoben především postupným snižováním v přirozených a to zejména suťových lesích, kvůli přeměně lesa na intenzivně obhospodařovanou lesní monokulturu.Tis červený byl dříve využíván i hospodářsky.[7]
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Zoologický průzkum probíhá v této lokalitě od roku 2013, ovšem výsledky stále nebyly zveřejněny. Z Březin a Děčína pochází několik nálezů zdobence (Trichus rosaceus). Jedná se o nejvzácnější druh zdobence na území Česka. Larvy tohoto druhu zde žijí ve starých stromech. Je pravděpodobné, že se larvy vyvíjejí na některém z kopců v okolí Březin a Děčína, je tedy možné, že se dají nalézt i v Březinských tisech.[1] Z obratlovců v území žije zmije obecná (vipera berus), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), čáp černý (Ciconia nigra) a srnec obecný (capreolus capreolus).[1]
Hospodářství[editovat | editovat zdroj]
Les není nijak hospodářsky využíván, avšak v rámci péče o území se realizují opatření, která směřují k pozměnění nepůvodní druhové skladby lesa a to ve prospěch tisu.[1] Mrtvé dřevo se v této oblasti vyskytuje pouze vzácně. Chráněnému hmyzu, jako je například zdobenec (Trichurus rosaceus), by větší podíl mrtvého dřeva ponechaných na dožití prospěl.[1] V lesním porostu dochází ke škodám, způsobeným okusem zvěří. Přirozené zmlazení je silně potlačeno pastvou zvěře, která vyhledává úkryt pod tisy a v jejich okolí vylučuje odrůstání semenáčků.[1]
Turistika[editovat | editovat zdroj]
Přístup k národní přírodní památce vede z Bechlejovic po silnici podél železniční tratě. Území láká především amatérské hledače zkamenělin,[5] kteří odcizují paleontologické nálezy. Sporadicky zde dochází k amatérskému rabování paleontologického naleziště. Na severním okraji NPP se objevují skládky ze zahrádkářských kolonií.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h NPP Březinské tisy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2010-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
- ↑ Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
- ↑ a b c Plán péče pro NPP Březinské tisy
- ↑ a b c d e f ŠPINAR, Zdeněk. Dvacet let paleontologických výzkumů lokality Bechlejovice u Děčína. Časopis pro mineralogii a geologii. 1972, roč. 17, čís. 1, s. 99–104.
- ↑ VOBRÁTILOVÁ, Zuzana. Mechorosty NPP Březinské tisy v Českém středohoří. Ústí nad Labem, 2013. Bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Vedoucí práce Lenka Němcová.
- ↑ Knobloch, E. (1994): Einige neue Erkenntnisse zur oligozan Flora von Bechlejovice bei Děčín
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Březinské tisy na Wikimedia Commons - Informace na AOPK ČR
