Byzantsko-bulharské války

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Konflikt: Byzantsko-Bulharské války
BG BYZ.JPG
Trvání: 680-1355
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Balkán
Casus belli: Obsazení provincie Moesia Bulhary, území si nárokují Byzantinci
Výsledek: Osmanská nadvláda nad Balkánem
Změny území: Četné územní změny na obou stranách
Strany
Znak bulharské říšePrvní Bulharská říše
Druhá Bulharská říše
Vlajka byzantského císařstvíByzantské císařství
Velitelé
Asparuch
Krum
Simeon I.
Petr IV. Bulharský
Theodor Svatoslav ad.
Konstantin IV. Pogonatos
Konstantin V.
Theofilos
Michael III.
Jan I. Tzimiskes
Basileios II.
Andronikos II.
Síla
Ztráty

Byzantsko-bulharské války jsou souhrnným názvem série konfliktů mezi Byzantskou říší a jejím rivalem Bulharskem. Války začaly v době, kdy se Bulhaři usazovali na Balkánském poloostrově a utvořili nový stát na území bývalé římské provincie Moesia, kterou si Byzanc jakožto východořímská říše nárokovala. Založení bulharského státu se datuje k roku 680. V průběhu příštího století se konflikt o území dále vyostřil a Bulhaři pod vedením chána Kruma uštědřili Byzantincům několik porážek. Přestože po Krumově smrti jeho syn Omurtag vyjednal s Byzancí mír, srážky mezi oběma státy pokračovaly i nadále. Větší konflikt propukl až roku 893, kdy se bulharský panovník Symeon I. pokusil vytvořit jednotnou bulharsko-řeckou říši, ale nakonec se spokojil s carským titulem.

Roku 971 si východní část bulharského území podmanil byzantský císař Jan I. Tzimiskes, který odtud vyhnal Rusy, sesadil cara Borise II. a obsadil Preslav, hlavní město Bulharska. Celé Bulharsko si byzantská říše podmanila až za vlády výbojného císaře Basileia II. Ten roku 1014 na hlavu porazil Bulhary v bitvě u Kleidoinu a roku 1018 Bulharsko jako samostatný stát zaniklo a bylo začleněno pod byzantskou kontrolu. Proti byzantské nadvládě vypukla dvě povstání v letech 1040–1041 a poté 1072–1073 , nicméně všechna byla potlačena. Teprve roku 1185 vypuklo nové povstání vedené Theodorem Petrem a Ivanem Asenem. Byzantská říše nebyla schopna v dané situaci povstání potlačit a Bulhaři vyhlásili samostatnost.

Následkem čtvrté křížové výpravě se byzantská říše zhroutila, Konstantinopol byla dobyta křižáky a na zbytcích byzantského panství obsazeného křižáky vzniklo latinské císařství. Vztahy mezi Bulharskou říší a Latiny byly velmi chladné a došlo k několika válčeným střetnutím. Roku 1261 byla Konstantinopol opět obsazena Byzantinci a došlo k obnovení byzantského státu. Byzantští císaři se opět snažili podmanit i Bulharsko, avšak obnovená říše k tomu neměla již dost sil a utrpěla od Bulharů několik porážek. Oba státy se válkami vyčerpaly v době sílící moci Srbského státu, který poté obsadil rozsáhlé části Balkánského poloostrova. Pro následný vývoj však byl nejvýznamnější vzestup tureckých Osmanů, kteří posléze pronikli do Evropy, roku 1422 dobyli bulharskou a roku 1453 byzantskou říši.

Asparuchova válka[editovat | editovat zdroj]

Území Bulharské říše za Asparucha

K prvnímu velkému skřetu mezi Bulhary a byzantinci došlo roku 680, když se Asparuch a jeho horda posunuli na západ k dnešní Jižní Besarábii. Asparuch porazil byzantského císaře Konstantina IV., který zahájil kombinaci pozemních a námořních operací proti vetřelcům. Bitva se odehrála u opevněného tábora Ongalu. Konstantin IV. nakonec opustil kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu armádu a ta byla snadno poražena Asparuchem. Roku 681 byl císař nucen uznat Bulharský stát, bylo to vůbec poprvé co se Byzantská říše právně vzdala území, na které si dělala nároky. Asparuchova říše vznikla na území provincie Moesia, která se však již roky nacházela mimo faktickou kontrolu Byzance, protože byla obsazena Slovany. O osm let později vedl Asparuch tažení do Thrákie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Byzantine–Bulgarian Wars na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRŠKA, Václav; PICKOVÁ, Dana. Dějiny středověké Evropy. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.  
  • ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8.  
  • RYCHLÍK, Jan a kol. Dějiny Bulharska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-404-1.  
  • HRADEČNÝ, Pavel a kol. Dějiny Řecka. Praha : Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]