Buvolec stepní
|
|
||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Buvolec stepní v Tanzanii.
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||
| Alcelaphus buselaphus Pallas, 1766 |
Buvolec stepní (Alcelaphus buselaphus) je velká antilopa, která obývá rozsáhlé travnaté savany i polopouště Západní, Východní a Jižní Afriky, je jediným druhem monotypického rodu (Alcelaphus).
Obsah |
Popis [editovat]
Buvolec není na pohled právě elegantní zvíře, působí vychrtlým dojmem a hřbet se mu výrazně svažuje od svalnatých plecí k nepoměrně útlé a nízké zádi. Krk je dlouhý a tenký, hlava úzká, protáhlá s hrbolem na temeni. Poměrně silné a dlouhé, výrazně prohnuté rohy nosí obě pohlaví. Samci je mají obyčejně delší a silnější, mohou měřit až 70 cm. Délka a tvar rohů u jednotlivých poddurhů se poněkud liší. Zbarvení kolísá od čokoládově hnědé )buvolec Swayneův) až po pískově žlutou (b. lelwel, b. Cockův), samci mívají většinou poněkud tmavší zbarvení než samice a mláďata. Břicho má většina poddruhů buvolce světlejší, nejčastěji světle žluté, méně častěji bílé. U některých poddruhů (buvolec Swayneův, b. káma) se objevuje na kýtách, plecích, hlavě a někdy i na bocích černá nebo tmavohnědá kresba. Zadní končetiny bývají světlejší než přední. Oči jsou tmavě hnědé, poměrně malé a stíněné dlouhými řasami. Ocas měří 45-70 cm a podobá se ocasu skotu, je ukončen štětkou černých chlupů. Délka těla se pohybuje od 1,7 až do 2,4 m, hmotnost 120-200 kg a výška v kohoutku 125-145 cm. Nejmenší je buvolec tora, největší b. kanki (západoafrický).
Způsob života [editovat]
Skupiny buvolců stepních obývají travnaté pláně subsaharské Afriky. Stáda jsou poměrně malá, jsou to spíše rodinné tlupy, čítající obvykle 5-30 jedinců. Tvoří je jeden samec s několika samicemi a jejich mláďaty. Samec na svou rodinu často dohlíží z vyvýšeného místa, nejčastěji z vrcholku termitiště. Výjimkou nejsou ani skupiny o 70 a více kusech. Často se pasou i ve smíšených stádech se zebrami, pštrosy nebo gazelami, přičemž pro svou ochranu využívají vynikajícího čichu zeber a zraku pštrosů. Buvolci mají denní aktivitu. Buvolec se vyznačuje mimořádnou skromností. Živí se především travinami, přičemž mohou spásat i uschlou trávu a tvrdá stébla, jimiž ostatní býložravci opovrhují. Příležitostně spásají i listy, zejémna z akácií. Buvolci stepní dokáží vydržet dlouhou dobu bez vody, ale pokud mají možnost, rádi se napijí a válí se ve vodě. S chutí také olizují sůl.
Predátoři [editovat]
Buvolec není příliš oblíbenou potravou šelem. Příležitostně ho loví lvi, hyeny a psi hyenovití. Buvolci jsou velmi rychlí a vytrvalí běžci, v běhu dovedou změnit směr, aniž by museli snížit rychlost. V případě potřeby se také dovedou účinně bránit rohy.
Rozmnožování [editovat]
Námluvy probíhají zpravidla na konci období dešťů, samci při nich obhajují svá terioria a bojují o samice. Souboje jsou velmi urputné, samci se přetlačují krky a rohy, často v kleče. Mnohdy při nich dojde ke zlomení rohu, ale vážná zranění častá nejsou. Samci se do sebe někdy rohy natolik zaklesnou, že s mohou uvolnit pouze za cenu zlomení rohu.Březost u buvolců stepních trvá 8 měsíců a samice rodí jediné mládě. To zůstává v rodinné tlupě celé tři roky. Poté mláďata matku opouští a sdružují se do samostatných stád, tzv. mládeneckých.
Poddruhy [editovat]
V roce 1996 byl buvolec stepní zapsán do Červeného seznamu IUCN v kategorii LR/cd (lower risk/conservation dependent - druh, který je závislý na ochraně).[1]
U buvolce stepního rozeznáváme několik poddruhů. Z toho je dominantní poddruh, buvolec severoafrický, již vyhuben a dva (buvolec Swaynův a buvolec tora) jsou v důsledku chorob, lovu i ničení přirozených stanovišť ohroženy.
| Poddruh | Stupeň ohrožení | Rozšíření | Stručný popis |
|---|---|---|---|
| Buvolec kanki (západoafrický) (Alcelaphus buselaphus major) | LR/cd [2] | Západní Afrika od Senegalu po Čad. | Největší, světle zbarvený poddruh, rohy zepředu připomínají písmeno U. |
| Buvolec tora (Alcelaphus buselaphus tora) | EN [3] | Súdán a severní Etiopie. | Malý, tmavě hnědý poddruh, rohy široké, zepředu se podobají ležaté složené závorce. |
| Buvolec lelwel (Alcelaphus buselaphus lelwel) | LR/cd [4] | Čad, Středoafrická republika, jižní Súdán, oblast Velkých jezer | Středně velký, žlutorezavý poddruh s nápadně protáhlou hlavou. Rohy mají zepředu tvar písmene V. Drobnější buvolci z Ugandy a oblasti Velkých jezer někdy bývají vyčleněni jako samostatný poddruh buvolec Jacksonův (A. b. jacksoni). |
| Buvolec severoafrický (Alcelaphus buselaphus buselaphus) | EX [5] | Pobřeží Alžírksa, Tuniska a Maroka, v historické době také Egypt a Palesina. | V současnosti vyhuben, měl hustou světlou srst a rohy ve tvaru písmene U. |
| Buvolec korkaj (Swayneův) (Alcelaphus buselaphus swaynei) | EN [6] | Výhodní Etiopie, severní Somálsko. | Malý poddruh, rohy mají zepředu tvar ležaté složené závorky. Čokoládově hnědý s černými znaky na čele, kýtách a plecích. |
| Buvolec kongoni (Cokův) (Alcelaphus buselaphus cokii) (nebo cokei) | LR/cd [7] | Keňa a tanzánie, Serengeti. | Malý, pískově zbarvený se světlým břichem. Rohy podobné jako u buvolce tora, ale sevřenější. |
| Buvolec káma (Alcelaphus (buselaphus) caama) | LR/cd [8] | Jihoafrická republika, Botswana, Namibie. | Velký, rezavohnědý s černými znaky na hlavě, plecích a kýtách. Rohy mají odpředu tvar V. Někdy bývá klasifikován jako samostatný druh (Alcelapus caama). |
| Buvolec nkonzi (Lichtensteinův) (Alcelaphus (buselaphus) lichtensteini) dříve (Sigmoceros lichtensteini) | LR/cd [9] | Kongo, Mozambik, Zambie, jižní Tanzánie. | Středně velký, pískově zbarvený se světlým břichem. Rohy silně zahnuté, zepředu vytvářejí tvar kruhu nebo srdce. Něky bývá vyčleňován jako samostatný druh (Alcelaphus lichtensteinii. |
Odkazy [editovat]
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/811/all
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. major. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. tora. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus spp. lelwel. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. buselaphus. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. swaynei. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. cokii. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus buselaphus ssp. caama. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
- ↑ Antelope Specialist Group 1996. Alcelaphus lichtensteini. In: IUCN 2006. 2006 IUCN Red List of Threatened Species.
Vágner, Josef: Afrika, ráj a peklo zvířat, Praha, 1990.
