Brooksovo pohoří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brooksovo pohoří
Brooks Range
Brooksovo pohoří z ostrova Arey Island
Brooks Range

Nejvyšší bod Mount Chamberlin (2749 m n. m.)

Nadřazená jednotka Skalnaté hory
Podřazené
jednotky
De Long Mountains, Colville Area, Baird Mountains, Schwatka Mountains, Endicott Mountains, Philip Smith Mountains, Eastern Brooks Range

Světadíl Severní Amerika
Stát Kanada Kanada
USA Spojené státy americké
Povodí Yukon, Porcupine
Brooksovo pohoří poblíž jezera Galbraith Lake
Řeka Chandalar

Brooksovo pohoří je horský systém zařazující se jako nejsevernější výběžek Skalnatých hor. Masiv částečně zasahuje na území státu Yukon v Kanadě (přibližně 6 %) a svou větší částí (94 %) pokrývá území Aljašky ve Spojených státech amerických. Prakticky celou svojí rozlohou leží za severním polárním kruhem. Pokládá se za poslední velkou divočinu kontinentu. Nejvyšším vrcholem je Mount Chamberlin (2749 m). Pohoří bylo pojmenováno v roce 1925 po Alfredu Hulse Brooksovi, hlavním americkém geologovi pro Aljašku v letech 19031924.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Brooksovo pohoří se táhne v délce 1000 km od západu k východu a od Severního ledového oceánu a Beaufortova moře jej oddělují rozlehlé pobřežní nížiny na kterých roste tundrový porost. Celková výměra systému je 391 973 km². Charakteristickými znaky pohoří jsou hluboká údolí, morénové valy, ledovcová jezera, prameny řek. Na jižních, teplejších svazích ještě rostou stromy, zatímco na severních stráních se rozprostírá už jen tundra.

Geologie a vznik[editovat | editovat zdroj]

Pohoří bylo vyvrásněno na konci druhohor zřejmě na místě jiných, dávno rozpadlých a zvětralých hor. Ostře řezané tvary až takřka alpinských vrcholů mají původ v ledovcové modelaci v dobách ledových. V současnosti je Brooksovo pohoří bez ledovců a to proto, že malé srážky nedovolují jejich vznik.

Celoroční holomrazy se zimním průměrem −30 až −45 °C mají zničující účinky na celé horstvo. Minimální teploty zde dosahují až −60 °C. Holé skalní masivy jsou vystaveny mrazovému tříštění, které se podílí na vzniku tzv. mrazových srubů, plošin a rozsáhlých kamenných moří. Půda je zde promrzlá do hloubky několika set metrů, a tak se zde vytvářejí v půdě mnohoúhelníky (Polygonální půdy).

Členění[editovat | editovat zdroj]

Brooksovo pohoří se dělí na několik podcelků.

Nejvyšší vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Ve středu Brooksova pohoří leží velký národní park zvaný Gates of the Arctic (Brána Arktidy). Jeho počátek je na jižní straně, která je v Yukonu a ještě porůstá jehličnatým lesem. Smrky jsou vytáhlé a štíhlé. K tomu aby dosáhly průměru kmene 20 cm potřebují až 300 let. Nízké houževnaté dřeviny mají roční přírůstky dřeva jen kolem 2 mm. Směrem k vrcholům stromů ubývá a krajina přechází do podoby alpských luk a horských pustin. V oblasti se daří arktické zvěři, hlavně sobům, jejichž stáda celkem čítají na 160 000 jedinců.

Na sever od Arktické brány je to již jen krajina vystavená arktickému vzduchu s prudkými větry a velmi nízkými teplotami. Toto území zaujímá šestinu celé Aljašky.

Koncem léta přichází do oblasti krátké, arktické léto a slunce zde po dobu 80 dnů nezapadá. V tuto dobu táhnou velká stáda sobů na dlouhou cestu přes horské průsmyky na sever, na tundrové pastviny. Za nimi se táhnou smečky vlků a polárních lišek. Dalšími zde žijícími zvířaty jsou např. ovce aljašská či medvěd grizzly.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]