Bylo nás pět (román)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bylo nás pět, sousoší v Rychnově nad Kněžnou

Bylo nás pět je humoristický román Karla Poláčka, ve kterém autor vzpomíná na své dětství v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je školák Petr Bajza. Kniha je poměrně volným sledem jednotlivých příhod a dobrodružství, jež potkávají vypravěče a jeho čtyři kamarády: Čeňka Jirsáka, Antonína Bejvala, Édu Kemlinka a Josefa Zilvara z chudobince. Román napsal Poláček krátce před odchodem do Terezína v roce 1943, poprvé vyšel rok po druhé světové válce. Roku 1995 bylo dílo zfilmováno jako stejnojmenný šestidílný televizní seriál.

Charakteristika díla[editovat | editovat zdroj]

Dílo používá hovorový i spisovný jazyk (způsobuje a vyjadřuje kontrast). Často se objevuje přímá řeč. Hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“.

Hodnocení postav[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Bajza – hlavní postava - vypravěč, veselý, rošťák, inteligentní, má velikou představivost, syn majitele smíšeneho zboží
  • Antonín Bejval – Petrův spolužák, „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý, syn majitele povoznictví a obchodu s uhlím
  • Čeněk Jirsák – kamarád Petra, je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, rovněž je velice ješitný, přezdívaný Krakonoš
  • Éda Kemlink – další z kamarádů, syn úředníka z berního úřadu, velmi chytrý, má dvě sestry Refaelu a Viktorku a psa Pajdu, který s jiným psem Amorem krade v řeznictví buřty
  • Josef Zilvar – z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, vede dospělé řeči, statečný, semtam se spustí s Habrováky, syn válečného invalidy a "vrchního" žebráka
  • tatínek Bajza – majitel obchodu se smíšeným zbožím, přísný, ale zároveň i laskavý, semtam poněkud opatrný na peníze
  • maminka Bajzová – hodná, rozumná, často zmírňuje tatínkovu přísnost
  • Kristýna – služka, pochází z horské vesnice Rampuše (odtud Rampepurda), bláznivá holka, všemu se směje, ale má veliký strach z myší
  • Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Petrovi z cukrářství dobroty
  • pan Fajst – místní občan, starý mládenec, zapšklý moralista a milovník starých mravů
  • Vařekovi – příbuzní Bajzů, lakomci, závistivci, nikomu nic nepřejí, vlastní obchod s galanterií
  • pan Zilvar – otec Josefa Zilvara, bojoval ve válce a přišel o nohu, žije v chudobinci, vrchní městský žebrák
  • Otakárek Soumarů – syn továrníka, osamělý, má zálibu ve čtení mayovek, verneovek a podobné literatury, obézní chlapec, který má francouzskou vychovatelku
  • pan Potůček – fotograf, fotografoval celou třídu na školním dvoře
  • Alfons Kasalický – artista z cirkusu, ve školních předmětech (s výjimkou tělocviku) příliš neprospívá
  • Karel Páta – šprt, nepopulární
  • Jakub – pracuje u Bejvalů v povoznictví, silný chlap, moc řečí nenadělá, chlapci ho obdivují
  • pan Svoboda – majitel cukrářství, otec Evy Svobodové
  • pan Jirsák – otec Čeňka Jirsáka, živí se výrobou čepic a papučí, chlapci mu přezdívají Krakonoš a paní Jirsákové Krakonoška
  • Láďa Bajza – starší bratr Petra Bajzy, učí se na kupce v Mostě
  • Mančinka – mladší sestřička (batole) Petra Bajzy
  • pan Kemlink – otec Édy Kemlinka, úředník z berního úřadu, všichni před ním mají respekt a zdraví ho

Obsah díla[editovat | editovat zdroj]

Petrovi rodiče vlastní obchod. Petr má malou sestřičku Mančinku a staršího bratra, který už s nimi nebydlí, ale pracuje v Sudetech. Petr se často z legrace pere se služkou Kristýnou, které říká Rampepurda. Dělá jí naschvály - například dá Kristýně do kufru mrtvou myš, aby se lekla. Ale potom dostane vynadáno a brečí. On a jeho čtyři kamarádi prožívají různá klukovská dobrodružství. Ve městě je biograf, kam kluci rádi chodí. Lezou tam tajně, aby nemuseli platit. Chlapci si také chtějí ochočit vosy, ale to se jim nepodaří. Čtou dobrodružné knížky a chtěli by cestovat, plánují si cestu do Itálie, kterou ovšem neuskuteční. Chodí se koupat k rybníku, Zilvar zachrání tonoucího chlapce Vénu. Hoši se perou s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky. Dělají si legraci z pana Fajsta, který věčně pomlouvá mládež, která ho nezdraví. Petr byl také několikrát navštívit Otakárka, který chce kamarády, ale nemá je, protože je bohatý a nesmí se s ostatními dětmi kamarádit, aby nepochytil špatné způsoby. Petr slíbil mamince, že bude paní Soumarové říkat „rukulíbám“, aby ukázal svoje dobré vychování, ale stydí se a neříká to. Půjčuje si od Otakárka knížky. Otakárkově vychovatelce však malý Bajza není po chuti.

Příbuzní Vařekovi jdou občas Bajzovy navštívit, ti před nimi skrývají, že mají k obědu husu, protože by je za to Vařekovi kritizovali, že mají maso a člověk se pak diví, kam ty peníze přijdou.

Když do města přijede cirkus, Petřík touží vidět cizokrajná zvířata, proto je velmi hodný, pozorný, poslušný, nápomocný a vzorný, až to rodičům připadá podezřelé a myslí si, že onemocněl. Učí se, hraje na housle, nechodí ven s ostatními, hlídá Mančinku a nepere se s Rampepurdou. Jeden chlapec z cirkusu, Alfons Kasalický, chodí s ostatními do školy. Kluci jsou hrdí, že s ním mohou kamarádit. Petřík nakonec přesvědčí rodiče, aby šli společně na jedno představení. V cirkuse je i Zilvar z chudobince, který tam pracuje, a proto může představení zhlédnout bez placení. Petr a ostatní kluci chtějí v cirkuse taky vypomáhat, proto nosí zvířatům vodu. Přijde za nimi i Otakárek a taky jim pomáhá. Ale jeho vychovatelka udělá hysterickou scénu, že Otakárek je z bohaté rodiny a nebude dělat takovouhle práci. Ředitel cirkusu poté vyhodí všechny chlapce, pročež mu Čeněk Jirsák vynadá a má originální hřích ke zpovědi: „vynadal jsem cirkusákovi“.

Petr onemocní spálou. Zdají se mu dobrodružné sny, které považuje za skutečnost. Ve snu mu tatínek koupí slona indického – Jumba, který umí mluvit. Slon je obdivován celým městem. Spolu s Jumbem, Evou a ostatními kluky se vypraví do Indie. Navštíví krejčího, který pochází z Čech, spolu s ním se vypraví za maharádžou. Účastní se lovu tygrů. Zilvar se zamiluje do maharádžovy dcery a požádá o její ruku, je však dán do vězení. Princezna steskem onemocní, její matka má o ni strach, aby si něco neudělala, a proto přesvědčí maharádžu, aby dal Pepovi Zilvarovi šanci. Ten je vyveden z kobky, jsou mu dány tři otázky s tím, že pokud je zodpoví, dostane princeznu za ženu, a pokud ne, bude o hlavu kratší. Zilvar je ale chytrý a dá pohotové odpovědi, brzy poté se koná svatba. Bohužel to Pepovi všechno vstoupí do hlavy, takže už nemá o své kamarády zájem, proto se rozhodnou mu pomstít a Tonda Bejval po něm hodí během svatebního obřadu zkažené pštrosí vejce. Zilvar se vrhne na Petra a princezna na Evu, načež se strhne všeobecná mela. Pak se Péťa probere a zvolna mu dochází, že se mu to všechno jen zdálo.

Filmová adaptace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 natočil český režisér Karel Smyczek stejnojmenný televizní seriál na motivy tohoto románu. Do hlavních rolích obsadil Adama Nováka, Sandru Novákovou, Barboru Srncovou, Gabrielu Wilhelmovou, Dagmar Veškrnovou, Oldřicha Navrátila,Valentinu Thielovou, Lenku Termerovou, Ljubu Krbovou, Naďu Konvalinkovou, Jiřinu Jiráskovou, Marii Durnovou, Nelu Boudovou, Petra Nárožného, Jiřího Stracha aj.

Literatura[editovat | editovat zdroj]