Byblida
Byblis linifolia
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
Byblida (Byblis) je jediný rod čeledi byblidovité (Byblidaceae) vyšších dvouděložných rostlin. Patří mezi hmyzožravé rostliny.
Obsah |
Charakteristika [editovat]
Byblidy jsou krátkověké nebo vytrvalé byliny a polokeře se střídavými čárkovitými listy bez palistů. Listy se rozvíjejí ve spirále podobně jako listy rosnolistu lusitánského. Rostliny jsou pokryty žlaznatými chlupy zakončenými kapičkou lepu, na rozdíl od podobných rosnatek jsou však zcela nepohyblivé.
Květy jsou jednotlivé, úžlabní, pětičetné, zbarvené růžovofialově až bělavé. Kališní i korunní lístky jsou krátce bazálně srostlé. Korunní lístky jsou na vrcholu celokrajné nebo třásnité. Květy jsou téměř pravidelné s výjimkou čnělky a tyčinek, které jsou prohnuté. Tyčinek je 5, jsou volné, přirostlé na bázi koruny nebo volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s jednou čnělkou nesoucí hlavatou bliznu. Placentace je axilární. Vajíček je 10 až mnoho v každém z pouzder. Plodem je lokulicidní tobolka.[1][2]
Ekologické interakce [editovat]
Byblidy jsou opylovány pravděpodobně především včelami.[2]
V roce 2008 byla zjištěna pozoruhodná věc, a sice že byblida v průběhu kvetení pohybuje listy. Tento pohyb zajišťuje ztlustlá tkáň na bázi řapíku, nazývaná pulvinus. Když se otevírá nový květ, list pod ním se velmi pomalu skloní aby neohrozil přilétající opylovače. Po odkvětu se naopak sklání dlouhá stopka nesoucí květ, aby se vypadávající semena nepřilepila na lepkavé listy.[3]
Rozšíření [editovat]
Rod zahrnuje celkem 7 druhů. Je rozšířen v severní a západní Austrálii a je udáván i z Papui-Nové Guiney.
Byblidy rostou na různých stanovištích, obecně na sezónně vlhkých stanovištích a na březích a v korytech vodních toků, pobřežních mokřinách a podobně.[4]
Taxonomie [editovat]
V minulosti byla čeleď byblidovité řazena do řádu růžotvaré (Rosales, Cronquist) nebo do blízkosti čeledí slizoplodovité (Pittosporaceae) a aralkovité (Araliaceae). Dahlgren) ji řadil do řádu slizoplodotvaré (Pittosporales), (Tachtadžjan) do samostatného řádu byblidotvaré (Byblidales) v rámci nadřádu Aralianae.
Nejblíže příbuznou skupinou je podle dnešní taxonomie čeleď puštičkovité (Linderniaceae).[5]
Zástupci [editovat]
- Byblis aquatica Lowrie & Conran 1998 - severní Austrálie v okolí města Darwin
- Byblis filifolia Planch. 1848 - široce rozšířen v západní Austrálii
- Byblis gigantea Lindl. 1839 - jz. Austrálie
- Byblis lamellata Conran & A.Lowrie 2002 - západní Austrálie
- Byblis liniflora Salisb. 1808 - druh s největším areálem, vyskytuje se v západní Austrálii, Severním teritoriu i Queenslandu a byl zaznamenán i na Papui
- Byblis quehoi Lowrie & Conran 2007 - západní Austrálie
- Byblis rorida Lowrie & Conran 1998 - západní Austrálie
Externí odkazy [editovat]
- Video: Zrychlené video pohybu listů Byblis liniflora 1. část. http://www.youtube.com/watch?v=cESW11j6SrM
- Video: Zrychlené video pohybu listů Byblis liniflora 2. část. http://www.youtube.com/watch?v=BOpnFaxC-hE&feature=related
Reference [editovat]
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Byblidaceae [online]. . Dostupné online.
- ↑ a b Botanical Society of America: Byblis [online]. . Dostupné online.
- ↑ International Carnivorous Plant Society: Pulvinus and movement in Byblis [online]. . Dostupné online.
- ↑ Cites: Deletion of all species of the genus Byblis from Appendix II [online]. . Dostupné online.
- ↑ STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.
|
|
|
|---|---|
| Pravé masožravé rostliny: Catopsis | Brocchinia | bublinatka | genlisea | tučnice | byblida | Triphyophyllum | Paepalanthus | láčkovice | láčkovka | chejlavy | aldrovandka | mucholapka | rosnatka | rosnolist | darlingtonie | heliamfora | špirlice | |
| Nepravé masožravé rostliny: Ibicella | Proboscidea | |