Budoucnost, kterou chceme

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Budoucnost, kterou chceme (anglicky The future we want) je název dokumentu, který byl přijat na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji (The United Nations Conference on Sustainable Development - UNCSD). Konference se konala ve dnech 20. – 22. června 2012 v brazilském Rio de Janeiru a užívě se proto pro ni také název Rio+20.

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Dokument je strukturován do šesti částí, v jejichž rámci je dále dělen do tematických podčástí. 

První část „Naše společná vize“ v souladu s tradicí oficiálních dokumentů Organizace spojených národů deklaruje závazek a snahu zúčastněných zemí pomáhat k lepšímu uspořádání světa. 

Ve druhé části „Obnovení politických závazků“ OSN prohlašuje, že se i nadále hlásí k závazkům vyplývajícím z již přijatých dokumentů. Dále říká, že byl učiněn určitý pokrok ve vytyčených cílech udržitelného rozvoje a odstranění chudoby, zároveň však dodává, že více než miliarda lidí žije v extrémní chudobě a je potřeba pokračovat v dalších aktivitách.

Třetí část „Zelená ekonomika v kontextu udržitelného rozvoje a odstranění chudoby“ obsahuje proklamaci, že aplikace koncepce zelené ekonomiky by měla podporovat udržitelný a všezahrnující ekonomický růst, urychlit inovace a poskytnout příležitosti, benefity a podporu pro všechny a respektovat lidská práva. Ovšem již není – stejně jako ve zbytku dokumentu – navrženo ani nastíněno, jak toho docílit.

 V dalších částech (jsou to: „Institucionální rámec pro udržitelný rozvoj“, „Rámec pro aktivity“ a „Prostředky implementace“) jsou opět zmiňována potvrzení starých závazků a jejich návaznosti na závazky nové (např. cíle udržitelného rozvoje).

Kritika konference[editovat | editovat zdroj]

Hlavním závěrem konference je (kromě konceptu zelené ekonomiky) potvrzení závěrů z konferencí minulých (slovo reaffirm, znovu zdůraznit, je v textu použito 59krát). Do toho je zakomponováno ujištění jednotlivých zemí, že je potřeba pokračovat na cestě k udržitelnému rozvoji. Chybí ovšem jasná teoretická východiska. Dokument proto působí poněkud vágním dojmem. I díky tomu začal být ihned po svém zveřejnění kritizován napříč širokou veřejností. V čele kritiky stáli zástupci neziskových organizací, kteří přešli i ke konkrétním činům a zformulovali petici Budoucnost, kterou nechceme, která se vymezovala proti oficiálnímu dokumentu a požadovala i odstranění prohlášení, že se na něm plně shodli zástupci neziskových organizací.[1] Setkání rozličných aktérů na konferenci tak bylo možná větším přínosem než samotný dokument. Stalo se také zřejmým, že udržitelný rozvoj stojí právě na nich a na aktivitách zdola, nikoli shora.[2]

 Nicméně různé zastřešující aktivity jako je OSN či vlády jednotlivých zemí jsou důležité pro koordinaci těchto činností. V České republice udržitelný rozvoj zastřešuje a koordinuje nedávno restrukturalizovaná Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. EKOLIST, Jan Stejskal. Rio+20: Bezzubá dohoda vyvolala otazníky, zda mají obří summity OSN vůbec smysl. Ekolist.cz [online]. 2012-06-23 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  2. Summit v Riu: Megalomanská porada o ničem skončila. Co dál? | Téma. Lidovky.cz [online]. 2012-06-25 [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]