Bukač velký
 Bukač velký | |
|---|---|
.jpg) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | brodiví (Ciconiiformes) |
| Čeleď | volavkovití (Ardeidae) |
| Rod | bukač (Botaurus) |
| Binomické jméno | |
| Botaurus stellaris (Linnaeus, 1758) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bukač velký (Botaurus stellaris) je středně velkým druhem brodivého ptáka z čeledi volavkovitých (Ardeidae).
Popis
Velikosti bažanta; dorůstá délky 69–81 cm a v rozpětí křídel měří 100–130 cm. Hmotnost u samic se pohybuje mezi 817-1150 g, u samců mezi 966-1940 g.[1] Oproti volavkám má zavalitější tělo, krátký krk a nenápadné hnědé zbarvení s tmavším skvrněním a vlnkováním. Zobák a končetiny má zelenožluté. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně.
Žije velmi skrytě, při ohrožení zaujímá charakteristický vzpřímený postoj, při kterém natáhne krk se zobákem vzhůru a díky svému maskovacímu zbarvení tak dokonale splyne s okolním rákosím. Toto chování lze pozorovat již u mláďat starších 8 dnů.[2] Jeho přítomnost tak většinou nejlépe prozradí hluboké, daleko slyšitelné a několikrát opakované „vhumb“, kterým se ozývají samci během toku.[3]
Rozšíření
Vyskytuje se ve dvou poddruzích; B. s. stellaris hnízdí na rozsáhlém území Eurasie od Španělska východně až po Japonsko a dále také v severní Africe, B. s. capensis pak v jižní Africe. Částečně tažný druh, evropští ptáci zimují v jižní a západní Evropě a tropické Africe.[4]
K razantnímu poklesu početnosti bukače velkého začalo na celoevropské úrovni docházet na začátku 20. století a pokračoval až do let 1970-90, kdy byl v mnohých oblastech rozšíření ještě razantnějším a zasáhl i řadu silných východoevropských populací. Hlavním důvodem tak výrazného úbytku je likvidace a vysoušení rákosin a eutrofizace vod.[2]
V České republice hnízdí odhadem 30-40 párů, a to v údolních nivách Labe, Ohře, Dyje a Moravy, rybničních pánvích v jižních Čechách a na rybnících na Českomoravské vrchovině[5] do 500 m n. m.; tažný, častěji však na našem území i pravidelně jednotlivě zimuje.[3] Zvláště chráněný jako kriticky ohrožený druh.[6]
Biotop
Hnízdí jen ve větších porostech rákosu s volnou vodou.[3][7]
Potrava
Požírá především ryby a obojživelníky, dále také různé bezobratlé (hlavně hmyz) a malé savce; občas i plení hnízda jiných druhů ptáků. Po potravě pátrá hlavně za svítání a soumraku v mělké vodě na okraji rákosin.[8]
Hnízdění
Hnízdí 1x ročně od dubna do června. Samci mohou být monogamní i polygamní - ve vhodných podmínkách mohou hnízdit až s 5 samicemi.[8] Hnízdo je plošina ze starých rákosových stébel a vodních rostlin o průměru zhruba 30 cm,[8] dobře skrytá v hustých rákosinách nízko nad mělčinou. V jedné snůšce je 4–6 olivově hnědých vajec o velikosti 52,8 x 38,5 mm.[3] Inkubační doba trvá 25–26 dnů, na vejcích sedí samotná samice. Mláďata jsou porostlá rudohnědým peřím a krmená pouze samicí, která jim vyvrhuje potravu do hnízda. Při přímém ohrožení mohou hnízdo opustit již po 2-3 týdnech, obvykle tak však činí až ve věku 4-5 týdnů. Po opuštění hnízda se až do vzletnosti, které dosahují ve věku 8 týdnů, skrývají v okolní vegetaci.
Reference
- ↑ KUSHLAN, James; HANCOCK, James. Herons. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-854981-4.
- ↑ a b Bittern [online]. RSPB [cit. 2011-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.
- ↑ BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 1: Nonpasseriformes – Nichtsperlingsvögel. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-647-2.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-08-27]. Dostupné online.
- ↑ SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6.
- ↑ a b c Bittern (Botaurus stellaris) [online]. ARKive [cit. 2011-08-27]. Dostupné online. (anglicky)